Smolařka na entou, 45.díl

LoTé

Po jeho větě nastane tíživé ticho, jen já tiše vzlykám do tátovy košile. 
"Cože?" podlomí se mámě kolena ale zezadu ji rychle chytne Conor, který se zde z ničeho nic objevil. Podle výrazu v jeho obličeji soudím, že všechno slyšel. Stejně jako máma choulící se v jeho náručí se ale nevzmůže ani na slovo. Zavládne tíživé ticho až se táta napjatě zeptá, jestli to byl Keaton. 
"Ne!" vyjeknu vyděšeně. "Ten by mi to nikdy
neudělal... A navíc jsem ho celý večer neviděla," dodám už celkem zbytečně, protože se táta vyptává dál. 
"Kdo to teda byl?" zadívá se podezřívavě na Paula s Nickem. Kdybych byla na jejich místě, už bych dávno utekla. 
"Jeden náš... kamarád," polkne Paul a táta na něj vytřeští oči. 
"A vy jste mu v tom ještě pomáhali nebo co?!" zařve na ně nepříčetně až sebou cuknu a začnu znovu vzlykat. Táta si snad až teď uvědomí, že mě drží v náručí a tak mě opatrně postaví na zem a opře o Conora. Máma už zašla někam do domu. 
"Vem ji do jejího pokoje," poručí mu a pak se otočí zpět na oba kluky. Conor mě chce vzít do náruče ale já se mu vzepřu.
"Zvládnu dojít do pokoje," oznámím mu a začnu stoupat po schodech. Conor mě ale přeci jenom zastaví a zadívá se mi do očí: "Ale... nebolí tě to?" zrudne s očima upřenýma na nějakou kytku za mnou. 
"Ne," vzlyknu. "On mě neznásilnili tak docela," vysvětlím mu a on už se neptá a bez řečí mi pomůže nahoru do mého pokoje. 
   Sednu si na postel a s uslzenýma očima na něj koukám. Conor mi pohled opětuje a potom si sedne ke mně a pevně mě obejme. Rozbrečím se na novo a zmáčím mu slzami celé triko. 
"On... on mě donutil," vzlykám ale nejsem schopná vyslovit, co jsem musela dělat.
"Pššt.." tiší mě Conor. "To bude dobrý, neboj," hladí mě po zádech a já ze zdola slyším tátův křik. Asi se mu přiznali, že byli celou dobu u toho, ale nebyli schopni nic udělat. 
"Kde je vůbec Chic?" uvědomím si, že by tu moje sestřenka už dávno měla být ale Connor pokrčí rameny. 
"Nevím, s Drewem se od nás trhli a šli si asi někam užívat," řekne mi ale vzápětí se plácne přes pusu.
"To je dobrý," mávnu rukou i když při vzpomínce na kluka který si dnes užil se mnou se mi zvedne žaludek tak silně, že skutečně musím utíkat do koupelny a jeho obsah tam vyklopit. Tečou mi slzy smutku, ponížení i strachu, že budu muset vše ještě říkat na policejní stanici protože to táta tak nenechá, a díky tomu všemu se mi dělá ještě hůř místo toho aby se mi ulevilo. Conor přijde za mnou a hladí mě po zádech. Potom počká až si vypláchnu pusu a odvede mě zpět do pokoje. 
"Nemám zavolat Keatsovi?" zeptá se ale já vyděšeně vykulím oči.
"Ne! Nespí se to nikdy dozvědět! Jasný?!"