Šílená noc

EmBee a LoTé

"Bude to zase fajn, uvidíš" chlácholila mě Beatrice. "Nebude!" rozbrečím se na novo. "Koukej, určitě to tak není, Toby by ti to nikdy neudělal, miluje tě." "Jo?! A kdo jinej mi teda smíchal všechny laky na nehty?! Beo, moc dobře víš, stejně jako on, že ty laky sbírám od dvanácti let a mám jich víc jak dvě stě!! Je to jako jeho nějakej úchylnej a nepovedenej vtip!!!" "Hele vím jistě, že to neudělal on." podala mi další balíček kapesníčků. "A kdóó?" zakvílím a podívám se na pětilitrový kýbl plný lepkavé a různobarevné tekutiny, která ještě včera byla rozdělena do dvou stovek lahviček poskládaných v pravidelných řadách na toaletním stolku u vchodu do mého pokoje. "No..." znejistěla. "...to netuším, ale my
na to přijdem!" vyskočila jako kdyby byla nějaká superhrdinka a nejistě se pousmála. "Třeba to byl Drew..." špitla i když věděla, že tímhle podezřením mě rozzuří k nepříčetnosti. "a nebo Wesley!" dodala hnedka, abych se trošku zklidnila a nevyjela na ni jako minule. Není jí to ale nic platný, zvedám se a mířím rovnou do Drewova domu. "Drew!! Okamžitě otevři!" buším celá rozzuřená do jeho domovních dveří, div mu do těch dveří nevytlouknu díru. Bea se mě snaží krotit, ale není jí to nic platný, mlátím do dveří dokud se neotevřou a já se pěstí netrefím rovnou do Drewovy nahé hrudi. "Co vyvádíš, Jade?! Vždyť jsou tři hodiny ráno." zakňučel ospale. "Nehraj to na mě!" vyjeknu a nadechnu se abych ho seřvala na tři doby ale najednou si všimnu že je úplně nahej a pusa mi sklapne. Když se otočím na Beu mám chuť se začít děsně tlemit. Stojí tam jak přimražená a přitom mu se spadlou pusou až na zem zírá přímo do rozkroku. Lusknu jí před obličejem a ona s hořícími tvářemi začne zkoumat špičky svých bot. Drew se namachrovaně zašklebí ale já ho vztekle přejedu od hlavy až k patě a zastavím se... na obličeji pochopitelně. "Co je?" lišácky se usměje a já mám chuť mu jednu vrazit. "Smíchal si mi laky na nehty, ty hajzle?" vyjedu na něj a jemu zacukají koutky. "Tohle ti nedaruju!" syknu skrz zuby a začnu ho honit po domě. Fakt, že je úplně nahej mě vůbec nezajímá, stejně je všude tma, jde mi jen o to chytit ho a stáhnout z kůže! "Drew Michaele Chadwicku!! Až tě chytím zkoncuju to s tebou!!" řvala jsem na celej barák a doslova ve mě vřela krev. Drew se jen smál a stále mi utíkal, teď momentálně zahnul ke koupelně a já ho chci následovat, špatně ale vyberu zatáčku a o roh si ukázkově nakopnu malíček. Zařvu jako zvíře a svezu se k zemi, radši bych si nechala za živa trhat mandle a odřezávat uši po kouskách! Držím si naraženej malíček a přitom proklínám vše co de. "Muhahaha." uslyším Drewa z koupelny a ihned vyrazím, jako kdybych si žádnej malíček nenarazila. V koupelně je rozsvíceno, takže uvítám fakt, že si Drew natáhl boxerky(všechno vidět nemusím) a užívám si fakt, že mi tady už nemá kam utéct. Stojí přímo naproti mě, takže se nerozmýšlím, rozběhnu se, sklouznu, padám a ležím. Drew dostane takový záchvat smíchu, že se málem skácí, kvůli nedostatku kyslíku. Když se snaží utýct pryč, využiju situace, že dupne vedle mý ruky a už leží taky, akorát na mě. Teď nevím jestli mi to stálo za to, protože je těžký jak stádo buvolů, nojono ty svaly něco váží, ale proč tolik? Drew ignoruje fakt, že mi momentálně drtí všechny k životu potřebné orgány a dál se spokojeně pochechtává. "Pěknou hubu jsi tu hodila, jen co je pravda. Nebolí tě šešulka?" zhodnotí můj akrobatický výkon a jeho další věta vyvolá záchvat smíchu pro změnu ve mně. Nepíchl si něco? "A nebolí teď šešulka spíš tebe?" vybouchnu smíchy po tom co ho fláknu záchodovou štětkou po hlavě. Drew si vyklepe z vlasů kapičky vody, které byly pravděpodobně na té štětce a které mi dopadnou na čelo a na tváře. Fuj. "Ty prase!" obořím se na něj ale on je povytáhne obočí. "Kdo mě vzal štětkou po hlavě?" "Zasloužil sis to! Víš jak dlouho jsem ty laky sbírala!" vzpomenu si na ten kýbl a zlostí mu tou záchodovou štetkou popatlám celý záda. Tohle už si Drew nenechá a jednou rukou mi spoutá obě moje, až štětku bolestí upustím. "Potřebuješ zchladit!" zabručí, jedním tahem mě vytáhne na nohy a strčí mě do sprchy. Bylo by to fajn kdyby se do tý maličký sprchy nezačal soukat i on. "Co blbneš?" vykulím na něj oči a koukám přímo do těch jeho pomněnkově modrých. Úplně mě jeho očka zhypnotizovali, byla jsem z něj mimo. Mám pocit že se i on zadíval do těch mých, čokoládově