Smolařka na entou, 47.díl

LoTé

Snad už hodiny bloudím po parku a koukám se na hrající si děti. Jsou tak šťastné a plné života... Já se cítím jako prázdná krabice od bot. Mám chuť všechno skončit. Vždyť proč ne? Stačil by jeden krok dolů z mostu vzdáleného jen pár metrů odsud, anebo prosté vběhnutí pod auto. Kdybych si vymezila správnou chvíli, ucítila bych jen silný náraz a potom už nic. Pod koly náklaďáku bych neměla šanci přežít...

Utřu slzy a postavím se na rozklepané nohy. Už několik hodin jsem nejedla ale mému stavu pochopitelně nepřidává ani momentální psychické rozpoložení. 
Pomalu tedy dojdu k silnici na které je právě teď, v pravé poledne, největší provoz. Zhluboka se nadechnu a chci udělat poslední krok. Na poslední chvíli se ale zarazím.
Vždyť když vstoupím do silnice a nechám se někým přejet, sobě sice ulevím, ale zároveň přitížím nevinnému řidiči, který má třeba rodinu, malé děti... 
Slzy mi začnou zase stékat po tvářích a stáhnu se zpět na bezpečný chodník. Nemůžu jen kvůli svému vlastnímu neštěstí způsobit neštěstí i někomu jinému...

Konečně už vidím most, který mi má pomoci všechno skončit. Jindy bych cestu z parku k němu urazila za několik málo minut, ale dnes se mi cesta vleče jako kdyby to byly hodiny. Skoro mám i nutkání utrhnout si kopretinu a jako když jsem byla malá, začít odtrhávat lístky na znamení: mám to udělat, nemám to udělat?
Ještě před několika minutami jsem byla pevně rozhodnutá, že to udělám. Potom ale moji ztemnělou mysl  začal nahlodávat jasný paprsek, který se rozrůstal víc a víc a nechtěl přestat. Slzy už mi dávno vyschly a jediné o co se snažím je rozehnat všechny otravné pochybnosti a skoncovat se životem, který už stejně nemá smysl. 
Paprsek to ale nechce vzít na vědomí a tak mi stále protivně našeptává otázky jako: Vážně tady chceš nechat celou svou rodinu bez slůvka rozloučení? 
Už nikdy neuvidíš Lily a Kate, uvědomuješ si to?
Máš úžasný bráchy, chceš to jen tak zahodit?
A co Nicky, bude vyrůstat bez své milované starší sestřenice, která je jí bližší než kdokoli na světě?
Taktéž Chic. Ačkoli se nevídáte často, jste spolu propojené skoro jako Conor s Chrisem.
A konečně co Keaton? Tvoje nová láska se kterou jsi sice jen krátce ale máš pocit jako by jsi ho znala roky? Už nikdy se s ním nebudeš mazlit, bavit se, líbat... poznávat jeden druhého? 
"Přestaň!" zakřičím tak nahlas, že se vlastního hlasu sama leknu. 
"Už se jim nikdy nebudu moc podívat do očí, chápeš?!" mumlám si pro sebe a přitom přelézám zábradlí. 
"Jsem hnusná, špinavá, Keaton už mě nebude nikdy chtít!" vzlyknu a v tu chvíli všechny mé pochyby pohasnou.
Jo, musím to udělat pro Keatona. Už mě nebude chtít ale je moc hodnej na to, aby mi to řekl. Takhle mu usnadním, aby se mnou zůstával jen ze soucitu. 
Když si uvědomím, že tím vlastně udělám všechny šťastné, spokojeně se usměju. Ráda dělám lidi, který miluju, šťastnými.
S touhle myšlenkou udělám poslední krok...

Já vím, já vím, nemusíte mi říkat, že to dávám fakt hóóódně pozdě ale nevěřily byste, co všechno si ti idioti ve škole navymýšlejí -.- Ale teď už počáteční stres odpadl a tak doufám, že se sem dostanu trochu častějí. A tudíž nyní slavnostně slibuju, že sem budu přidávat ffky minimálně dvakrát do týdne. Ale asi se budete muset smířit s tím, že to bude o sobotách a nedělích O:) A nebojte, EmBee k tomu taky dokopu ;)

                                                                                                                 Peace and Love, 
                                                                                                                        
                                                                                                                            LoTé;)