Osudová srážka

LoTé

"Tati tak já si jdu zaběhat jo?" zakřičím na tátu civícího na fotbalový zápas, který jen něco zamručí. 
"Do hoďky budu doma," zavolám ještě i když vím, že je to zbytečné a popadnu vodítko. 
"Hejbni kostrou Keve, máme před sebou pěkných pár kilometrů," popoženu svého zlatého retrívra a když mu před domem připnu vodítko, dáme se do pomalého klusu. 
"No tak zpomal hochu, nikam nespěcháme," přitáhnu mu trochu vodítko, když po pár minutách zrychlí tak, že za ním téměř vlaju. Pohladím ho po hlavě a chci znovu trochu zrychlit ale v tu chvíli ucítím tupý náraz zleva a
už se válim na zemi zamotaná ještě do Kevinova vodítka, který kolem mě běhá a nespokojeně bafá. Za tři roky svého života se ještě skoro nenaučil štěkat. 
V tom se kromě Kevinova bafání ozve ještě bolestné sípání a vzápětí omluvy, adresované s největší pravděpodobností mě. S námahou zvednu hlavu a uvidím docela hezkého kluka s odřenými koleny a skejtem o kousek dál. 
Kdyby to byl jen běžec, jeho omluvy bez problému přijmu, ale když si všimnu, že nemá ani helmu ačkoli si spokojeně brázdí ulice na skejtu, vzedme se ve mně vlna vzteku. Takhle hloupě umřel před pár lety i můj brácha. 
"Moc se omlouvám, jsi v pohodě?" zeptá se kluk a natáhne ke mně ruku aby mi pomohl vstát ale já ji vztekle odstrčím. 
"Nešahej na mě buď tak hodný," vyjedu na něj ostře a on překvapeně povytáhne obočí. 
"Fakt mě to moc mrzí, jsem Keaton mimochodem," zkusí to ještě jednou ale ani tentokrát nepochodí. 
"Jo a já jsem kvůli tobě odřená. Debile," otituluju ho a poté co se vymotám z Kevinova vodítka, rozběhnu se znovu po cestě, kterou už běhám každý den celé tři roky co mám Kevina. Dostala jsem ho ještě od brášky, asi měsíc před tím, než se zabil.
Skateboardista je ale očividně natvrdlejší, než jsem čekala. Rozjede se totiž za mnou a ještě za mnou volá jako blázen. 
"Tak co je?" zastavím prudce, když se na něj začnou ohlížet i lidi. 
"Chci se ti omluvit," oznámí mi, když zastaví přímo přede mnou. 
"To už jsi udělal," protočím oči. "Asi tisíckrát," odfrknu si ještě a on si povzdechne. 
"Ale ty jsi to nepřijala. Proč?" zeptá se smutně a pokusí se na mě lehce usmát. Já ale zůstanu jako ledová královna. 
"Proč nemáš helmu?" zeptám se ho místo odpovědi na jeho otázku. Očividně ho tím zaskočím. 
"Já nevím," odpoví zmateně a pohladí Kevina po hlavě. 
"Měl bych?" uchechtne se, čímž mě naštve ještě víc. 
"Jestli se chceš zabít, tak vlastně ne," pokrčím nevzrušeně rameny a on povytáhne obočí. 
"Ty snad znáš někoho, kdo se zabil na skejtu?" zasměje se znovu a já zkřížím ruce na břiše. 
"Můj brácha například," oznámím mu chladně a on zbledne. 
"Moc se omlouvám...," začne zase ale já zavrtím hlavou. 
"Kašli na to," mávnu rukou a znovu se rozběhnu. Tentokrát už za mnou snad nepojede. Ale chyba lávky, neuběhne ani minuta a už za sebou zase slyším zvuk jedoucích koleček. Tentokrát na mě ani nemusí volat, zastavím se rovnou a to tak prudce, že do mě narazí a skončí na zadku. Ani mu nepomůžu na nohy, jen na něj znovu vyjedu: "Co zase chceš?" 
"Omluvit se ti," odpoví mi stejně jako předtím a mě lehce zacuká koutek. Udržím se ale a kývnu. 