hnědých ale když na mě dopadne studený proud vody, dojde mi, že jen odpoutával moji pozornost. Začala jsem tam poskakovat jak idiot a přitom pištět jak pavián. Jediný místo, kam studený proud vody nedosáhl byl u Drewa. Naplácla jsem se na něj a uvědomila si, že bych měla vypadnout, tohle Tobymu nemůžu udělat. Drew se ale smál a držel mě kolem pasu. Nevypadal, že by mě chtěl pustit i když jsme od dětských let jen pouzí kamarádi. Měla jsem děsný nutkání ho políbit, ale věděla jsem, že to není správné. V jeho očích jsem poznala, že myslí na to samé, ale očividně měl v hlavě víc zdravého rozumu než já, protože když jsem se k němu neuváženě natáhla, strčil mě zpět pod proud vody a ďábelsky se zachechtal. Jen jsem pod tím proudem nehybně stála a nechala si totálně smočit oblečení a mobil. "Mobil!" zařvala jsem, když jsem si uvědomila, že ho mám v kapse. Proč mám vlastně ve tři ráno v kapse mobil, stojím pod sprchou v oblečení v domě mýho kámoše, kterej mi smíchal sbírku laků na nehty a stojí vedle mě v boxerkách a královsky se baví? "Měla bych už vypadnout." mávnu vodou nasáklým mobilem, který mi po mém manévru vyletí z ruky a roztřískne velké zrcadlo. "Fakt bych měla vypadnout." zírám na popraskané zrcadlo. Drew zaječí a teatrálně se chytne za hlavu. "A v čem si budu teď jako prohlížet svoje svaly?!" zpytavě se na mě zahledí a já nejprve přejedu pohledem jeho svaly a pak moje špeky. Pokrčím rameny a štrachám se ze sprchy. "Však ty si nějak poradíš." prohodím a snažím se co nejrychleji dostat z tohodle blázince. Po cestě ven si zase nakopnu malíček, ale aby byla alespoň nějaká změna, je to ten na druhé noze. Zase zařvu, ale Drew se tentokrát nesměje, přiskočí ke mně a starostlivě se mi zadívá na nohu, kterou si držím a na druhé poskakuju. Moc toho tedy asi nevidí, ale to mu nejspíš nevadí, protože v momentě, kdy naše pohledy křísnou o sebe až to zajiskří, se po sobě oba naráz vrhnem, naše rozumy necháme stát opuštěný v koutě. Snad to chvíli vydrží i bez nás. Přesně po tomhle jsem celou dobu toužila. Po jeho dotycích. Chtěla jsem ochutnat jeho rty a musím říct, že chutnali božsky. Odtrhnu se od něj a stihnu mu oznámit, že to přeci nemůžeme, ale on mě vzápětí přitáhne zpátky a moji připomínku vůbec nebere na vědomí. Zato Drew Junior mě bere na vědomí až moc a bolestně mě tlačí do podbříšku. I přesto zkoumám dál každý kousek jeho vypracovaného těla. Teda do té chvíle, kdy se přiřítí Beatrice s tím jestli si nemůže zajít na záchod. Odskočíme od sebe a děláme jako by nic ale Drew s těsnýma boxerkama a já s napůl stáhnutým trikem a rozcuchanýma vlasama nejsme moc věrohodní adepti. Bea si snad ani ničeho nevšimla a vystrčila nás za dveře, aby mohla vykonat potřebu. Podíváme se na sebe a já si nejdřív myslím, že to bude jako ve filmech, že se po sobě zase hladově vrhnem, ale místo toho oba naráz vyprsknem smíchy. Když vyjde celá zmatená a hlavně vyděšená na nás jen zírá. "Co..to..." oběma ukazováčky krouží do koupelny a pak zase na nás. "Co co?" opakuje po ní Drew pobaveně a náš úlet před pár minutami očividně neřeší, stejně jako já. "Líbali jste se!" zkusí to Bea zase ale my ji odmávnem. "Něco se ti zdálo." oznámím jí a dál už to neřeším. "Půjdem?" Vyskočím na nohy a vykračuju si to ven. "Jo a sorry za to zrdcadlo." vzpomenu si a mrknu na Drewa. Ten mávne rukou a doprovodí nás až ke dveřím. "Zase se někdy stavte vzbudit mě ve tři ráno protože jsem smíchal laky." rozloučí se s námi a já si v tu chvíli uvědomím, že jsem mu ani pořádně nevynadala. On už ale prozíravě zabouchl dveře a skrz skleněnou výplň se na nás šklebí.
Jo byla to pořádně šílená noc a ikdyž mi Drew smíchal moji sbírky laků, je to skvělej kámoš, kterého mám doopravdy moc ráda, ale i tak miluju jen a jen Tobyho.

Nazdááár, takže vaše adminky se pomátly a někdy kolem jedný hodiny ráno se rozhodly, že spolu napíšou ffku ojedinělým stylem - každá jednu větu a nějak to dopadne :DD upřímně, každá jsme psaly víc než jednu větu a dopadlo to... šíleně když to řekneme slušně, ale je to to nejlepší co jsme z našich chorých myslí dokázaly v tak pozdní noční(nebo brzkou ranní, jak kdo chce :D) hodinu vymáčknout. Obě jsme na to náležitě pyšné a komenty a lajky určitě potěší :)) Krásnou noc, krásnej den, krásnej život ;) Peace

                                                                                                                      EmBee a LoTé