Zrudnu a oči se mi zalijí slzami. Kdo jí o tomhle řekl? Přitisknu k sobě pejska ještě blíž a zhluboka se nadechnu. Snažím se tetinu krutou větu rozdýchat ale slzy samy vyklouznou a kutálejí se mi po horkých tvářích jako perličky. Vytrhnu se Keatsovi, který se mě pokusí obejmout a uteču nahoru do svého pokoje. Ještě před tím, než za sebou zabouchnu dveře, slyším, jak táta hlasitě vyhazuje obě Michelle z domu a křičí za nimi,
ať už se nikdy neopovažují překročit práh jeho domu. To je sice hezký, ale neměl je sem pouštět vůbec. Díky nim se mi celá noc přehrává stále dokola dokola a nemůžu se téhle myšlenky zbavit. Stejně tak ani událostí následujících po ní. Můj pokus o sebevraždu i pobyt na psychiatrii, kde jsem se horko těžko naučila zase si vážit sama sebe a nevzpomínat na všechno to hnusné co se mi stalo a ona to zničila jedninou hloupou větou.
Až teď si uvědomím, že už mám triko celé mokré a chlupatá kulička v mém náručí vyděšeně kňučí. Pohladím ji a raději začnu přemýšlet o nějakém jméně. Je tak krásná a maličká. Bude to Beauty nebo Tiny? A co takhle Beatin? Jo - porazí všechny mé strachy a bude mě ochraňovat před vším zlým.
"Tak pojď Beatin," usměji se na ni spokojená sama se sebou, že jsem vymyslela tak hezké jméno a před zrcadlem si utřu maskaru, rozmazanou po tvářích. Sama na sebe se usměju a dám Beatin pusu na hlavičku.
"My jim ukážeme, jaký jsme tým," mrknu na ni a spokojeně sejdu dolů po schodech, kde všichni sedí u stolu jako oukropečkové a vůbec nemluví. Dokonce už mezi nimi jsou i Wes s Drewem, které radostně obejmu a ukáži jim malou Beatin.
"My už se známe," mrkne na ni Wes a pohladí ji po hlavičce.
"Zničila mi skoro všechny boty, za tu dobu co byla u nás schovaná," zasměje se a všichni se k němu přidají.
"To mě nic žrát nebude, to bysme nebyly kámošky, že jo prcku?" chytnu ji tak abych jí viděla do očiček a ona mi olízne špičku nosu.
"Už jsi vymyslela to jméno?" zeptá se táta opatrně a uvolní mi místo abych si mohla sednout hned vedle mamky.
"Jo," kývnu a počkám až mě budou všichni stoprocentně vnímat.
"Seznamte se s malou Beatin Harrisovou," vyzvednu ji trochu do výšky aby ji všichni viděli ale když slabě zakňučí, přitáhnu si ji zpět do náruče a vyděšeně ji pohladím po hlavičce.
"Co chceš zlato?" zeptám se jí a podrbu jí pod bradičkou.
"Možná, že ji vadí jak ji pořád taháš, dej ji na zem," poradí mi babička ale já se zašklebím.
"Néé," protáhnu a přitisknu ji ještě víc k sobě. Beatin o mě otře čumáček a spokojeně si ustele na mém klíně. Její klidová poloha ale netrvá moc dlouho - po chvilce trochu nadzvedne nožičku a než se naděju, už mám počůrané celé kraťase. Všichni se začnou smát ale já vykulím oči a konečně malou postavím na zem.
"Jé proč to udělala?" postavím se a zjišťuji škody, které napáchala.
"Je to zvíře, neví co dělá," vysvětlí mi dědeček a mrkne na mě.
"Jdi se převléct a potom ji vemte na dlouhou procházku," poradí mi druhý děda a já kývnu. Nic jiného mi asi ani nezbývá.
"Tak na mě počkejte," kývnu na všechny mé vrstevníky a Beatin přisunu blíž ke Kate.
"Postarej se o ni," poprosím ji ještě a poté už vyběhnu do patra přeměnit své poničené kraťase.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee