"Amy ne!!" zakřičí někdo kousek ode mě a chytne mě za ruku až mi málem vykloubí rameno.
Otevřu oči a spatřím ubrečeného Keatna, který se mě snaží přetáhnout zpět na bezpečnou stranu mostu.
"Keatsi, nech mě! Co to děláš?" pokusím se mu vyškubnout ale on mě drží pevně a přetáhne mě k sobě.
Chci se mu znovu vyškubnout a klidně skočit i
pod to auto, on mě ale pevně stiskne a řekne mi, že všechno ví.
Sice jsem to celou dobu tušila ale když to vyslovil, tahle informace mě zasáhla v plné síle a já se s plna hrdla rozvzlykám a stulím se mu do náručí.
Keaton mě pomalu vede k lavičce a přitom mě lehce hladí po zádech.
"To bude dobrý Amy, všechno bude dobrý," šeptá mi do vlasů i když si určitě není vůbec jistý, jestli ho přes svůj záchvat pláče slyším.
"Nic nebude dobrý!" rozkřiknu se když mi tuhle zpropadenou větu zopakuje už po několikáté a on se na mě překvapeně podívá.
"Jsem... špinavá," zašeptám a oklepu se hnusem když si vzpomenu na včerejší noc.
"Už mě nebudeš chtít," dodám když na mě jen šokovaně zírá a znovu se rozbrečím.
Keaton na to nic neřekne jen mě znovu pevně obejme ačkoli se bráním a vytáhne si z kapsy mobil.
"Komu voláš?" zeptám se, když vidím, že vytáčí číslo, které ale vzápětí poznám.
"Ne tátovi ne!" zavyju a pokusím se mu mobil vzít.
"Amy přestaň!" odbude mě Keaton jemně ale přísně.
"Ale on mě nesmí vidět!" vyjeknu tak zoufale, že Keaton mobil odloží a čeká na vysvětlení. Ze mě se ale začnou hrnout myšlenky jedna za druhou, které nemají ani hlavu ani patu.
"On... oni všichni - bráchové, máma, teta, babičky s dědečkama... i Lily s Kate a ty... musíte si mě pamatovat... pamatovat jako tu rozesmátou holku, která měla radost ze života. Já... nesmím tu teď zaclánět když už nemám... nemám cenu... Pro mě už nemá cenu žít," řeknu překvapivě chladně a pevně a všimnu si, že se Keatnovy oči naplnily slzami.
"Nebreč," pohladím ho po tváři ale on vůbec nereaguje.
"Najdeš si někoho, kdo za to stojí," políbím ho naposledy a ještě mu pošeptám, ať všem vyřídí, že je miluju.
V tu chvíli jako by se probral z transu se na mě podívá a chytne mě za ruku.
"Půjdeme domů," řekne pevně a táhne mě za sebou ačkoli jsem právě měla v plánu skočit z mostu.
Po celou dobu cesty neodpovídá na žádné dotazy, jen mě pevně drží a hlídá, abych někde rychle neskočila pod auto a tím tak neskončila svoji zbytečnou existenci.
Cestou dokonce někomu zavolá, ale já pořád přemýšlím o nejúčinnějším způsobu sebevraždy a tak ho skoro nevnímám.
Když konečně spatříme náš dům před kterým stojí táta s mámoum Chic i bráchové, Keaton mě musí nést v náručí protože mi nohy vypoví službu.
Všichni mě nadšeně vítají ale já je nevnímám a potichu si mumlám všechny způsoby sebevraždy, které mě napadají.
"Budeme tam muset zavolat," řekne Keaton se slzama v očích, když na mě všichni šokovaně zírají a máma se po jeho větě sesune do Conorovi náruče, kde propukne v pláč. Chic se tulí k Chrisovi a všem se v oších zračí neuvěřitelný smutek.
Nevím, jak dlouhá doba uplyne ale najednou se zraky všech přítomných otočí k přijíždějící dodávce, ze které vystoupí dva muži se shovívavými výrazy, kteří mě převezmou od Keatona a odnesou mě dovnitř.
Dodávka odjíždí a všichni venku pláčou ale mě je to jedno. Pozornost zamířím na jednoho z mužů, který vyndal velkou injekční jehlu, kterou mi pomalu zasunul do žíly a vypustil dovnitř bělavou tekutinu.
"To je abych mohla umřít?" vzmůžu se na poslední větu ačkoli se mi víčka zavírají únavou.
Muhaha tohle jste nečekaly, že? No jo uznávám, že je to zas po strašně dlouhý době, ale minimálně další díl tu budete mít v neděli, pač už ho mám napsanej a EmBee ho sem jen dá. Mimochodem Need You sem dá taky dnes nebo zítra ;)
Peace and Love
LoTé
Už sa teším na ďaľšiu časť aj na nové Need you :)
OdpovědětVymazatme too
Vymazat