Nespravedlnost

LoTé

"Jsem dóóma!" zařvu když prásknu domovními dveřmi, za což stoprocentně dostanu od Connora kartáč velkej jako... LA? New York? Co já vím, prostě bude hodně velkej. 
"Nemlať s těma dveřma!" zazní najednou hlas z kuchyně a já se uchechtnu. Jako bych to nečekala. 
"Ale no ta lásko, nebuď na ni tak zlej," zastane se mě můj brácha Patrick a políbí svého přítele na čelo.
"Čau šváro, co vaříš," vlítnu do kuchyně jako velká voda a hned nahlédnu Connorovi pod pokličky. Voní to skvěle, mám pocit, že kdybysme ho tu s Patrickem neměli, umřeme hlady. 

Frajer z deštnýho pralesa, 16.díl

LoTé

"Není to snad jedno?" povzdechnu si, když si uvědomím, že teď už s tím nejde nic dělat. Drew se to prostě dozví ať chci nebo nechci. Pochopitelně, že nechci. 
"Ne není," řekne naléhavě a otočí si mě čelem k sobě. Do očí se mi nahrnou slzy a roztřesu se, když si vzpomenu na všechnu tu bolest a ponížení, která mým zraněným předcházela. 
"To bude dobrý Sab, teď jsi se mnou a v bezpečí," přivine mě Drew k sobě a políbí mě do vlasů. 
"To bylo tak strašný," brečím a tisknu se k němu čím dál víc.
"On... prvně byl fajn. Byla to moje první láska. Vodili jsme se za ruce, chodili do parků, povídali si o knížkách... ale pak,"

Life Full of Fear 5.díl - Vetřelec

EmBee

Další dva měsíce jsem jakž takž přežila, i když Ianovy nálady byly k nevydržení, kdyby mohli být kluci těhotný, řekla bych, že je Ian těhotnej. Vážně, nechtěli byste s ním žít. I ti děsně vtíraví lidi ze školy jsem nějak dala, ale totálně zcvoklý bratr je na mě moc. Další věc, vlastně člověk, který byl vážně k nevydržení, byl Finn, ta kupka svalů do které jsem první den narazila.
"Názdar slečno nepřístupná." zahulákal opět přes celou chodbu. Tentokrát už se nikdo neotáčel, dělal to tak často, respektive každý den, že už to přestalo všechny bavit a berou to už jako samozřejmost. Je to prostě Idiot. Ignorovala jsem ho, jako vždy, ale tentokrát se nevěnoval naháněním dalších slepiček.

Frajer z deštnýho pralesa, 15.díl

LoTé

Probudím se celá polámaná po téměř probdělé noci jen co mi první paprsky slunce dopadnou na obličej, a tak ztěžka otevřu oči. Ne, že by se mi nechtělo vstávat, ale madam, která si momentálně spokojeně vyspává na vedlejší posteli, mě včera sekla tak šikovně nehtem do víčka, že ho dneska nejsem schopná otevřít snad ani způli. 
Kráva, pomyslím si, když si Victoria hlasitě prdne, zamlaská a otočí se na druhou stranu. 
Rozhodnu se využít toho, že všichni stále ještě spí a zamířím opět do sprch. Na chodbě ale zjistím, že všichni rozhodně nespí. Minimálně ještě jeden člověk kromě mě je vzhůru. A zrovna ten, kterého chci hned po Victorii potkat úplně nejméně.

Life Full of Fear 4.díl - Facka

EmBee

"Děkujeme, nashledanou." podal si konečně, po už druhým zvoněním oznamující konec další hodiny, Ian s ředitelem Johnsonem ruku. Ptáte se, co tam tak dlouho probírali? Ráda bych vám to řekla, ale sama nevím. Seděla jsem tam celá znuděná a snažila se vnímat, ale bylo to vážně těžký. Jediný pohyb, na který jsem se zmohla bylo kývání hlavou. Zprava doleva, nebo nahoru a dolu. Podle toho co bylo právě potřeba.

"Co to mělo znamenat?" vyštěkl na mě Ian ihned, jak za sebou zavřel dveře od ředitelny.

"Co jako?" vyštěkla jsem na něj stejně naštvaně. A raději se vyhnula jeho pohledu.

