LoTé
Potichu našlapuju dlouhou temnou chodbou a při každým kroku si dávám pozor, aby moje bosá chodidla dopadající na studenou podlahu nevzbudila ani stín podezření v tichém domě plném spících lidí.
"Hlavně nenápadně, potichu a rychle," opakuji si stále dokola, a už jsem u cíle. Usměju se, když uvidím objekt své touhy a těch pár kroků, které mě od něj dělí už překonám jako křehká víla tancující na paloučku.
"Konečně," vydechnu, když se dotknu studeného povrchu lednice, a pak ji agresivně otevřu. Jídlo!!! Vrhnu se na čokoládovou zmrzlinu a nadšeně zjistím, že vevnitř ještě zbývá víc než půlka. Jo!
Vytáhnu z příborníku lžíci a sednu si na jednu z barových židlí.
LoTé
"A-ahoj," vykoktám a ten s hezčíma očima, zřejmě Keaton se na mě zářivě usměje a podá mi ruku. Váhavě ji přijmu a stisknu. Na tenhle zvyk vyspělého světa jsem si ještě tak úplně nezvykla. Prostě řeknu své jméno a jdu dál, na co tisknout ruku?
"Jsem rád, že tě konečně poznávám, Drew o tobě hodně vyprávěl," vypustí z pusy obyčejnou zdvořilostní frázi, ale já se vyděšeně podívám na Drewa. Ten jenom vykulí oči a kroutí hlavou ze strany na stranu, jako že ne.
"Jen v dobrým, neboj," zasměje se Keats když uvidí můj výraz a já se trochu uklidním. Už jsem paranoidní, mám pocit, že na mě všichni vidí, že jsem znásilněná a těhotná.
EmBee
Hlavou se mi honilo tolik věcí, že jsem myslela, že mi za chvíli vybouchne. Potřebovala jsem to někomu říct, ale nikomu jsem nevěřila natolik abych mu to řekla. Byl tu však jeden člověk...
DM to @Keaton Stromberg
Ahoj Keatsi! Nechci od tebe, abys sis mě follownul, já jen, potřebuju někoho komu bych mohla říct všechny ty věci, co mi neustále chodí po mysli. Ne, že bych neměla kamarády, kterým bych to mohla říct, jen si nejsem jistá, že jim to chci říct. Nevím jistě proč to píšu zrovna tobě. Možná proto, že si to nikdy nepřečteš...
......
LoTé
"Keatsi, spíš?" drbnu do Keatna ležícího kousek ode mě a on jenom něco zamumlá. Asi spí. Ale já s ním potřebuju mluvit. Drbnu do něj ještě jednou a on se zavrtí a potom otevře oči.
"Nespíš!" řeknu vítězoslavně a on zavrtí hlavou.
"Nespím, co potřebuješ?" zívne a mě je najednou líto, že jsem ho budila kvůli takový hovadině.
"Slyšíš to?" zeptám se ho i přesto, teď už jeho spánek nevrátím.
"Co přesně?" snaží se rozespalý Keaton cokoli, čím myslím "to", zaslechnout, ale nedaří se mu.
EmBee
"No tak princezno! Kam to utíkáte? Ještě jste si nevyzkoušela svatební šaty," hulákal z místnosti princ z vedlejšího království, který si měl princeznu brzy vzít. To co bylo před dávnými lety se nezměnilo ani teď. Ženicha princezně vybírali podle toho jak bylo velké jeho království.
Charlotte se však ani neotočila a utíkala dál ze zámku. Ve svých dlouhých plavých šatech se proplétala mezi stromy a vypadala jako víla. Věděla, že se musí dostat, co nejdál. Neměla moc času, bylo jasné, že ji nechá Christian brzo hledat. Na kraji lesa narazila na polorozpadlou chaloupku. Pod oknem seděla stará stařenka, která ihned jak spatřila Charlotte padla na kolena.
EmBee
Naposledy jsem se zhluboka nadechla a pověděla jsem mu vše od našeho prvního setkání až po tu noc, co ho Benjamine zastřelil tehdy ve skladu. Emoce se mnou cloumali, jak na větvi. Avšak slzy jsem i přes velmi silnou vůli zadržela.
"Zemřel kvůli mě," zabořila jsem Keatsovi hlavu do ramene.
"Jas-"
"VŠICHNI kolem mě, kvůli mě umírají," odtáhla jsem se a zírala mu přímo do očí, doufajíc, že ho tím nějak odradím a tím pádem i ochráním.
"Pro mě by to byla čest položit život, pro někoho, kdo toho pro mě udělal tolik," stiskl mi pevně ruku.
