Annabellka
Mrzlo. Všichni lidé už byli ve svých domovech, jen šestnáctiletá Steffie se procházela nočním městem. Zní to šíleně že? Mladá blondýnka v černém kabátě se procházela Kalifornskými ulicemi, kde byla náhoda, že sněží, a užívala si ten pocit, že jí sněhové vločky padají do vlasů a dělají tam zajímavé bílé obrazce. Zastavila se, zvedla obličej směrem k obloze plné hvězd a nechala vločky, aby jí padaly do obličeje. Když jí jedna vločka spadla do oka, zamrkala, dala hlavu do původní polohy a šla dál. Sníh jí křupal pod podrážkami černých sněhulí, které se promáčely pod náporem mokrého sněhu.Když už byla zmrzlá na kost, vydala se k domovu, naštěstí nebydlela tak daleko. Před domem se začala prohrabovat v kapse kabátu, ale klíče nebyly k nalezení„To se mi snad jen zdá“ zaklela pro sebe a vytáhla telefon. Vytočila číslo svého bratra, protože rodiče byli na