Smolařka na entou, 43.díl

LoTé

Dámská jízda skončila docela brzo, chtěly jsme sice u Lily zůstat až do rána, ona nás ale poslala pryč - prý chce být sama. Sice si tu vytlemenou Lily nedokážu představit jak celou noc probrečí, ale po dnešním odpoledni je mi na slunce jasné že nic jiného bohužel nemá v plánu. Rozloučím se i s Kate a zkratkou přes park se vydám k domovu. Téměř okamžitě zjistím, že to rozhodně nebyl dobrej nápad. U skejtařských ramp totiž sedí ta samá parta,
která se do mě a Keatse nedávno navážela, až se s nimi Keats popral. Problém je, že Keaton tu se mnou dneska není a vzhledem k tomu, že se pomalu smráká, pochybuju, že se tady kdokoli objeví. Já jsem takovej debil! Kdybych šla okolo, prodloužila bych si cestu maximálně o pět minut. Ale ne, já jsem strašnej machr a jdu skoro ve tmě parkem. Zrychlím chůzi, svěsím hlavu a snažím se kolem těch idiotů projít co nejrychleji, aby si mě nevšimli. A když už si všimnou, snad mě aspoň nepoznají. Moje prosby ale bohužel nejsou vyslyšeny. 
"Hej to je ta holka, co nás její kluk zmlátil!" zvedne se ten největší z nich a já svůj krok ještě zrychlím, až skoro běžím.
"Ale no tak, zastav, my ti nic neuděláme, jen si trochu pohrajem, chceš?" nadběhne mi druhej a bolestivě mě chytne za loket.
"Pusť mě!" syknu ale on se začne jen trapně smát. 
"Uklidni se princezno,"chytne mě třetí pod bradou, víc jich tu není, a přimáčkne mě k sobě. Automaticky mi vylítne koleno vzhůru a zasáhnu ho rovnou do rozkroku. Bolestně zavyje a sveze se na zem. 
"Zabte tu mrchu!" zaskučí a jeho kamarádíčci mě chytnou každý z jedné strany a táhnou mě někam k rampám. Uvědomí si, že jsem to tím kopancem podělala ještě víc, ale teď už s tím nic nenadělám, tak kolem sebe kopu jako blázen a řvu jako o život, což je mi ale houby platný. 
"Drž hubu!" jeden do mě hrubě strčí, až spadnu a bolestivě se uhodím do hlavy. Syknu a chytnu se za týl, načež na mě ten druhej nalehne, chytne mě pod krkem a do ucha mi pošeptá, ať se připravím na to, že budu trpět. Do očí mi vyhrknou slzy a nejsou to jen slzy bolesti. Mám neuvěřitelnej strach, že to nepřežiju a jestli to přežiju tak to rozhodně nebude bez následků. Kluk mi konečně pustí krk a trochu se oddálí. To ale jenom kvůli tomu, aby nahmatal můj poklopec a bez milosti ho rozepl.
Tentokrát už začnu brečet naplno a prosím ať mě nechají být, vždyť jsem jim nic neudělala! Kluk, kterýho jsem předtím nakopla se už zvedla a došel ke mně. 
"Tak se mi to líbí! Pěkně na kolena a pros!" poručí mi a já se vyděšeně zvedám. Udělám cokoli, aby mě nechali jít. Ti tři se spokojeně chechtaj a mě tečou slzy ponížení. Už nikdy nepůjdu sama domů parkem, hlavně když tohle přežiju! V tom jeden z nich dostane nápad, rozepne si poklopec a přistoupí ke mně. Ti dva se začnou chechtat ještě víc a já se oklepu hnusem. 
"No tak bude to?!" přitáhne mě k sobě za vlasy a já zavřu oči a modlím se, aby se tady někdo objevil...