Ahoj lidičky,
vzhledem k tomu, jak dlouho na tomto blogu nepřibyl další díl School of Wizards jste to asi čekali, ale nyní je to oficiální. Annabellka nám napsala, že další díly kvůli časové vytíženosti už bohužel nebude moci psát. Nám oboums EmBee je to moc líto, protože SOW byla nádherná povídka, kterou jsem si já, ale i dost z vás vždycky rádi přečetli. No, co se dá dělat, život jde dál. Annabellka nám také napsala, že by byla moc ráda, kdyby někdo SOW přijmul za vlastní a pokračoval by ve psaní. Já bych moc ráda, to mi věřte, ale vzhledem k tomu, že už mám na tomto blogu rozjeté dvě vícedílovky, snažím se jakžtakž vést YouTube channel, mám ještě jeden blog, ucházím se o hostováním na jiném a taky bych ráda trávila nějaký čas mimo počítač, tak bych na tom s časem asi byla podobně jako Annabellka, ne-li hůř :( EmBee se do toho taky moc nechce, takže jediné, co zbude je, že by se do toho pustil někdo z vás. V případě zájmu pište na: emblem3-ff@seznam.cz
Tak a to je asi všechno... mějte se krásně! :)
PS: Annabellce dodatečně všechno nejlepší k jejím patnáctým narozeninám, hodně úspěchu, lásky, a ať se třeba ještě rozmyslí a tuhle dokonalou ffku dopíše :/
Peace and Love,
LoTé
LoTé
"Uff, konečně doma," oddechne si Drew, když dorazí do svého skromného bytečku a sedne si na pohovku. Já se jen usměju a počechrám ho ve vlasech. Já se nikdy neunavím, ale jeho únavu teď zřetelně cítím, a tak mu pošlu slabý paprsek energie, aby se mu na tváři objevil ten křivý úsměv, který tolik miluji. Drew se po mém zášlehu energie trochu otřese a sám pro sebe se usměje. Pak se zvedne a jde si udělat večeři do kuchyně. Já ho pochopitelně následuji. Nepustím ho z očí ani na chvíli.
Když se dosyta nají a sedne si zpátky na pohovku, aby si před spaním přečetl něco ze svých oblíbených knížek, zachytím na jeho duši náznak smutku. Smutku ze samoty. Povzdechnu si a opatrně okolo něj rozprostřu svá křídla.
LoTé
"Nelekněte se, nemám tam úplně uklizeno," usměje se na nás Drew nesměle předtím, než strčí klíč do zámku svého bytu. Sab mávne rukou a hodí na něj zamilovaný pohled a já jen pokrčím rameny. Na můj názor se tady ale zřejmě nikdo neptá.
Drew otevře dveře a obě nás pustí dovnitř. Kecal, zas takovej bordel tu není. Zhluboka se nadechnu a překvapeně se na Drewa podívám. Ten můj pohled zaregistruje a pobaveně se ušklíbne.
"Vanilka no... miluju svíčky." Napůl pokrčí rameny a napůl hodí rukou ke stolku, kde jich hoří snad deset.
"Ty je nezhasínáš, když jdeš pryč?" podivím se automaticky a povytáhnu obočí.
LoTé
"Max, podej mi to," zavolá na mě táta a já se otočím, abych mu mohla podat jakýsi šroubovák, kterým se snaží zprovoznit zámek u starých dveří.
"Ale tohle přeci ne," povzdechne si, když mu podám zřejmě něco úplně jiného, než chtěl a já zoufale pokrčím rameny. Copak tomu rozumím?
"Max, pojď mi radši pomoct sem," zavolá na mě máma z maličké kuchyně domku, který jsme si našli na přespání. Je nemožné a vlastně i dost nebezpečné abychom se všichni mačkali v autech. Vloupání do domu se zřejmě nabídlo jako přijatelnější řešení.
"Já nemůžu, pomáhám tátovi!" Ukážu na tátu zabraného do práce, ale ten jen mávne rukou.
EmBee
"Za deset minut ať už jsi tady," sykne na mě otec, naštěstí jen přes sluchátko. Vím, že už jsem měla být dávno na tetiný svatbě, ale mě prostě všecko trvá. Takže za své zpoždění vlastně nemůžu. A svatba začíná stejnak až za půl hoďky. Vážně netuším, co všichni tak straší. Hupsnu do svých bílých balerínek, které skvěle ladí k mým bílým šatům a utíkám ke svému autu. Jak na potvoru se však můj miláček rozhodl stávkovat a nechtěl nastartovat.
