Need You (25)

EmBee

"Mami! Mami…" celá zděšená jsem se vzbudila ve Weslyho objetí.
"Annie, broučku. Byl to jen zlý sen. Jsem tu u tebe." Objal mě pevněji, jako to dělá vždycky, abych se cítila v bezpečí.

"Byla tam máma. Nebyl to zlý sen!" bušila jsem mu do hrudi.
"Zmizela… nechala mě tam. Ona mě tam nechala samotnou! Nesnáší mě!" vzlykala jsem.
"To není pravda…proč by tě měla nasnášet? Ona tě miluje." snažil se mě Wesley utěšit.
"Jak to můžeš vědět?" nevěřícně jsem se podívala do jeho hnědých očí.

"Věř mi. Vím to." políbil mě na čelo a poté mě hladil po zádech. Najednou jsem uslyšela jak
někdo věšel do spící části tourbusu, ale aniž bych se musela otáčet, věděla jsem, že je to Drew.
"Za půl hoďky budeme mít koncert takže…" snažil se Drew šeptat, ale moc mu to nešlo. Wesley jen němě přikývl a jedním pohybem hlavy ho odehnal pryč. Ještě chvíli jsme tam potichu seděli. Poté se Wesley zvedl.
"Musím za klukama, půjdeš se mnou, nebo mám říct Val, aby ti šla dělat společnost?" prolomil to hrobové ticho.
"Půjdu s tebou." zvedla jsem se taky a nazula jsem si své červené Converse-ky.
"Wesley?" chytla jsem ho za ruku těsně před tím než stihl vystoupit.
"Ano zlato?" otočil se ke mně a chytl mě za ruku.
"Omlouvám se…za to jak jsem se dneska chovala. Byla jsem naštvaná na otce a nedokázala jsem překousnout to že si tam s ním zůstal a…" nenechal mě to doříct a otřel se svými rty o ty mé poté si opřel čelo o mé.
"Nemusíš se omlouvat. To já bych se měl om.." přitiskla jsem ukazováček k jeho rtům a poté ho jemně, ale dlouze políbila.

"Miluju tě." Objala jsem ho kolem krku div jsem ho neudusila.
"Taky tě miluju." políbil mě do vlasů. Chytl mě za ruku a když jsme vyšli z tourbusu hned už byli za náma 2 bodyguardi. Velcí v dlouhých černých kalhotech a v černým triku s černými slunečními brýlemi. Vypadali téměř stejně a vůbec jsem nechápala jak Wes rozeznal který je Dan a který James.

Koncert byl báječnej. Bylo vidět jak si ho kluci plně užívají a nejen oni, ale i ty šílené fanynky. Ano ty normálně upištěný holky. Na malý moment zapomněly na okolní svět a užívali si přítomnosti. Zpívaly spolu s kluky jejich oblíbené songy. A ikdyž se ty holky neznaly chytli se při 3000 miles za ruce. A s rukami vztyčenými nad hlavami se kolébali ze strany na stranu. Zastesklo se mi po Londýně, po mých spolužácích, mé nejlepší kamarádce Beth, po mamince. Slzy mě začali pálit v očích, ale nechtěla jsem je pustit ven.

Omlouvám se že to tak trvalo.. opět.. ale teď se k tomu nějak nemám a už je to úplně o ničem.. (ne že už by to nebylo od začátku) ale teď úplně hafo.. takže to asi rychle dopíšu, naházím vám to sem a pak buď napíšu další jinou ff-ku (opět o ničem:D) nebo s tím psaním seknu úplně.. EmBee