Půlnoční horor

LoTé

"Tak na to ti seru!" sjedu svého přítele pohledem a on zkrabatí čelo jako to dělá jeho malý synovec. U Isaaca je to ale na rozdíl od Keatna roztomilý. 
"Ne Keatne, já tam s tebou nejdu!" řeknu znovu rozhodně, ale on se jen tak lehce nevzdává. 
"Ale no tak Nic, bude sranda," vezme mě za ruku a přitáhne si mě k sobě blíž. Lehce mě kousne do ucha a pohladí po zádech. Ach jo, ví, že tohle na mě vždycky zafunguje. 
"Jestli se budu bát, tak se otáčím a zdrhám, je ti to jasný?" bouchnu ho vztekle do ramene a on se zasměje. Zase vyhrál. 
"Jasně zlato, tak pojď za ostatníma, vydáme se tam až po půlnoci," mrkne na mě a potom se odebere ke zbytku naší královsky se bavící party. Jen si povzdechnu a nechám ho jít napřed.

Life Full of Fear 18.díl - Konečně šťastná (part 2)

EmBee

"Nikdy," procedila jsem skrz zuby...
Sebrala jsem mu zbraň, kterou měl za páskem, a střelila všechny tři gorily, nejsem si jistá kam, ale všechny se svíjely v bolestech na zemi. Musím říct, že mám dobrou mušku. Místností se stále rozléhal křik, který ze sebe strachy bez sebe vydala Celeste, a dál se odrážel od stěn. Nemyslím si, že jsem v tu chvíli něco cítila. Možná jen jak mi v žílách koloval adrenalin, kterýho každým výstřelem přibývalo víc a víc.
Teď jsem stálá tváří tvář svému bratru Benjaminovi, kterému jsem mířila zbraní přímo do hlavy. Stála jsem tam a váhala, zda stisknout spoušť nebo ne. Bojovala jsem sama se sebou. Benjamine mi dělal z života

Nový život, 11.díl

LoTé

"Musíš se hlavně šetřit!" připomene mi doktorka Jacksonová, když skončíme s ultrazvukem a ona se přesune ke stolku se snad tisícem papírů a nejrůznějších razítek.
"Vezmu si tě pod křídla, jestli ti to nevadí?" podívá se na mě napůl a když vidí můj náznak kývnutí, spokojeně kývne taky. 
"Tím sis naběhla holka, se mnou to budeš mít těžký," podívá se na mě s povytaženým obočím a já vykulím oči. Cože? Proč?!
"Netvař se tak vyděšeně prosím tě," začne se doktorka smát, když uvidí můj výraz a já se nesměle usměju. Americké vtipy nepochopím snad nikdy. 
"Neboj, nebude to tak strašný," mrkne na mě povzbudivě, když se hrabe šuplíky.

Konec světa, 10.díl

LoTé

"Nekecej a ukaž to Keatne!" poručí mu Drew relativně klidně, i když vypadá, že by mu obvaz ze zápěstí s chutí strhl.
"Co máš za problém?!" pokusí se Keaton bránit útokem, ale moc dobře si uvědomuje, že ho Drew nenechá z toho jen tak vycouvat. Proto si povzdechne a hodí očima k otevřeným dveřím, ve kterých stojím. 
"Zavřeš prosím tě dveře, Max?" zeptá se mě nervózně a já kousek postoupím a dveře zabouchnu. Tím se trochu namáčknu na Drewa, který už se ale nemá kam pohnout. Tahle místnost asi bývala používaná jako prádelna, pochybuju, že se tady někdy sešli víc, než dva lidi. A teď tu jsme tři. Keaton si ještě jednou povzdechne a nazdvihne obvaz. 

New Friend

EmBee

"Mami, já nikam nejedu," vztekal jsem se a vší silou se snažil držet zábradlí doufajíc, že mě to zachrání od velkého stěhování až do Californie. 

"Keatone okamžitě si nastup do auta," zvýšila na mě máma hlas.

"Ne," odsekl jsem jednoduše. Vůbec mě nezajímalo, že na mě Brooke, Breezie a Wesley společně s tátou čekají v autě. Já jsem nikam nechtěl a to bylo hlavní... pro mě, což nikoho netrápilo. Těžký úděl nejmladších.

"A pročpak nechceš do Californie do novýho domu?" Sedla si máma na schod vedle mě a z posledních sil vykouzlila úsměv na své unavené tváři. 

"Líbí se mi tenhle dům a mám tu kamarády," popotáhl jsem a posunul se mámě do náručí.