Naštvaně jsem vylezla z auta a přemýšlela, co dál. Jak mi tak procházel čas pod rukami, kopla jsem rozzuřeně do předního kola. Blbý nápad, docházel mi čas, já si k tomu ukopla palec a udělala si nepěknou šmouhu na
LoTé
"Ty seš takovej kretén!" zařvu Keatonovi do obličeje a přirazím mu dveře od našeho domu před obličejem.
"Co se stalo?!" Přiběhne do předsíně okamžitě máma s rukama od těsta a já jen vztekle mávnu rukou.
"Nic! Jen je to debil a já ho už nechci nikdy vidět!" Chci to zakřičet tak, aby to slyšel i můj bývalý přítel, který mimochodem stále buší na dveře, ale v polovině věty se mi hlas zlomí a já se sesypu na botník. Máma mě napůl obejme a napůl směřuje bráchu, aby sem teď nelezl.
"Co se stalo?" Neposlechne ji pochopitelně Mike a přiklekne ke mně. Já se na něj jen zoufale podívám a znovu se začnu třást v nekontrolovatelném záchvatu pláče.
LoTé
"Drew!" vyjekne Sab a padne Drewovi kolem krku. Fascinující, že on je jediný člověk, kterým se Sab nechá tak skutečně obejmout. Při loučení s Lori před pár hodinami se se svou matkou sice objala, ale očividně jí to moc příjemné nebylo. To ke svému příteli se tulí tak, že mám strach, že ho za chvíli umačká.
"Chyběl jsi mi," zašeptá mu do ucha a políbí ho tak, že se rozpačitě rozkašlu. Tohle snad nemyslí vážně.
"Počkej," odstrčí jí Drew něžně a konečně mě vezme na vědomí. Aspoň někdo z tohohle páru stále myslí hlavou.
"Ahoj Kamalo," usměje se na mě Drew a krátce mě k sobě přitiskne.
LoTé
"Takže přímo za vámi lesem, říkáte?" ujistí se ještě jednou táta, když mu tatínek Wesleyho a Keatona, jak se dva mladší kluci jmenujou, ukazuje, kam se vydáme.
"Jo," kývne Robert a táta se zhluboka nadechne. To dělá vždycky, když nad něčím přemýšlí. Já to naopak dělám vždycky, když mám záchvat paniky a nedokážu myslet na nic jiného, než že se za chvilku udusím.
"Ale ten váš mladej říkal, že dál po téhle cestě jsou... že se tam prostě nedá projet," namítne táta po chvilce a vezme mě kolem ramen, protože se viditelně zachvěju.
"Objedeme to jinudy, dost to tu znám," navrhne Robert okamžitě jinou alternativu a vzápětí dodá: "Jezdívali jsme sem kempovat,
Kačka
„Tak Michelle, my odjíždíme. Postarej se o svého malého brášku, „ volali na mě rodiče. „Vrátíme se v pondělí ráno, snad to tady zvládnete. Jacksone, pojď se s námi taky rozloučit. Budeš hezky poslouchat svojí velkou ségru jasný? A žádné ponocování! “ Jasně mami, tak čau,“ odsekl Jackson a běžel nahoru do svého pokoje hrát jednu z jeho oblíbených PC her. Dveře se zabouchly a já měla před sebou děsivý víkend. Musím hlídat svýho bláznivýho osmiletýho bráchu. Podle mých rodičů jsem zodpovědná dospělá osoba, která si s naším malým ďáblíkem dovede poradit . Doufám, že ho ty nesmyslné hry zabaví na hodně dlouho a já si budu moct pozvat domů mé nejlepší kamarády
LoTé
Pozn.: Volné pokračování ffek On Top Of The World a Když válka, tak válka.
Dvě čárky. Jako fakt? Do prdele. Nebo ne? Vždyť já ani nevím... Povzdechnu si a sednu si na sklopený poklop záchodu. Jak to řeknu Drewovi, napadne mě, když mi zrak padne na prstýnek. Už tři měsíce jsem oficiálně paní Chadwicková. A už tři měsíce oficiálně bydlím i s Drewovou matkou Kristy, která momentálně klepe na dveře koupelny a dožaduje se vstupu. Ach bože jak já ji nesnáším!
"No to je dost," ušklíbne se, když naštvaně otevřu dveře a vrhnu na ni vražedný pohled.
LoTé
"Přijedu hned, jak to bude možný, dobře?" připomene mi naposledy Lori na letišti a já jenom kývnu. Poslední týden na rozdíl od toho před ním uběhl šíleně rychle. Prohlídka u doktora, jestli to všechno nebyl jenom planý poplach, byla následována hledáním většího bytu, domlouváním speciálního studijního plánu na posledních pár měsíců na škole, kam mě sotva vzali... Prostě šílený. Vlastně jsem docela ráda, že už odlétáme a zbytek potřebných věcí zařídí Lori sama. Bylo to únavné, ale nemohla jsem ji v tom nechat samotnou, ostatně, všechno se to děje jenom kvůli mně.
