Nechtěná koupel

LoTé

"Samy? Sampsone, kde zase jsi?" ozve se nedaleko hlas mého páníčka a já líně zvednu jedno ucho a povzdechnu si. Co zase chce? Ale, vždyť je to jedno, když něco chce, tak si přijde, už je zvyklej, že já nejsem zrovna typ psa, který by ho poslouchal. 
A skutečně, za chvíli za dveřmi ložnice, ve které se valím na jeho posteli, uslyším jeho kroky a téměř ve stejný okamžik ucítím i jeho silný odér. Aha, byl v posilovně. Ani jsem ho neviděl odcházet, asi to stihl někdy mezi mým ranním a dopoledním šlofíkem. 
"Tady si špunte!" usměje se na mě páníček a podrbe mě na hlavě. Jen zívnu a olíznu mu ruku. Nenamáhám se ani zvednout. 
"Co je?" vykulí oči, když vidí, že nějak nemám zájem se s ním nějak extra kamarádit, a sedne si vedle mě. 

Too close -34-

EmBee

Každou sekundu, kterou jsem strávila ve škole, jsem strávila hledáním jeho přítomnosti, nebo alespoň nějakého znaku, že je tu... ať jsem se to snažila jakkoliv zablokovat... v hodinách, které jsme měli společné, dokonce i v těch, které jsme společné neměli jsem se musela neustále otáčet za jeho místem. Jako bych tiše doufala, že se tam z ničeho nic objeví, ale nikdy neobjevil...

"Slečno Hastings, mohla byste se přestat neustále otáčet a začít se soustředit na učivo?!" Vytrhl mě hlasitý křik učitelky, která mě propalovala pohledem, zatímco mlela křídu v ruce. Nasucho jsem polkla a zabořila se do lavice s očima přišpendlenýma pevně

Too close -33-

EmBee

Přišlo to osudné pondělní ráno,kdy jsem se měla vrátit po dvou týdnech do školy. Jen pomyšlení na tu masu lidí, co tam bude a jejich otravné pohledy a komentáře mi převrátilo žaludek úplně naruby. Neochotně jsem se zvedla z postele a zamířila přímo do koupelny pod studenou sprchu, která mě alespoň trošku probudila.
"Určitě nechceš zavést do školy?" Ptala se mě máma už snad po sto padesátý.
"Mami, nejdu poprvé do nové školy a navíc Ty už pro mě jede," usrkla jsem si ze svého hrnku kakaa a snažila se neznít příliš otráveně. Nechápu proč do tý školy nemůžu prostě pěšky.

Konec Světa, 17.díl

LoTé

Vykulím oči a balíček, kterým mi mává před nosem, mu z vytrhnu z ruky.
"Blázníš, mávat s tím takhle u dveří?!" vyděšeně se rozhlídnu a Drew nechápavě nakrčí obočí. 
"A co? Aspoň budou všichni vědět, že jsme zodpovědní," zasměje se a přitáhne si mě blíž k sobě. Vší silou se mu vymaním z náruče a odtáhnu ho blíž do útrob obchodu. 
"Právě jsem mámu pracně přesvědčila, že spolu nic nemáme, a ty tu jen tak vytahuješ balíčky kondomů!" rozesměji se, když jsem si jistá, že nás z venku nemůže nikdo vidět a Drew protočí oči. 
"A ty si myslíš, že ti věřila Max? Proboha je mi dvacet a miluju tě! Apokalypsa, neapokalypsa, jsem jen chlap a některý věci k životu prostě potřebuju."

The brothers war, 1.díl

Simapj

Vystoupila jsem z auta a prohlédla si svojí novou školu. Bratr vystoupil taky a vyndal mi tašky. Postavil se za mně, chytl mě za ramena a promasíroval mi je.
"Jsi nervózní?" zeptal se mě. S úsměvem jsem se na něj otočila.
"Ne, Drew. Nejsem. Líbí se mi tady, je tady hezky a teplo."
"Vážně? To je divný, sestřičko," zamumlal překvapeně a vedl mě do školy. Byla to střední a vysoká v jedné budově. Měla v areálu fotbalové hřiště, internát a pak nějakou budovu, která vypadala jako stadion. Vystoupali jsme po schodech a Drew otevřel velké skleněné dveře do školy a pak mě vedl dlouhou chodbou k ředitelně. Zaklepal na dveře ředitelny a vyčkával.