"Tak spusť," pobídnu ho, protože vím, že jinak se ho asi nezbavím. Očividně ho tím opět zaskočím, ale zaváhá jen na okamžik a už se z něj hrnou omluvy o tom že to nevěděl a že odteď už si bude brát helmu a tak dále a tak dále. 
"Skončil jsi?" zeptám se ho s nezájmem poté, co se odmlčí a on se chytne za hlavu a zavyje. 
"Proč jsi tak nedostupná?!" zeptá se upřímně a tím na chvilku vyrazí dech mě. 
"Cože?" zalapám po dechu a on pokrčí rameny. 
"Necháš mě tě aspoň ošetřit?" kývne k mým kolenům, ze kterých stále teče lepkavá červeň ale já si opět zahraju na drsňačku: "To vydržím, než dojdu domů." Chci ho obejít ale on mě nepustí.
"A co když cestou vykrvácíš? Byla by tě škoda," mrkne na mě a já se na něj šokovaně podívám. Použil úplně stejnou frázi jako jsem často slýchávala od bráchy když jsem dříve padala ze stromů jako čerstvá hruška. V tuhle chvíli mi ho Keaton tak připomněl, že jako ve snách kývnu a nechám se překvapeným Keatnem odvést do nejbližší restaurace, kde si Keaton nechá donést všechny potřebné věci a pak mě rychle ošetří. 
"Hotovo. Než se vdáš tak se ti to zahojí," mrkne na mě znovu a znovu použije bráchovu oblíbenou větu. Kvůli ní se na něj dokonce usměju a on mi úsměv spokojeně opětuje.
"Můžu tě doprovodit domů?" následuje další mrknutí a já nadšeně souhlasím. 
"A řekneš mi svoje jméno?" zasměje se když mu představím Kevina ale k prozrazení svého jména se nějak nemám. Po jeho připomínce se plácnu do čela. 
"Jsem Vivien," prozradím mu svoje starodávné jméno a trochu zrudnu. 
"Hezký jméno," mrkne na mě a znovu mi tak připomene bráchu Roberta. Jen nechápavě zavrtím hlavou a podívám se před sebe. Už jsme téměř u dveří a tak se otočím, abych se s Keatonem mohla rozloučit.
"Tak já už jsem doma. Díky za doprovod," usměji se a on mi dá neposlušný pramen za ucho. 
"Udělal jsem to rád," mrkne na mě ale potom se mu svraští obočí. 
"Můžu mít jednu otázku?" zhoupne se na patách a já pokrčím rameny. Záleží na tom, jestli mu vůbec odpovím, že ano.
"Jak to, že jsi se nakonec nechala přemluvit?" sklopí oči a pohladí Kevina, přešlapujícího okolo. Dneska se chudák moc neproběhl.
"Strašně jsi mi připomněl brášku," vypadne ze mě dřív, než si uvědomím, že je to pro mě prakticky cizí člověk. 
"Aha," pokývá hlavou. 
"A můžu se pro tebe zítra stavit? Šli bysme třeba ven s Kevem," vykoktá vzápětí když si uvědomí, jak jeho nabídka vyzněla. 
"Když si vezmeš helmu," usměju se na něj ale na odpověď nečekám a zaběhnu do domu. Kukátkem vidím už jenom spokojeného Keatona, poskakujícího směrem od domu. Jen zavrtím hlavou a jdu se podívat do obýváku, kde se za tu dobu co jsem byla pryč vůbec nic nezměnilo. 
"Jsem doma," houknu na taťku, který mi jen mávne na pozdrav a tak se zavřu do svého pokoje a pohladím fotku na které jsem já s Robertem. Najednou na mě brácha z fotky mrkne jako na mě dneska mrkal Keaton. 
"Takže mi ho schvaluješ jo?" zasměju se a unaveně zapadnu do peřin.

Je to trapný, dlouhý a s debilním koncem ale co už. Měla jsem chuť napsat jednodílovku, tak jsem ji napsala. Snad se vám aspoň trochu líbí ;D

LoTé