"Tak už pojď, nemůžu se dočkat!" Zatahá mě Sab za rukáv a já protočím oči.
LoTé
"Co je?" Zívne kluk, když stáhne okénko a mně se tak naskytne pohled na jeho úžasně vypracované břicho poseto několika tetováními. Když si všimne mého pohledu, povytáhne obočíi a ukáže mi řadu zubů v dokonalém americkém úsměvu. Zrudnu a schovám se víc za tátu. Kluk se ušklíbne a zaměří pohled na mého otce.
"Nemůžete s tím uhnout?" zeptá se táta tónem, který nepovoluje jinou odpověď než: "Ano pane, hned."
Kluk se ale znovu zasměje a beze slov zavrtí hlavou. Cítím, jak se táta celý napne a zpoza jeho zad na toho kluka vykulím oči. Táta není zvyklý, že mu někdo odmlouvá. Kluk se zase jen zasměje a vyleze z auta. Má na sobě jenom modré šortky. Do prdele.
LoTé
Drew,
já... nevím co napsat. Omlouvám se. Strašně mě mrzí, že tě v tom nechávám samotnýho, ale já už to nezvládám... Vím, že přesně tohle všichni říkali. "Je jí šestnáct, nevydrží to, uteče ti!" A já jsem tenkrát bojovala za to, že všechno zvládneme a budeme perfektní rodina. Ty, já a náš malý Cory... Ale... Měli pravdu Drew. Ty jsi dospělý chlap, na našeho malého jsi se od začátku těšil, to já byla ta, co pořád pochybovala. Jak budu zvládat školu, zábavu a to malé? Vím, že by to šlo, kdybych se vzdala té zábavy, protože jsi naprosto úžasný a ve všem mi pomáháš, ale já... prostě se kvůli Corymu nechci vzdát
EmBee
"Jasně, že jsem skutečný. Byl to jen zlý sen Jasmine, ale už je to pryč," položil svou hřejivou dlaň na mou. Zírala jsem mu do očí a snažila se vše vstřebat.
"Co tu vůbec děláš," zeptala jsem se ho chladně, když jsem odhrnula závěsy a venku stále pražilo slunce. Říkal, že se vrátí až večer.
"Nedokázal jsem odejít po tom.... po tom, co se stalo," vykoktal ze sebe Keats. Jeho společnost už mi nijak nevadila, vlastně jsem za ni byla ráda. Jediné, co mě opravdu trápilo byl pot, který mě studěl po celém těle a slepil mi všechny chloupky k tělu. Prohrábla jsem si vlasy, špatný nápad, hnusem jsem se oklepala a zamířila do koupelny.
EmBee
"Možná bych měl jít," zkonstatoval po chvíli ticha, který brázdil jen můj tlukot srdce. Otočil se na mě, jako by doufal, že ho zastavím. Ale já nebyla schopná jediného pohybu.
"Přijdu tě večer zkontrolovat, aby byl Ian v klidu," zabouchl za sebou dveře. Mě se však vůbec neulevilo. Žaluzie ještě nebyli roztáhnutý a v pokoji bylo pěkně šero. Ideální podmínky pro spánek. Spolkla jsem prášky a uložila se do postele. Nemohla jsem však vůbec usnout, protože mě každý zvuk za dveřmi neskutečně děsil k smrti. A taky jsem se před chvílí teprve vzbudila. Chtěla jsem však na chvíli vypnout a nemyslet na to, co se stalo. Po velmi dlouhé době se mi to nakonec povedlo a já zavítala do říše snů. Vlastně ne. Zapletla jsem se do
LoTé
Zhluboka se nadechnu a ponořím svoje unavené tělo do bublinkové lázně vonící po levanduli. Jo, přesně tohle jsem po tak náročným dnu potřebovala. Natáhnu si nohy a položím si je na druhý konec vany. V takhle vysokým stádiu těhotenství pro mě žádná jiná poloha snad už ani neexistuje.
Když svoje bolavé nohy opřu o kohoutek, vytáhnu se o kousek výš a moje zakulacené bříško na mě vykoukne z pod hladiny. Něžně ho pohladím a odpovědí je mi silný kopanec přímo do dlaně.
"Už se těšíš na svět, viď?" promluvím na svou zatím nenarozenou princeznu a ona mě na oplátku zase kopne. Au. Wesley pořád říká, že to bude naše malá fotbalistka.
