LoTé
"Tak dneska naposledy?" zeptá se mě Wesley s vážným výrazem, když pár minut před začátkem naší show sedíme v zákulisí a připravujeme se na naše poslední vystoupení. Úplně poslední jako bráchové a nejlepší kámoši, Emblem3. Až se naposledy ukloníme, půjdeme si každý žít svůj život, ve kterém už tohle duo nemá místo. Wesley půjde domů za svou těhotnou ženou Amber a bude pracovat jako hlasový poradce a učitel v hudební škole, zatímco já se budu věnovat dráze hudebního inženýrství a produkci. Možná se konečně dokopu k tomu, abych požádal Zoe o ruku. Je skvělá a miluje hudbu stejně jako já, tak proč vlastně ne.
LoTé
"Dejchej, všechno bude v pohodě," uklidňuje mě Angie, když zavolá záchranku a společně se mnou na ni čeká.
"Jo," kývnu roztržitě, ale přitom nemyslím na nic jiného, než že u sebe chci Keatse.
"Mám mu zavolat viď?" zeptá se trpce Angie a já sklopím zrak. Nechci ji působit ještě větší bolest, ale Keatna u sebe vážně potřebuju.
Angie už nic neřekne, jen mě pohladí po zádech a slyším, jak na svém mobilu vytáčí něčí číslo.
Fakt, že si jeho číslo ještě stále pamatuje nazpaměť, nebo ho dokonce nesmazala, mě donutí cítit se ještě hůř, k čemuž mi nepomáhají ani pravidelné kontrakce.
"Hele sanitka už je tady, řeknu mu rovnou, do které nemocnice jedem jo?" řekne mi a zvedne se.
LoTé
"Ty jedna děvko!" uslyším náhle Angelin hlas a krásné pocity z Keatsovy blízkosti jsou náhle ty tam.
"Angie, já ti to..." začnu se slzami v očích, ale ona po mně mrskne moji mikinu a rozkřičí se.
"A já se ti jako kráva ještě se vším svěřuju! Pane Bože já jsem byla tak blbá! A ty pár minut potom, co se s Keatnem rozejdeme, přijdeš a přebereš mi ho! To si říkáš nejlepší kamarádka?!" běsní Angie a já nevím co říct. Vlastně ani nemám co říct. Vždyť má pravdu.
"Je to moje vina Angie, promiň," vloží se do toho Keaton a ochranitelsky se přede mě postaví. Angie ale jenom hořce zavrtí hlavou. "Víte co? Jděte oba do hajzlu!"
LoTé
"Jdu s váma!" oznámím neústupně, když se chlapi vydávají ven získat nějaké jídlo a případně zbraně a Drew s mým tátou se na sebe podívají.
"Dobře. Ale drž se s jedním z nás nebo s Willem. Jednou to přijít muselo," řekne jedním dechem i odpověď na máminy nevyslovené připomínky a tím jí vezme vítr z plachet. Vezme proto Isaaca a Lauru za ruku a odvede je do ložnice.
Já mezitím nestíhám věřit vlastním očím. Oni mě sebou vážně vezmou!
Drew mi podá nůž a na chvilku si mě k sobě přitiskne.
"Budeš se držet při mně a budeš opatrná. Když k tobě nějakej přijde a mi ho nestihnem, vraž mu to..."
LoTé
Koho asi tak může mít rád, přemýšlím cestou domů a nepřítomně si hladím břicho. Proto když přijdu až k domovním dveřím, u kterých někdo sedí, krve by se ve mně nedořezal.
"Keatne! Co tu děláš?!" vykřiknu potom, když se shrbená postava narovná a já v ní Keatse poznám.
"Chci s tebou mluvit," povzdychne si a podívá se mi do očí. Ty jeho jsou opuchlé a zarudlé.
"Ty jsi brečel?" zeptám se ho a natáhnu ruku, abych ho mohla pohladit po tváři, ale on ucukne a zadívá se na západ slunce.
"Projdeme se?" zeptá se a já kývnu. Mám sice už opravdu strašný hlad, ale kvůli němu to vydržím.
LoTé
Sakra. Sakra, sakra, sakra. A ještě jednou sakra.
"Ahoj mami," otočím se s nevinným úsměvem na ni a pustím Drewovu ruku, kterou jsem doteď svírala. Máma mi neodpoví, jen se na mě zklamaně podívá.
"Max, ty jsi přísahala! A já jsem ti věřila!" uhodí na mě a já zrudnu. Kdyby mě radši seřvala, než aby mi takhle hrála na city. Na tohle totiž nemůžu říct ani slovo na mou obranu.
"Za to můžu já," vloží se do toho Drew statečně, ale já vím, že to není co platné. Akorát tím mámu ještě víc naštve.
"Tys ji snad znásilnil?!" otočí se máma na něj a Drew vyvalí oči.
"Ne to ne..." odpoví a máma ho utne.