"Ty se mě ještě ptáš? Nejsi ve škole ani deset minut a už si mě volá ředitel!" Byla jsem si

Frajer z deštnýho pralesa, 14.díl

LoTé

"Ach jo, ta tě zřídila," povzdechne si, když si mě na světle pořádně prohlédne. Já nic neříkám, jenom znovu posmrknu. Drew vytáhne z kapsy balíček papírových kapesníků a jeden z nich mi jemně přitiskne k nosu.
"Udržíš ho tam?" zeptá se a já od něj opět beze slova převezmu kapesník a přitlačím si ho k nosu. Okamžitě ale syknu. Drew zpozorní a opatrně se mého nosu dotkne. Znovu bolestně syknu a před jeho dalším dotykem uhnu. Nepotřebuji na ten nos ani šahat abych věděla, že je celý oteklý a tím pádem minimálně dvakrát tak větší než obvykle. 
"Určitě ho nemáš zlomenej, to by ses chovala jinak. Je jen silně naraženej," zhodnotí můj zrasovanej nos Drew a já se na něj zadumaně

Life Full of Fear 3.díl - Průšvih

EmBee

Prošla jsem kolem nějaké skupinky holek, které na mě civěli, jak na vola. Moje odhodlání udělat Ianovi radost a chodit do školy, mě náhle opustilo. Chtěla jsem se ihned otočit a zmizet, co nejdál od této budovy. Ten pocit nejistoty mě tížil nejvíce. Nikdy jsem nebyla v obklopení tolika lidí, a ani jsem to nikdy nepotřebovala.
Sebrala jsem však všechny síly a pokračovala dál po schodech, vedoucích k velkým vchodovým dveřím. Při pohledu na všechny ty lidi se mi sevřel žaludek. Ten nepříjemný pocit byl neskutečně silný. Ještě jsem se naposledy nadechla čerstvého vzduchu a vkročila do budovy, přímo do hlavní haly. 
Byla obrovská, jiné slovo jsem k tomu vážně neměla. 

Frajer z deštnýho pralesa, 13.díl

LoTé

"Sab?" podívá se na mě Carly, když už čistá a uvolněná vejdu do pokoje. 
"Uhm?" usměju se na ni a natáhnu se pro mobil. Tři zameškané hovory a dvě zprávy. Vše od mamky, pochopitelně. Odepíši ji na zprávu, kterou mi sděluje, že mezinárodní hovory stojí moc a tudíž budeme muset komunikovat pouze přes esemes a pak obrátím svoji pozornost zpět ke Carly. 
"Co jsi chtěla?" zeptám se a ona se těžce nadechne. 
"No... vy jste se s Drewem pohádali?" zeptá se opatrně a já nakrabatím obočí. 
"Hm... proč myslíš?" odpovím lehce diplomaticky a ona pokrčí rameny. 
"Já jen, že byl na večeři podezřele ticho, nevíš

School of Wizards - info

Ahoj holky, velice se omlouvám, že zase 3 století nebyl žádný nový díl, ale jak už jsem několikrát psala, na škole je toho teď hromada, jednak toho, že se musim doučovat tísíce věcí jak z matiky a takových předmětů, tak hlavně z Rumunštiny -_-
Takže souhrnně: Další díl School of Wizards pošlu nejdřív příští sobotu, kdy se vracíme z lyžáku z Transylvánie.
Pokud by byly na mou osobu nějaké otázky, tady je můj tt: https://twitter.com/Annabellka99 followněte si mě a já si vás follownu z5.
Moc se všem omlouvám a moc si vážim toho, že se vám povídka líbí.
Vaše Annabellka
PS: Až se vrátim, čekejte i jednu speciální 13+ jednodílovku, kterou už mám rozepsanou dlouho a konečně přišel její čas ;))

Frajer z deštnýho pralesa, 12.díl

LoTé

Před vstupem do jídelny mě zarazí výbuch smíchu a tak mi ruka, která dosud setrvávala na klice, samovolně sjede. Tak strašně se mi mezi ně nechce, že přemítám, že dnes zůstanu bez večeře. 
"Co tady blbneš tak potmě?" ozve se za mnou vesele Peter a ani nečeká odpověď, otevře dveře a strčí mě téměř doprostřed jídelny. Společnost ale moji přítomnost na vědomí téměř vůbec nevezme, až na Drewa, který sklopí hlavu ke svému talíři a podezřele ztichne. 
Rychle si naberu skromnou večeři a posadím se notný kus od celé skupinky. Večeři do sebe naházím během pěti minut a rychle spěchám nahoru do svého pokoje, abych

