Smolařka na entou, 50.díl

LoTé

Odvážím se otočit až po několika nekonečných minutách. Pokoj je skutečně prázdný, po Keatsovi zbyla jen jeho voňavka, kterou jsem ještě před pár dny spokojeně inhalovala z jeho odhaleného krku. 
Když si vzpomenu na naše společné chvíle, polije mě horko a zároveň dostanu husí kůži. 
Bože, proč jsem ho odsud vyhnala když jediné po čem toužím je jeho pevné objetí a polibky do vlasů? 

Protože si ho nezasloužíš, uvědomí mě moje podvědomí ihned a já se opět stáhnu do ulity spolu s ošklivýma vzpomínkama a myšlenkama na sebevraždu. 
Jakmile si ale chci lehnout na postel a schoulit se do klubíčka tak jako každý den strávený v tomhle ústavu, zavadím o něco cizího položeného na mé posteli a nechtěně to skopnu dolů.
Nejprve nic zvedat nechci - když to tam spadlo, Pán Bůh si to tak asi přál, ale zvědavost mi přeci jenom nedá a tak se nahnu přes okraj postele a všimnu si středně velké obálky. 
Asi ji tu nechal Keaton, pomyslím si a mávnu nad tím rukou. Nevím co tam je, ale vsadím se, že něco, čím se mě pokusí přehodnotit moje momentální stanovisku.
"Cha, na to mu tak skočím," odfrknu si nahlas ačkoli tu nikdo není a můj hlas se nese celým pokojem jako strašidelná ozvěna. 
   Po několika minutách civění do zdi to ale vzdám. Vždyť co se stane, když se jen podívám, jakou metodou mě chtěl přemluvit. 
Otevřu obálku a z ní vypadne dopis. 
Jak originální, protočím oči ale dám se do čtení.

Ahoj Amy, poznám maminčino kostrbaté písmo a sevře se mi srdce.

píšeme ti dopis, protože doktoři k tobě chtějí pustit jen jednoho člověka a všichni jsme se shodli, že by to měl být Keaton. Tentokrát ani táta neodporoval, dodá vtipnou poznámku a já se smutně usměju.
Amy píšu ti protože nám všem strašně chybíš. Ani nevíš jak moc všichni chceme, aby jsi se uzdravila a vrátila se k nám. Moc tě milujeme a uděláme všechno pro to, aby jsi se k nám vrátila.
                                                                                                                                  Máma a Táta

Dočtu krátký dopis od maminky a utřu si slzy. Ne, musím být silná. Bude jim líp beze mě. Řeknu si statečně a začtu se do druhého dopisu, od Lily a Kate.

Nazdar Amynátore,

prosíme tě vrať se k nám! Nedokážeš si představit, jaký je nám bez tebe smutno, pořád jen sedíme a posloucháme smutný písničky a říkáme si, že kdyby jsi byla s náma, prováděly bysme něco Caroline nebo bysme se prostě jen tak poflakovaly a blbly. Bez tebe to není sranda Amy, tak neblbni a uzdrav se ;)

                                                                                                    Tvoje šílené nejlepší kamarádky 
                                                                                                                 Lily a Kate ♥

Slzy už mi tečou proudem a já se je ani nesnažím zastavit.

Ahoj Amy,

co nám to děláš? Neříkali jsme si snad, že spolu prožijeme prázdniny, který budou legend  - počkej si - dární? Legendární!! My čtyři a Lily s Kate? No neříkali jsme si to? Říkali! Amy slibujeme, že až se vrátíš, nehneme se od tebe ani na krok a budeme tě chránit i kdyby jsme za tebe museli položit život. Milujeme tě ;) ♥

                                                                                     Tvoji milovaní bráškové a sestřenka Chic


Ahoj Amy,

nebudeme ti psát jak tě máme rádi i když pochopitelně máme, ale to ty přeci určitě víš. A víš jaký je důvod, proč tě máme rádi? Protože jsi udělala Keatse šťastnýho. Jo, je to tak. On tě miluje a vždycky milovat bude. 
Od tý doby, co spolu chodíte, si pravidelně zpívá v koupelně a že tam teda tráví mraky času! Dřív se na všechny usmíval, ale teď se přímo gebí! A když se podívá na tebe... má takovou zvláštní jiskru v očích... Nepřežil by, kdyby tě ztratil. Stejně jako zbytek tvojí rodiny, do které se už částečně počítáme i my. Drž se!

                                                                                                                            Wes a Drew ;)

Amy, 

mám tě moc ráda!! ♥♥♥♥

To je poslední dopis psaný rukou tety, ovšem srdíčka na něm jsou domalované od Nicky a já se zhroutím na zem. Pláču a tisknu si všechny dopisy k hrudi.
"Já chci domů," řeknu jen, když ke mně přijde doktor s injekcí v ruce. Zavírám oči ale opakuji stále tu samou větu. 
Chci domů!!