"Mě se tenhle dům taky líbí, ale v Californii budeme mít hezčí a větší. A kamarády si rychle najdeš," prosebně se

Life Full of Fear 18.díl - Konečně šťastná (part 1)

EmBee

Už se to blížilo. Srdce mi bušilo do hrudi, jak o život. Byla jsem nehorázně nervózní, ale nevěděla jsem přesně z čeho, jestli z toho, že to byl můj první ples nebo proto že jsem měla předtuchu, že se stane něco špatnýho. Přešlapovala jsem po měkkém koberci na podpatkách a snažila si na ně zvyknout. Náhle se ozval ťukot na dveřích, celou nervozitou jsem málem vyletěla z kůže a přitom zavrávolala na těch jehlách, co jsem měla obuté. Opatrně jsem otevřela dveře a očkem vykoukla ven. Stál tam Keaton v celé své kráse, na sobě měl elegantní černý oblek a na tváři vykouzlený nádherný úsměv. Takový, který mě zahřál u srdce a zbavil mě strachu a nervozity, téměř.

Nový život, 10.díl

LoTé

Ignoruji, že je Drew rozcuchaný a jen v trenkách, protože jsem je patrně vyrušila moc brzo, a vběhnu rovnou do obýváku. 
"Kde si můžu lehnout, jsem unavená," zeptám se, i když se mi vůbec spát nechce a žaludek se mi svírá hlady. 
"Jo... ehm, tady," ukáže mi zmateně Drew a já bezmyšlenkovitě popadnu svůj kufr, abych už si mohla co nejdřív lehnout. Místo vytouženého klidu ucítím ale ostrou bolest v podbřišku a zatmí se mi před očima. 
"Co to kruci..." řeknu překvapeně a chytnu se opěradla gauče, abych nespadla na zem. Druhou ruku si přitlačím na břicho a do očí mi bolestí stoupnou slzy.

Drew...

Ahoj...

no, asi všichni víte, co chci napsat... Drew z Emblemů odešel a tudíž se (myslím) nabízí otázka, co bude s tímhle blogem. Odpověď je, že se vůbec nic nemění a ať už se Drew takhle rozhodl z jakéhokoli důvodu, minimálně já o něm budu psát pořád dál (ano, ačkoli už tam oficiálně není, je stále mým oblíbencem :D). A kdo ví, třeba když kluci někoho přiberou, náš blog se ještě rozroste :) Mějte se krásně!

Peace and Love,

LoTé

Zrzka

LoTé

"No tak brácho, tak už za ní jdi!" uchechtne se Wesley, když mě poněkolikáté přistihne s pohledem upřeným na krásnou rudovlásku stojící u baru, kterou hypnotizuji pohledem od jejího příchodu. Jen zrudnu a sklopím oči k mému napůl vypitému pivu. 
"Čeho se bojíš?" nechápe pořád můj starší a odvážnější brácha a já si povzdechnu. Na její ligu fakt nemám. Stejnou věc řeknu i Wesleymu a on si odfrkne. 
"Děláš si srandu bráško? Na tuhle máš s přehledem. Padej!" plácne mě do ramene, ale já se ani nehnu. 
"Půjdu, když mi objednáš tři panáky," řeknu a Wesley protočí oči. Co by ale pro mladšího brášku neudělal, a proto zvedá ruku a objednává tři velký rumy. 

Konec světa, 9.díl

LoTé

Celé dopoledne jsou všichni kvůli mému záchvatu i následné otázce značně rozhození. Zřejmě na to samí svým způsobem mysleli celou tu dobu taky, jen se snažili si to tak nepřipouštět k tělu a já jsem v nich rozpoutala emocionální bouři. Kvůli tomu teď radši sama sedím v pokoji, ve kterém jsem s Keatsem strávila noc a tiše poslouchám zvukům pláče, které se ozývají ze všech koutů našeho prozatímního útočiště. Slyším hlavně mámu, Anne a Brooke, chlapi se zatím drží. 
"Tak co, jsi spokojená?" vejde najednou do pokoje Drew a sedne si naproti mně. Znechuceně se na něj podívám. Tak ten mi tu vážně chyběl.

Nový život, 9.díl

LoTé

Vykulím oči a dívám se z jednoho na druhého. Snad se tady ještě kvůli mně nezačnou rvát?! 
"Nepleť se do toho!" odstrčí od sebe Keaton Alexe překvapivě silně. Alex zavrávorá a zrudne vzteky. Asi není moc zvyklý na to, že by si na něj někdo takhle dovoloval. 
"Tak poslouchej ty jeden..." začne vztekle a chce Keatse chytnout pod krkem, jenže já si před něj rychle stoupnu, aby na něj Alex nemohl. Výraz jeho tváře se okamžitě změní a sladce se na mě usměje. 
"Dovolíš," pokusí se o milý tón, ale i hluchý by poznal, jak to v něm vře. Pokusí se mě jemně odstrčit, ale já zavrtím hlavou. 
"Keaton má pravdu, už budeme muset jít,"

I promise you...