Life Full of Fear 2.díl - Překvapení

EmBee

"Jasmine! Obleč se! Za chvíli vyrážíme." Volal na mě Ian koupelny.
"A kam to jedem?" Zeptala jsem se a líně se zvedla z postele.
"To je překvapení, ale pohni jinak to nestihnem." Objevil se najednou na své posteli. Oblečený do obyčejného trika a nových džínsů.
"Překvapení?" Oživla jsem a vlezla rychle do koupelny. Za pět minut už jsem byla oblečená do nejlepšího oblečení, které jsem měla. Což bylo červené tričko s krátkým rukávem a obyčejné plátěné kalhoty zeleno-hnědé barvy zastrčené v vysokých černých botech.
"To nemyslíš vážně." Protočil oči v sloup.
"Co je?" Hodila jsem na něj nechápavý výraz,

Frajer z deštnýho pralesa, 11.díl

LoTé

"Tak zase zítra," obejmu Kamalu když v dálce spatřím Lukův jeep a ona se na mě šťastně usměje. Asi je také ráda, že se nebude muset bavit jenom s mrňousi. 
"Adios!" mávnu na všechny ostatní a v euforii i přijmu i Drewovou ruku, která mi pomůže nastoupit. 
"Tak jaký to bylo?" zeptá se Luke i když podle mých zářících očí určitě už tuší odpověď. 
"Bezvadný!" vydechnu a ještě než mi celá rodina zmizí z očí, nadšeně jim zamávám. Vzápětí se zadívám na krásný západ slunce a zalituju, že jsem si sem dnes nebrala foťák. Nechtěla jsem je vyděsit hned první den. Zítra už to napravím. 
"A co ty?" vyruší mě z mého rozjímání Luke s

Need You (33)

EmBee

"Wesley!" vyštěkla jsem. Z očí se mi řinuly horké slzy. Jeho bezmocné tělo nesly do sanitky. Will a Keaton utěšovali Laraine, která plakala, a prosila svého syna, aby ji neopouštěl. Val schoulená v Drewově náručí také plakala. Dokonce i Drew měl slzy v očích. Vysmekla jsem se policistovi pod rukou a běžela k Wesleymu. Ještě než mě chytili jsem mu stihla chňapnout po ruce. Měl je ledové jako led."Wesley, prosím neopouštěj mě! Omlouvám se, že jsem tě opustila, ale už jsem tady. Je to všecko moje vina." Zhroutila jsem se k zemi a vzlykala. Náhle jsem ucítila něčí ruce na rameni. Byl to Keaton a Drew, ke kterému se stále choulila Valerie. "Anne není to tvoje chyba." Konejšil mě Keaton, zatímco

Life Full of Fear 1.díl - Neklidná noc

EmBee

Neustále jsem se převalovala na jediné matraci, kterou jsme měli. Leželo se na ni vážně špatně. Byla tvrdá jak samotná zem ve skladě. Chtěla jsem ji přenechat Ianovi, ale ten trval na tom, že já, jakožto jeho malá sestřička, nebudu v žádném případě spát na zemi. Nemělo cenu se s ním o tom hádat, protože kdykoliv si něco usmyslel, nikdo už jeho názor nemohl změnit, ani kdyby ho mučil.
Náhle jsem ucítila hřejivou dlaň na svém rameni. Ulevilo se mi, když jsem si uvědomila, že je to Ian a že se v pořádku vrátil. Jeho neustálé cloumání mě však začalo znepokojovat. Odlepila jsem svá ztěžklá víčka a upřela zrak na svého bratra. Po tváři se mu řinula krev z čerstvé rány, která se mu táhla

