LoTé
"Luku! Tadýýýýý!" zavýsknu, až se po mně několik lidí na letišti pohoršeně otočí, ale mně je to jedno. Po týdnech příprav se Luke týden před Vánocemi konečně utrhl ze svátečního shonu a přijel mě navštívit do prosluněného Los Angeles.
"Ahoj krásko," usměje se na mě blonďáček a přitiskne mě k sobě. V tu chvíli mě malí fotbalista kopne tak, že to cítí i Luke. Ten vykulí oči a podívá se na moje kulaté bříško.
"Ty jo, ten už kope," podiví se a já pokrčím rameny. Začal sice teprve nedávno, ale už jsem si zvykla. Pátý měsíc je pátý měsíc, i ve škole už poznali, proč od učitelů dostávám tak zvláštní pozornost. Díky bohu to neřeší. A Angie je nadšená.
Simapj
Doběhla jsem k intru a zhluboka se nadechla. Cesta zpátky byla příjemnější. Běželi jsme lesem a dokonce už nebylo takový vedro. A já pořád měla ten dokonalý výhled. Teda až do té doby, než jsem se rozhodla, že budu machrovat a poběžím před ním. Otočila jsem se na něj jen jednou a viděla jsem, že teď má pro změnu výhled on. Pak už mě zase doběhl a od té doby jsme spolu celkem úspěšně drželi krok. Wesley ke mě přišel blíž.
"V pohodě? Vypadáš nějak znaveně," optal se jakoby náhodou a nasadil svůj andílkovský výraz.
LoTé
"Ale no tak! Papej a nezlob!" zamračím se na Isaaca, když vyplivne už třetí lžičku vepřové přesnídávky. Upřímně, ani se mu nedivím.
"Je to pro tebe zdravý, zlatíčko," zkouším to batole přesvědčit, ale on se nedá.
"Ble," vyplázne na mě jazyk a já se rozesměju.
"Ty jeden drzoune!" vypláznu na něj jazyk taky a najednou se za mnou objeví stín. Cuknu sebou leknutím, až upustím přesnídávku s jídlem a Isaac se rozchechtá.
"Tak ty se mě budeš takhle chechtat jo?" rozzlobím se naoko, i když je mi jasné, že se Isaac směje spíš rozlité přesnídávce než mně.
"Zlobí tě?" zeptá se Drew a políbí mě do vlasů.
Simapj
Po škole jsem vyrazila na pláž. Chtěla jsem jít běhat a udělat si trochu vetší prohlídku Santa Barbary, ze které jsem zatím viděla jen školu a pláž. Samozřejmě sama. S Maddie bych nešla ani za zlatý prase a Jason měl trénink. Měla jsem na sobě černé tříčtvrťáky a modré tílko. Vlasy jsem měla stažené do culíku a v uších sluchátka. Bez nich neudělám ani krok. Musím je mít aspoň u sebe, když ne v uších. Zrovna jsem procházela kolem schodů na pláž, když jsem si všimla povědomé osoby. Vyndala jsem si z uší sluchátka a zamířila k němu. Posadila jsem se na betonový ochoz vedle něj.
LoTé
"Sab! Jsi v pohodě?" zeptám se hned, když Sab uvidím na gauči v Drewově náručí a pohladím jí po zádech. Drew se na mě slabě usměje, takže už je to asi lepší. Oddechnu si a pustím Lori na své místo, aby svou dceru mohla obejmout. Sab se přitiskne k ní a něco jí zašeptá do ucha. Lori ztuhne a podívá se na Drewa. Ten jen smutně pokrčí rameny. Zeptala bych se, co se děje, ale předpokládám, že to není moje věc, a tak se zvednu a odejdu do svého pokoje. Ještě před tím ale zaslechnu Lori, jak Sab říká, že něco takového přeci není vůbec možné.
"Ale co když jo?" odpoví jí plačtivě Sab a Lori si hlasitě povzdechne.
"Je přeci mrtvý."
EmBee
Po tak dlouhé době, co jsem ho znovu viděla, jsem prostě nevěděla, co říct. Když odešel, hlavou se mi honilo tolik slov, které jsem mu nestihla povědět, a tak moct jsem toužila po tom, abych měla alespoň poslední možnost s ním mluvit, ale teď...
