EmBee
"Stýská
se ti?" chytla mě Valerie za ruku. Přikývla jsem a přitom si setřela slzy,
které si přece jen probojovali ven.
"Víš, že jsem tu vždy pro tebe." řekla a pevněji stiskla mou dlaň. Jen jsem se na ni děkovně usmála a dál si užívali koncert.
"Víš, že jsem tu vždy pro tebe." řekla a pevněji stiskla mou dlaň. Jen jsem se na ni děkovně usmála a dál si užívali koncert.
"Tak
jaký to bylo?" houkl Drew, když už všechny holky odešly a všichni tři
kráčeli k nám.
"Nepop…."
usmívala jsem se od ucha k uchu a sledovala Wese, který ke mně mířil. Chtěla
jsem říct nepopsatelně nádherný zážitek, ale zahlídla jsem svojí mámu, která se
na mě usmívala u vchodových dveří.
"…mami!" zašeptala jsem. Rychle jsem se rozeběhla k ní. Wesley si myslel že běžím k
němu, a roztáhl ruce, abych mu mohla padnout rovnou do náruče. Já jsem ho však chladnokrevně odstrčila na stranu a běžela přímo ke dveřím.
"Mami!" celá zklamaná jsem se otáčela kolem dokola a hledala ji, ale ona byla pryč. Opět mě tu nechala. Nechtěla jsem tomu věřit. Jen jsem nevěřícně kroutila hlavou, zatímco mi z očí tekly slzy. Zahlídla jsem je. Wesleyho, Valerii, Drewa a Keatona. Všichni stáli jak přikovaní k zemi a zmateně na mě zírali.
"…mami!" zašeptala jsem. Rychle jsem se rozeběhla k ní. Wesley si myslel že běžím k
němu, a roztáhl ruce, abych mu mohla padnout rovnou do náruče. Já jsem ho však chladnokrevně odstrčila na stranu a běžela přímo ke dveřím.
"Mami!" celá zklamaná jsem se otáčela kolem dokola a hledala ji, ale ona byla pryč. Opět mě tu nechala. Nechtěla jsem tomu věřit. Jen jsem nevěřícně kroutila hlavou, zatímco mi z očí tekly slzy. Zahlídla jsem je. Wesleyho, Valerii, Drewa a Keatona. Všichni stáli jak přikovaní k zemi a zmateně na mě zírali.
"Bravo
Anne! Teď se z tebe stal officiálně blázen." pogratulovala mi část mého
já. Val s Drewem a Keatsem jen těkali očima z vystrašenýho Wesleyho na
ubrečenou mě.
Po nějaké
chvíli hrobového ticha jsem si uvědomila, že bych měla vypadnout. Rozutekla
jsem se do tourbusu a snažila se naházet věci do cestovní tašky. Při balení
jsem však nedokázala zastavit neúprosný brek. Vůbec nic jsem neviděla přes ten
závoj slz. I přesto jsem si věci nakonec sbalila. Naškrábala jsem Wesleymu
rychle ještě pár slov a vyrazila jsem pryč. Naštěstí jsem při svém útěku nikoho
nepotkala a kousek od haly jsem si stopla taxík. Který jsem naverbovala přímo
na letiště. Mířila jsem zpět do Londýna. Zpět tam kam doopravdy patřím. Už jsem
nechtěla nadále sledovat jak se kvůli mně Wesley, člověk, kterého jsem
doopravdy milovala, trápil. Moc dobře jsem věděla, že ho můj útěk zničí. Ale
neudělala bych to, kdybych nevěděla, že je dost silný na to, aby se z toho
dostal. Wesley má na víc než jen na ušmudlanou, věčně ubrečenou holku, která za
nic nestojí.
Ďalšiu :)
OdpovědětVymazatKedy bude ďalšia?? :))
OdpovědětVymazat