School of Wizards 4.díl

Annabellka

V pokoji byla šílená tma. Nechápala jsem, jak může být ve čtyři hodiny odpoledne, navíc v Kalifornii, taková tma. Zase to bude nějaký pošahaný kouzlo.
Ten člověk, který mě vtáhl dovnitř, mě přirazil k zemi a chytl mě za ruce. Teď mě popadl opravdu velký strach a ten ještě vzrostl, když jsem zaslechla klapnutí zámku.
„Kdo tu je?“ položila jsem otázku.
Odpovědi se mi ale nedostalo. Za to ale bylo slyšet škrtnutí zápalky a následně někdo zapálil svíčku. Světlo ze svíčky osvítilo část pokoje, takže jsem zahlédla ty 3 kluky z covenu, Keatona, Wesleyho a Drewa.
„Vy?!“ vyjekla jsem zděšeně a zároveň i naštvaně.
Wesley něco chystal u stolu, jen se na mě otočil a drze se usmál. Měla jsem chuť ho zabít. Drew si sedl vedle

Need You (32)

EmBee

"Beth!" Vlítla jsem dovnitř, než stačil Luke úplně otevřít.
"Anne..." špitla potichounce. Oči měla zarudlé od pláče. Pevně jsem ji objala a ona mi stisk oplatila.
"Pojeďme pryč prosím." Vzlykala mi do rukávu.
"Pojedeme" konejšila jsem ji. Luke se zatím svalil na pohovku a zíral do země. Bethy si toho všimla a vrhla se k němu.
"Pojeď s námi." prosila ho. Smutně se jí podíval do tváře. Vsadila bych se, že jsem viděla i slzy.
"Nemůžu Beth... já nemůžu." pohladil ji po tváři a naposledy políbil. Zastesklo se mi po Wesleym.

Frajer z deštnýho pralesa, 10.díl

LoTé

"Máš babu!" zavolá na mě holčička Alpana nově naučenou větu a já se za ní se smíchem rozběhnu. 
"Mě nechytíš!" vypískne na druhé straně ode mě chlapeček Ravi a já se rozeběhnu pro změnu za ním. Snažit se dohonit bleskurychlá dvojčata Jaie a Nareshe nemá cenu a třináctiletá Kamala s námi odmítla hrát, je na to prý "už moc velká". Nenutila jsem jí, v jejím věku jsem měla podobné sklony. Zčistajasna mi bleskne hlavou vzpomínka na období před pár lety a já se vyděšeně zastavím. Tohle se mi už dlouho nestalo, ale o to větší sílu vzpomínka měla. 
Omluvím se dětem, které kolem mě španělsky brebentí, že to teda není žádná hra, a jdu si na

Frajer z deštnýho pralesa, 9.díl

LoTé

Téměř okamžitě se na Drewa zamračím, protože čekám nějakou jeho další "vtipnou" připomínku, ale pohled na něj mě naprosto vyvede z míry. Drew má při pohledu na osadu slzy v očích a ani se je nesnaží zakrýt. Koukám na něj s otevřenou pusou a nejsem schopná slova. Dokonce si od něj nechám pomoc vystoupit z jeepu, tak jsem z něho zblblá. 
"Hola," zavolá na malou skupinku stojící opodál a oni mu s úsměvem kývnou zatímco jim Luke předává dvě bedýnky plné ovoce. 
"Není to pro ně málo?" zeptám se s obavami ale Luke zavrtí hlavou. 
"Jsou tu jen tři rodiny," vysvětlí mi a já se zděsím. 

TEN PRAVÝ 7.část

Kačka

Když se po několika hodinách probral, seděla u něj Meg. „Drew asi si ještě musíme promluvit. Všechno ti vysvětlím.“ Meg Drewovi podrobně vyprávěla můj příběh os samého začátku. Bylo to zvláštní, ale všechno chápal a nakonec řekl, že se k sobě asi opravdu nehodíme a že už se na mě ani na Wese nezlobí. V tu chvíli jsme se v místnosti oba objevili. Báli jsme se, co nastane. Ale Drew se na nás jen usmál a se slovy: „přeju vám to,“ odešel do pokoje. „Meg, jak jsi to dokázala?“ Prostě jsme si o tom všem promluvili a nakonec sám uznal, že vy dva patříte k sobě.“ „No děkuju, ale bylo to na nic, protože já a Wes…“ „Co jako?“ „Pohádali jsme se. Strašně jsme na sebe křičeli. Nevěřila bych,