"Nemusíš nic říkat," promluvil najednou, jakoby věděl o čem právě přemýšlím.
"To bude asi tím, že to vím," popošel opodál, aby mi podal ručník, zatímco jsem se zvedala z vody.
"Jak je to možný?" Duchové umí číst myšlenky? Jakto, že může chytnout věci kolem a mnou vždy projde? Honili se mi hlavou další a další otázky.
"Nevím, prostě to umím, a věř mi, kdybych se tě místo čtení myšlenek mohl alespoň dotknout..."
LoTé
Probudí mě Isaacovo škrabošení se v postýlce, a když rozlepím oči, zjistím, že se na mě batole dívá s doširoka roztaženým bezzubým úsměvem.
"Čau dítě," zašeptám a Isaacův úsměv se rozšíří ještě víc. Pak zalomcuje šprušlemi od postýlky a výskne si.
"Ty na mě budeš takhle výskat jo?" vykulím na něj oči se smíchem a on se rozesměje. Laura ve vedlejší postýlce se zavrtí, a tak rychle vstanu a vezmu malého Isaaca do náruče.
"Nemůžeš tu tak vejskat miláčku, všechny vzbudíš," dám mu pusu do vlasů a přitisknu ho k sobě.
"Papů," řekne mi Isaac a poslintá mi celé ramínko tílka.
EmBee
Probudila jsem se do naprosto cizího pokoje, vedle naprosto cizího kluka, se kterým jsem se včera zřejmě vyspala. Už je to popáté za tenhle týden, co se to stalo, a stále jsem si nezvykla na tu nesnesitelnou kocovinu, která doprovázela každé mé, už tak nesnesitelné, ráno. Alespoň, že cizinec ležící vedle mě, stále spal. Opatrně jsem se zvedla z postele a i přes malé zaškobrtnutí, se dokázala udržet na nohou.
Právě jsem ze země sbírala své kousky oblečení poházené po pokoji, když jsem ho spatřila, ve celé své kráse, stát v rohu místnosti. Srdce se mi rozbušilo a kolena se mi podlamovali stejně jak tomu bylo, když jsem ho poprvé spatřila. Mám jen vidiny, nemůže být pravý...
LoTé
"Ryba! Já chytila rybu!" zaječím, když ucítím, jak se prut v mých rukou začne cukat a táta ke mně rychle přiběhne, aby mi pomohl rybu vytáhnout, aniž by jí nějak ublížil.
"Jsem na tebe moc pyšnej," políbí mě pak na čelo a krátce mě k sobě přitiskne. Cítím jeho vůni kolínské smísenou s vůní inkoustu novin, které každé ráno čte a podívám se mu do očí.
"Mám tě ráda, tati," řeknu mu a on se na mě usměje.
"Já tebe taky, Annie."
Křik dětí pobíhajících okolo jezírka, u kterého jsme kdysi s tátou rybařili, mě vytrhne ze vzpomínek a já si povzdechnu. Ten den jsem ho viděla naposledy.
LoTé
"Je to kluk! Budeme mít kluka!" vyjeknu nadšeně, hned, co mě doktorka pustí do čekárny, kde na mě čeká Lori, která se po mém radostném oznámení rozzáří jako sluníčko, ačkoli musí mít stále na mysli Sabino divné chování.
"To je skvělý!" vyjekne ale stejně nadšeně jako já a pevně mě obejme.
Slzy mi stékají po tvářích a ani nedokážu vyjádřit slovy, jak moc se na toho malého drobečka těším. Až si ho poprvé pochovám, až se na mě poprvé usměje, jeho první krůčky, slova, školka...
"Musíme to všem říct!" řeknu, když se pustíme a ihned si pučuju od Lori mobil, abych tu radostnou novinku mohla říct Keatsovi.
LoTé
"Co to bylo?" vyjeknu potichu, když kousek od nás uslyším prasknout větvičku a Drew mě k sobě přivine blíž.
"Neboj, mrtvák by byl hlasitější," uklidní mě, že to bylo nejspíš nějaké zvíře.
"Posadíme se?" zeptá se pak, když dojdeme k povalenému stromu a já kývnu.