EmBee

Ještě dvacet minut... sledovala jsem znuděně hodiny na dveřmi, které se během mé šichty otevřely pouze dvakrát. Je to sice katastrofa, ale pro tento obchůdek s hudebními nástroji zde ve Sequimi obrovský úspěch.
Devatenáct... osmnáct... sedmnáct...
"Zdravím," vyrušil mě náhle něčí hlas z tranzu.
"Zdravím," odpověděla jsem mladýmu klukovi zmateně nazpět. Projížděl prsty po regálech a přitom měl takový přiblblý úsměv na tváři. Tak moc mi někoho připomínal, že jsem na něj celou tu dobu zírala a ani mi to nepřišlo nějak blbý. Teda až do chvíle, kdy zvedl zrak od všech těch věcí na mě. Nervózně jsem se podívala na zem a projela si prsty vlasy.
"Už sis na mě konečně vzpomněla?" Ozvalo

Konec světa, 8.díl

LoTé

"Jsi vzhůru?" zeptám se, když se Keaton ve svém pelechu už poněkolikáté podezřele zavrtí a on se otočí a podívá se na mě.
"Budeme vstávat?" zeptám se ho, protože neřekne ani slovo a on jenom pokrčí rameny. 
"Zbývá nám něco jinýho?" odpoví mi nakonec otázkou a já si skousnu spodní ret. Je mi jasné, že vynadáno dostaneme oba, a to mě na tom právě štve nejvíc. Keaton za nic nemůže, to já jsem pitomá. 
"Chceš pomoct?" zeptá se mě, když vidí, že se snažím vyškrabat z gauče, ale já jeho nabídku odmítnu. Stačí, že budu kulhat, nevím co by tomu všichni řekli, kdyby mě Keats k tomu všemu ještě podpíral. 
Opatrně odhrnu peřinu a zhlídnu svůj kotník.

Bolest první lásky

LoTé

Pozn.: Píšu to už na začátek, abyste nebyli zmatený. Ffku jsem zasadila do Česka, a léta roku 1968. Už to o tom asi hodně řekne... A jména jsem klukům pochopitelně taky změnila, zachovala jsem jen první písmena :D Takže Keaton je Kamil, Wesley Vašek a Drew je David. Doufám, že se vám moje poněkud netradiční ffka bude líbit :)

„If you're going to San Francisco, be sure to wear some flowers in your hair...

If you're going to San Francisco, you're gonna meet some gentle people there...“

Poslední tóny písně doznějí a kluci se na sebe rozzářeně podívají. Takovou účast ani nečekali.

Nový život, 8.díl

LoTé

Koukám do těch očí jako zhypnotizovaná a nejsem schopná říct ani slovo. Najednou přiběhne Keaton a vyděšeně se na mě podívá.

„Jsi v pořádku?!“ zeptá se, a do mě vjede vztek, jaký už jsem dlouho nezažila.

„Jo, ale ne díky tobě!“ vyjedu na něj a Keaton posmutní. Ale co, neměl mě stavět na vršek kopce, pitomec.

„No jo Strombergu, kdy ty se poučíš,“ řekne posměšně kluk, který má okolo mě stále omotané paže a já překvapeně vzhlédnu.

„Vy se znáte?“ zeptám se, ale dostane se mi dvojí odpovědi. Opálenej svalovec řekne s křivým úsměvem: „Jo.“ A Keaton zabručí, že ani náhodou.

Konec světa, 7.díl

LoTé

"Nechápu, jak jsi mohla být tak naivní a vylézt ven! Co v tý hlavě máš?!" snaží se Drew křičet tiše, aby nevzbudil celý dům, ale zlost z něj přímo sálá.
"Já..." pokusím se něco namítnout, ale Drew mě přeruší. 
"...jsem úplně blbá! Jo, to mi nemusíš říkat, to vidím! A ty to samí!" otočí se vztekle na opodál stojícího Keatona, který zírá do země.
"Myslel jsem, že aspoň ty trochu toho rozumu máš! Proč jsi ji nezastavil pitomče?!" rozkřikne se i na něj a Keaton neřekne ani slovo. Proč mu neřekne, že za všechno můžu já? Opatrně se zvednu, ale když došlápnu na nohu, syknu bolestí a spadnu zpátky na zadek. Drew se otočí a když mě uvidí, protočí oči. 

Everything Went Wrong

EmBee

Kráčeli jsme spolu podél silnice v příjemném tichu. Naše ruce do sebe jemně narážely. Každý jeho dotek ve mě vyvolával nepopsatelný pocit, pocit, který ve mě dokázal vyvolat jen on. Pocit, že za něco stojím.
Říkal, že mě doprovodí domů a od mého domu už nás dělila jen jedna ulice. Nechtěla jsem, aby tahle cesta někdy skončila. Avšak každá krásná chvíle musí jednou skončit, aby ji nahradila ještě krásnější.
Nervózně si šlapající na špičky bot, jsem si neustále kousala do spodního rtu. Co se bude dít políbí mě? Nebo jen tak odejde.
"Děkuju za tenhle nádherně prožitý večer, škoda, že už je