School of Wizards 3.díl

Annabellka

Nechtěla jsem přemýšlet nad svými předky a tak jsem radši popadla kufr a šla do patra do pokoje.
„Angee, jdi napřed, já ti jdu ještě vytisknout rozvrh. Ty jdi zatím do pokoje 313“ otočila se zády ke mně, udělala tři kroky a zase se otočila. „Jo, chtěla bys mít na tělocvik hry s míčem nebo tanec?“
„Tanec, rozhodně,“ pak jsem se ale zarazila. „tady se vyučuje tanec?“
„Jo, ale neboj, žádný standardní tanec to není. Je to moderna, takže super“ usmála se na mě Sandie, na podpatku se otočila a odešla.
Šlapala jsem po ebenových schodech až do 3. patra, abych našla náš pokoj. Vystoupala jsem do našeho poschodí a vydala se doprava. Zastavila jsem se před pokojem 313, odemkla a otevřela.

Frajer z deštnýho pralesa, 8.díl

LoTé

"Wohoo, lidi, věnujte mi trochu pozornosti laskavě," stoupne si Peter při snídani a zamává rukama, abychom na na něj alespoň otočili hlavy. Keaton s Tobym a Patrickem nejsou schopni téměř ani toho minimalistického pohybu, zřejmě celou noc prokecali. Peter je sjede zpytavým pohledem ale mlčí. Zřejmě je na ukecaný nezodpovědný puberťáky zvyklej. 
"Jak už jsem řekl včera, budete rozděleni do dvojic a budete společně s vedoucími, kteří by měli každou chvilku přijet," mrkne na hodinky ale přitom nepřestává rozdávat rozkazy. 
"No a tam budete dělat co je potřeba. Jde o to, že tyhle kmeny kvůli kácení tropických deštných lesů přicházejí o velkou část jejich

Need You (31)

EmBee

Seděla jsem na kraji zdejšího jezírka, tupě zírajíc na rybky, které si zvesela plavaly ve vodě. Musím říct, že to byl ten nejhorší nápad, který mě mohl napadnou. Ale nějak mě to netrápilo. Každá další minuta se táhla více a více. A já se čím dál více cítila jako hadrová panenka, kterou vláčeli celý den po zemi, potom ji vymáchali ve vodě a pohodili do tmy a chladu.

Nechápu jak nás mohli tak dlouho tahat za nos. Celých sedmnáct let! Máma to musela zjistit a… Začalo se mi těžce dýchat a hlava se mi točila jako na kolotoči. Zhluboka jsem se nadechla, ale ničemu to nepomohlo. Křečovitě jsem škubala trávu ze země. Proti mé vůli se mi zavírali víčka . Předtím než jsem

Frajer z deštnýho pralesa, 7.díl

LoTé

Probudí mě hlasité pípání mého budíku a tak ho rychle zamáčknu a opět zavřu oči, abych mohla pokračovat v nádherném snu, který se mi celou noc promítá v hlavě. Překvapí mě ale, že mi Teddy ještě neolízal celý obličej a že se nedožaduje každodenní ranní procházky. Když si uvědomím, že vlastně vůbec neležím ve své posteli a že Teddy i máma jsou ode mě stovky kilometrů daleko, vyděšeně otevřu oči. Trochu se uklidním, když zjistím, že obě moje spolubydlící ještě spí a tak jim nemusím vysvětlovat, proč do koupelny klušu tak brzo, když je slunce sotva nad obzorem. 
Díky tomu osvětluje stromy ze zvláštního úhlu a a tak vytváří neuvěřitelně krásný obraz, který

Frajer z deštnýho pralesa, 6.díl

LoTé

"To bylo skvělý Sab," poplácá mě Carly po zádech když se vrátíme do našeho pokoje a já sebou trhnu. 
"Promiň, nemáš ráda, když na tebe lidi sahají?" zeptá se se smíchem ale když kývnu, zvážní. 
"Tak to fakt sorry, myslela jsem, že tě štve jen Drew," usměje se omluvně a dřepne na svou postel. 
"Celkově nemám ráda kontakt s lidmi," oznámím jí věcně a ona se na mě nechápavě podívá. 
"Tak proč jsi se přihlásila na brigádu, kde se s lidmi budeš setkávat každý den?" povytáhne obočí a já opět jen trhnu rameny. Tuhle brigádu jsem si vybrala na poslední

Need You (30)