Odchod

LoTé

"Drew, proč to zase musí bejt podle tebe?!" rozčílí se hnědooký kluk a málem o zem praští s bratrovou kytarou.
"Hej!" ozve se zelenooký a kytaru mu vezme. Nesnáší, když někdo špatně zachází s hudebními nástroji, tím spíš, když jsou jeho. 
"Podle mě?! Děláš si srandu?? Podle mě tady není vůbec nic!" rozhodí Drew podrážděně rukama a vypadá, že by svému nejlepšímu příteli nejradši vrazil pěstí. 
"Ne vůbec, jenom všechno pořád diriguješ!" přistoupí Wesley na hru "kdo bude víc řvát" a napjatě se před svého většího kamaráda postaví. Drew je sice o kousek vyšší, ale svalovou hmotou se mu Wesley hravě vyrovná. A přesně toho chce kluk vytočený do běla využít.

Too close -32-

EmBee

Wesley's p.o.v.
Nevím, co jsem si myslel, že se stane, ale rozhodně jsem to nečekal teď. Vidět ji takhle zničenou... bolelo to, ale nejhorší na tom bylo, že jsem jí to udělal já. To kvůli mě se všechno stalo. Zlomil jsem její srdce na milion kousíčků a pochybuju, že mi dá možnost to vše napravit. Kdo by taky dal, takovýmu kreténovi jako jsem já. Kreténovi, který vlastně celou dobu plánoval zlomit ji srdce. Teď když to však přišlo, roztrhalo to na kousky i mě. Uvědomil jsem si, jak moc mi na ni záleží, jak krutá je Clary, ta, pro kterou jsem to vše dělal. Přišlo mi to podlý, když mě poprvé obeznámila s jejím plánem, ale miloval jsem ji

Nový život, 17.díl

LoTé

"Co je?" zasměje se Keaton nervózně, když si všimne, že ho nevnímám, a podívá se stejným směrem, kterým koukám já. V momentě, kdy si všimne Alexe, ztuhne stejně jako já. Bohužel zřejmě z jiného důvodu, než já. 
Alex nás taky zaregistruje a po krátkém zaváhání se vydá našim směrem. 
Naše svorné "Do háje." zazní ve stejnou chvíli. Bohužel, opět ze zřejmě absolutně odlišných důvodů. 
"Čáu," pozdraví nás Alex s obrovským úsměvem, když k nám dorazí a já mu úsměv s pozdravem nesměle opětuji. Keaton jen něco nesrozumitelného zamumlá. 
"Dlouho jsme se neviděli," začne Alex nenuceně konverzaci a já pokrčím rameny. 

Dívka z plakátu

LoTé

Ani nevím, kdy jsem ji viděl poprvé. Nádhernou dívku s dlouhými plavými vlasy, zelenýma očima a upřímným úsměvem. Strnul jsem na místě a nemohl jsem od té krásy odtrhnout oči. Nevím, co mě na ní tak zaujalo. Pro nikoho jiného tak vyjímečná nebyla, no pro mě ano. Začal jsem na to místo chodit každý den a každý den jsem na ní objevil něco nového. Tu pihu na nose, pak zase malé znamínko nad levým kotníkem. A pak tam jednoho dne nebyla. Zpanikařil jsem, nevěděl jsem, co mám dělat. Hledal jsem jí po celém městě, ale ani na místech, kde jsem ji občas také zahlédl, nebyla. Když jsem se na ni ptal, všichni se na mě dívali jako na blázna, a tak jsem po nějaké době přestal.

Too close -31-

EmBee

Už uběhli dva týdny, které jsem strávila zavřená doma ve svém vlastním pokoji s tím, že mám horečky a je mi blbě. Kdybych chtěla už jsem mohla chodit tento týden do školy, ale bylo mi ze všeho zle a ani máma mě nechtěla nikam pustit, abych prý sebou nikde nesekla.
"Prý si zase nejedla," zaklapl za sebou dveře a v ruce svíral tác s nějakým jídlem.
"Nemám hlad," odpověděla jsem mu jednoduše a pokračovala dál v zírání na sebe v zrcadle.
"Abbigail, musíš něco-" snažil se mě opět přesvědčit, ale nenechala jsem ho.
"Máš pro mě tu barvu?" Otočila jsem se na něj a poprvé pohlédla do jeho ustarané tváře.

Too close -30-

EmBee

"Už jen dalších dvacet kiláků. To nic není," říkala jsem si sama pro sebe, když jsem míjela nějakou ceduli na kraji silnice. Nějak mě to neděsilo, jen jsem začala cítit, jak se mi do nastydlých nohou zabodávají všelijaké kamínky a kdoví co ještě.
Najednou jsem ucítila dva kužely světla, které se zezadu čím dál víc blížily, až se zastavily kousek přede mnou.
"Abbigail!" Uviděla jsem černou siluetu vysokého mladíka, který vylezl z auta a marně se snažil chránit před otravnými kapkami deště rukami nad hlavou.
"Ne!" Zrychlil se mi okamžitě dech. Oči mi zalily opět slzy, které však od kapek vody