Jakmile si sedneme, znovu se k němu přitulím, protože jsem snad vyděšenější než dneska odpoledne.
"Tak?" otočím k němu pak hlavu a on přitiskne svoje rty na moje.
"Drew," povzdechnu si, když se od sebe odpojíme a on mě políbí do vlasů.
"Nevím, proč to chceš slyšet, když víš, že jsou všichni v pořádku. To je přeci nejdůležitější, ne?"
LoTé
"Ahoj Kam, počítáš s tím, že jedeme za chvilku do nemocnice na kontrolu, že jo?" uvítá mě Lori první dnešní povinností a já kývnu na znamení souhlasu.
Na jediný den, na který se opravdu těším, snad ani nejde zapomenout, ne?
"Čau Kam!" pozdraví mě hlasitě Drew, když vejdu do obýváku a já překvapeně nazdvihnu obočí.
Co ten tu dělá, Sab je vždycky u něj, aby měli soukromí.
"Ahoj..." odpovím mu a chci na těch pár minut, než vyrazíme směr nemocnice, zalézt do pokoje, ale on mě nenechá.
"Jak se máš?" začne se mnou spokojeně konverzovat a já se proto otočím a sednu si na opěradlo křesla.
Simapj
Probudil mě falešný zpěv z druhé strany pokoje. Naštvaně jsem se posadila a podívala se na Maddie, která poskakovala po celém pokoji.
"Můžeš být potichu?“ zeptala jsem se jí. Ona ale nereagovala a poskakovala dál. S povzdechem jsem se postavila, dvěma ráznými kroky k ní došla a vytrhla ji sluchátka z uší.
"Au. To bolelo,“ zamračila se na mě.
"Mě taky bolí uši, tak teď jsme si kvit,“ odpověděla jsem jí a šla zpátky na svou postel.
LoTé
"Je to menší, než obchoďák," pokrčí rameny táta, když procházíme malinkými místnostmi dětského centra a všichni chápavě přikývnou. Byla to alternativa "co kdyby", můžeme být rádi, že nespíme venku.
"Tak se rozdělíme, rodiny mají tyhle dva menší pokoje a jednotlivci tyhle dva větší," ukáže Drew na dvě malé ložničky, aby měli rodiny soukromí a pak na dvě herny, a celá skupina se začne bez protestů dělit na dvě části. Drew už má stejnou autoritu jako táta, ostatně, vždyť všem přítomným zachránil život.
Šťastně se na něj usměju a chci se automaticky zapojit do řady stojící na velké herny, ale Drew mě zatáhne za ruku a povytáhne obočí.
EmBee
Wesley's p.o.v.
Byl jsem rád, že to Tyler zvládl a "nic" se mu nestalo, ale sedět tam u jeho postele, zatímco byl ještě mimo ze všech těch léků, co do něj museli narvat, jsem nedokázal. Ten pocit viny mě užíral každičkou sekundou čím dál víc a pohled na jeho tělo, ze kterého čouhali všelijaké hadičky nepojené na přístroje, které neustále pípali, nepomáhalo.
"Půjdu si pro něco k jídlu, chcete něco?" Zvedl jsem se a zamířil přímo ke dveřím.
"Ne, díky," zamumlala Ally, zatímco Abby jen beze slova zakroutila hlavou, aniž by odlepila oči od Tylera.
Vyšel jsem z pokoje a první, co jsem udělal bylo, že jsem sebou hodil na židli. Neměl
LoTé
"A pak mě políbil..." dořekne Angie svoji historku a já se falešně usměju. Dva měsíce. Co dva, víc jak dva měsíce už poslouchám její ódy na Keatse. Je do něj zamilovaná jako blázen a "můj" Max si po pár randech našel jinou oběť. Nechápu, jak jsem mohla být tak pitomá a věřit mu. Byla jsem pro něj jen hračka na zkrácení nudy. Jenže nuda přišla i v našem případě a on jednoho dne už nezavolal. Aspoň, že mám Luka, se kterým jsem se už usmířila. A po skončení třetího měsíce mě přešli i těhotenské nevolnosti a myšlenky na sebevraždu si nepřipouštím od chvíle, kdy mi doktorka dala fotku mého drobečka, který už připomíná miminko. Dneska se dokonce dozvím, co vlastně je.