EmBee

"Holy?" zavolala jsem na ni přes celou kuchyň,  ale nikdo se neozval. Šla jsem tedy obhlídnout jestli není třeba v obýváku. Pomalu jsem tedy kráčela do obývacího pokoje, když v tom se od nikud ozvala Holy a já málem dostala infarkt. "Copak hledáš krásko?" Zeptala se, a při tom rozklepávala vajíčko na pánvičku."Volala jsem tě." úplně jsem ignorovala její otázku."Ou promiň,  hledala jsem pánvičku." Usmála se. A sundala si jedno sluchátko z uší. Až teď jsem si jich všimla. Měla sluchátka,  tudíž mě při honbě za pánvičkou, nemohla slyšet. "Holy... rozmyslíš si to ještě, viď?" Opatrně jsem se ji zeptala a únavou jsem sebou hodila na barovou židličku, přece jen jsem byla ještě slabá."Už

Frajer z deštnýho pralesa, 5.díl

LoTé

"Snad jsem tě neurazila?" zeptá se Victoria s hraným soucitem když Carly zavře dveře našeho skromného pokoje. Ta skromnost mi nevadí, s jednou třetinou obyvatelstva mám větší problém.
"Nech ji bejt," vyjede na ni Carly ostře a postaví se hned vedle mě.
"Ale ale," usměje se Victoria sladce. "Ty potřebuješ dokonce mluvčího?" propíchne mě pohledem a já sklopím oči. Carly mě ale dloubne do žeber a tak pohled zase zvednu. 
"Nech mě bejt," zopakuji Carlynu výhružku tiše, což ale nezní ani zdaleka tak výhružně, jako z úst energické blondýnky.
Victoria mě jen sjede posměšným pohledem a otočí se ke svému kufru. Nic si z ní nedělej,

School of Wizards 2.díl

Annabellka

U školy stálo asi 10 lidí, kteří drželi papírové cedule se jmény. Cedulku s mým jménem držela blondýnka s modrými šaty.
Šla jsem k ní. „Ahoj, já jsem Angeeline Treterová”
„Jo dobře, ahoj, já jsem Sandie Abellová. Jsem tvoje spolubydlící” usmála se a žačala muchlat papírovou cedulku. Tu potom vyhodila do vzduchu a papírová muchlanina se rozprskla na milion jiskřiček. Ty bláho, já zírám!
Sandie si všimla mého výrazu a zasmála se. „Copak?”
„Promiň, já jsem nikdy nic podobnýho neviděla”
„Neviděla?” vypadalo to, že nevěří vlastním očím.
„Ne. Vyrůstala jsem s mámou a ona je smrtelník. Táta čaroděj se odstěhoval do Kanady, když jsem byla

Frajer z deštnýho pralesa, 4.díl

LoTé

"Ok lidi, hádám, že jste dost unavení z toho letu a tak dále, takže se jenom najezte, dejte vědět rodičům, že jste zatím všichni živí a padejte do postele, ráno nás čeká kupa práce," mrkne na nás Peter potom, co dorazíme do "tábora". Mamka i Peter mě strašili, je to mnohem lepší než jaké jsem to čekala. Bydlet budeme v malém domečku na kraji pralesa ve kterém je zavedená voda, elektřina a dokonce i topení i když nebude vůbec potřeba. Na jídlo budeme chodit do protějšího baráčku, kde pracují profesionální kuchařky, takže v tomhle opravdu problém nebude. 
Jediné co mi dělá starost, je pokoj. Strašně ráda bych měla pokoj sama ale vzhledem k

Need You (29)

EmBee

Beth mi vyprávěla, jak se potkala s Lukem. Chvílemi jsem myslela, že se přetrhnu smíchy. Ale ani mě to u ní moc nepřekvapovalo.

"Ehm… Bethy?" vzpomněla jsem si na to co mi říkala máma. Na to, že bych se měla vrátit do Californie.
"Co je Buřte?" snažila se stále popadnout dech.

"Pojedeš se mnou do Huntington Beach? S zastávkou v New Yorku?" mrkla jsem na ni. Vytušila jsem její odpověď, aniž by musela promluvit.
"Vážně se mě ptáš? Vážně?!" skákala po posteli a přitom řvala na celý dům.
"No tak já si říkala, že bych se tě mohla zeptat než tě potáhnu do letadla přes Atlantik."