Smolařka na entou, 46.díl

LoTé

Conor na mě sice vyděšeně kouká, ale nakonec kývne. 
"Nechceš ještě s něčím pomoct?" zeptá se starostlivě když si lehám zpět do postele a zachumlávám se mezi své milované plyšáky. 
"Ne to je dobrý..." odmávnu ho ale když chce s přáním dobré noci a pokud možno dobrých snů odejít z pokoje, ještě naposled ho zastavím. 
"Bráško? Můžeš mi tam pustit kluky?" kývnu

Need You (24)

EmBee

"Hele koukej na to tílko! A ty legíny, no nejsou úžasný?! Mrkej na ten svetr!.." takhle to šlo čtyři hodiny v kuse a já už fakt nemohla.

"Val? Val! Nemohli bychom si někam sednout?" celá zničená a hlavně celá pokrytá různýma hadrama jsem na Val zakňučela.
"Jo jasný, jak chceš!" usmála se na mě a začala ze mě sundávat všechny ty hadry a vracela je na svý místo. Nechápala jsem, kde pořád bere tolik energie. Když jsme konečně došli do nějaký kavárny, doslova jsem se skácela na židličku.
"Aaah…" dlouze jsem si oddychla.
"Kde k sakru bereš tolik energie?! To tě nebolí nohy?" vytřeštila jsem na ni oči.
"Ne" pobaveně se na mě podívala. A začala se

Need You (23)

EmBee

"Ahoj!" uslyšela jsem za sebou někoho.

"Promiň, my se známe?" podívala jsem se na krásnou plavovlasou dívku, která ke mně s foťákem v ruce přistoupila.

"Ehm..no..ne…ale mohla bych se s tebou prosím vyfotit?"

"Vyfotit? Se mnou?" vykulila jsem na ni oči.

"No..jo.. Jseš přece Annie Chriss, přítelkyně Wesleyho Stromberga, ne?" chvíli jsem na ni zírala s otevřenou pusou.

"Eh…promiň, to nejsem já…ani nevím, kdo to je…" zalhala jsem.

"Aha…eh..no..promiň!" špitla a na patě se otočila zpět ke své kamarádce.

"To je v pohodě!" řekla jsem si už jen pro sebe

Smolařka na entou, 45.díl

LoTé

Po jeho větě nastane tíživé ticho, jen já tiše vzlykám do tátovy košile. 
"Cože?" podlomí se mámě kolena ale zezadu ji rychle chytne Conor, který se zde z ničeho nic objevil. Podle výrazu v jeho obličeji soudím, že všechno slyšel. Stejně jako máma choulící se v jeho náručí se ale nevzmůže ani na slovo. Zavládne tíživé ticho až se táta napjatě zeptá, jestli to byl Keaton. 
"Ne!" vyjeknu vyděšeně. "Ten by mi to nikdy

My little princess

EmBee

"Drew?! Kde si bro?" uslyšel jsem Wesley jak vešel do pokoje. Rychle jsem si utřel slzy, protože jsem nechtěl aby mě takhle viděl.
"Kámo, co se stalo?" Sedl si ke mě na postel a položil mi ruku na rameno.
"Pamatuješ na ni?" vrazil jsem mu mobil do ruky.
"Jo, jasně. Emily. Stalo se s ní něco?" nechápavě na mě zíral.
"Dneska jsem ji viděl v parku."
"Fakt? Jak se má? Mluvil si s ní vůbec?" 
"Dneska jsem ji viděl v parku s tříletým dítětem, které jí říkalo....mami" zlomil se mi hlas. Zíral jsem na její fotku v mobilu a znova se mi vybavila chvíle kdy to prtě zavolalo "Mami!" a řítilo se to rovnou za Em.
"Myslíš, že..." odmlčel se Wes.
"Já nevím! Co když jo! Musím ji najít! Ale jestli je to

Smolařka na entou, 44.díl

LoTé

Bohužel mé prosby nikdo nevyslyší a já musím udělat co mi přikázal. Hnusem zavírám oči a brečím a sama sobě se divím, že se ještě nedávím. Tahá mě za vlasy, abych zrychlovala a nakonec musím to... všechno spolknout. Spadnu na zem a lapám po dechu. Slzy se mi derou z očí ale už nevzlykám. Podívám se na ty tři. Jeden si zapíná poklopec, hnusem se otřesu a podívám se na ty dva. Oba vypadají naprosto

Smolařka na entou, 43.díl

LoTé

Dámská jízda skončila docela brzo, chtěly jsme sice u Lily zůstat až do rána, ona nás ale poslala pryč - prý chce být sama. Sice si tu vytlemenou Lily nedokážu představit jak celou noc probrečí, ale po dnešním odpoledni je mi na slunce jasné že nic jiného bohužel nemá v plánu. Rozloučím se i s Kate a zkratkou přes park se vydám k domovu. Téměř okamžitě zjistím, že to rozhodně nebyl dobrej nápad. U skejtařských ramp totiž sedí ta samá parta,

Need You (22)

EmBee

"Annie…" odmlčel se.

"vím že mě nemůžeš vystát. Chápu to a respektuju to, ale přestaň prosím s podupáváním, prosím." naštvaně jsem se na něj koukla a přišpendlila nohy na zem.

"Děkuju…"

"Vracím se zpět do Anglie." vytřeštila jsem na něj oči a kdybych měla v puse vodu, všechnu bych na něj vyprskla.

"Ne!"Nevěřícně jsem kroutila hlavou.

"Nejedu s tebou do Anglie!" kývala jsem vyděšeně hlavou ze strany na stranu. Pevně jsem stiskla Wesleyho ruku, protože jsem se bála, že budu muset zpět do Anglie. Bála jsem se, že ho ztratím… Vnukly se mi z toho slzy do