Need You (26)

EmBee

"Stýská se ti?" chytla mě Valerie za ruku. Přikývla jsem a přitom si setřela slzy, které si přece jen probojovali ven.
"Víš, že jsem tu vždy pro tebe." řekla a pevněji stiskla mou dlaň. Jen jsem se na ni děkovně usmála a dál si užívali koncert.

"Tak jaký to bylo?" houkl Drew, když už všechny holky odešly a všichni tři kráčeli k nám.

"Nepop…." usmívala jsem se od ucha k uchu a sledovala Wese, který ke mně mířil. Chtěla jsem říct nepopsatelně nádherný zážitek, ale zahlídla jsem svojí mámu, která se na mě usmívala u vchodových dveří.
"…mami!" zašeptala jsem. Rychle jsem se rozeběhla k ní. Wesley si myslel že běžím k

Smolařka na entou, 49. díl

LoTé

"Nechci!" zopakuju ostře sestřičce, která mi poněkolikáté nabídla procházku ve venkovním parčíku a já jí poněkolikáté odmítla. 
Sestřička smutně zavrtí hlavou a zavře dveře mé samotky, na které jsem už týden. 
Předtím jsem byla týden ve společném pokoji ještě s nějakýma holkama, které ale pořád něco mumlaly a já si vedle nich připadala jako blázen, což ale rozhodně nejsem. 
Proto jsem požádala o přeložení a bylo mi

Need You (25)

EmBee

"Mami! Mami…" celá zděšená jsem se vzbudila ve Weslyho objetí.
"Annie, broučku. Byl to jen zlý sen. Jsem tu u tebe." Objal mě pevněji, jako to dělá vždycky, abych se cítila v bezpečí.

"Byla tam máma. Nebyl to zlý sen!" bušila jsem mu do hrudi.
"Zmizela… nechala mě tam. Ona mě tam nechala samotnou! Nesnáší mě!" vzlykala jsem.
"To není pravda…proč by tě měla nasnášet? Ona tě miluje." snažil se mě Wesley utěšit.
"Jak to můžeš vědět?" nevěřícně jsem se podívala do jeho hnědých očí.

"Věř mi. Vím to." políbil mě na čelo a poté mě hladil po zádech. Najednou jsem uslyšela jak

Smolařka na entou, 48.díl

LoTé

"Amy ne!!" zakřičí někdo kousek ode mě a chytne mě za ruku až mi málem vykloubí rameno.
Otevřu oči a spatřím ubrečeného Keatna, který se mě snaží přetáhnout zpět na bezpečnou stranu mostu.
"Keatsi, nech mě! Co to děláš?" pokusím se mu vyškubnout ale on mě drží pevně a přetáhne mě k sobě. 
Chci se mu znovu vyškubnout a klidně skočit i

Smolařka na entou, 47.díl

LoTé

Snad už hodiny bloudím po parku a koukám se na hrající si děti. Jsou tak šťastné a plné života... Já se cítím jako prázdná krabice od bot. Mám chuť všechno skončit. Vždyť proč ne? Stačil by jeden krok dolů z mostu vzdáleného jen pár metrů odsud, anebo prosté vběhnutí pod auto. Kdybych si vymezila správnou chvíli, ucítila bych jen silný náraz a potom už nic. Pod koly náklaďáku bych neměla šanci přežít...