Need You (16)

EmBee

"Ukááá fotky..." sedl si Wesley a já si přisedla k němu.

"Naše první fotky." zamumlala jsem a sledovala ho jak si je prohlíží. Přitom jsem se přiblble usmívala.

"Co je? Mám snad něco na nose?" začal si hned šmátrat po nose a zkoumat jestli tam něco nemá.

"Ne" rozesmála jsem se a Wesley se na mě vrhnul. Položil mě na postel a ruce mi přišpendlil u hlavy k posteli.

"Určitě tam nic nemám?" hodil na mě pohled, který mě rozesmál ještě víc. Jen jsem kývala hlavou ze strany na stranu, protože jsem nebyla
schopná ze sebe vydat nic jinýho než hlasitý
smích. Wesley se na mě nevěřícně koukl a pak mě začal lechtat. Nahlas jsem se rozřechtala, protože to děsně lechtalo. Z toho smíchu mě bolelo děsně břicho a dokonce jsem se z toho i rozbrečela. Když už uznal, že to stačí lehl si vedle mě na bok a rukou si podepřel hlavu tak, aby ji měl těsně nad tou mou. Upřeně se na mě díval až jsem z toho znervózněla. Chvíli se na mě jen tak díval, ale poté se zhluboka nadechl a zcela zvážněl. Měla jsem strach z toho co bude následovat.

"Miluju tě." řekl Wesley a mě spadl kámen ze srdce. Byly to jen dvě slova o osmi písmenek, ale znamenali pro mě strašně moc. Bylo to poprvé, co mi to Wesley řekl. A já jsem věděla, že to myslí vážně, že to není jen nějaká hra, že mě doopravdy miluje. Stefan těmito dvěma slovy vůbec nešetřil, ale jak jsem později zjistila, nemyslel je vážně... 

"Taky tě miluju." Samým štěstím mi ukápla slza. Wesley ji palcem opatrně setřel a poté spojil naše rty.

Další den sice pro většinu začínali prázdniny, ale pro Wesleyho, Keatona a Drewa to byl poslední den volna. A pro mě začal čas na doučení se všechny látky co stihli probrat za ty poslední tři měsíce ve škole. Jelikož jsem do školy, kvůli máminý smrti nenastoupila, musím to vše dohnat a další školní rok se předvést.

"Dobrý ráno, krásko." vzbudil se Wesley a když uviděl, že už jsem taky vzhůru, prohrábl mi vlasy a dal mi pusu na tvář.

"Dobrý" řekla jsem a pokusila se trošičku zvednou koutky, ale jelikož měli zítra všichni odjet, nebylo mi zrovna hej.

"Nad čím přemýšlíš?" všiml si Wesley mýho smutnýho výrazu.

"Budete mi strašně chybět. Já to tu bez tebe nevydžím." otočila jsem se k němu a obkreslila prstem každou jeho křivku na obličeji. Chytl mou ruku a políbil mě na dlaň.

"Ještě máme přece jeden celý den, dnešek." řekl vyrovnaně, ale bylo vidět, že mu to taky zrovna radost nedělá.

"Vyrazíme všichni společně, Já, ty...Drew, Val a Keaton, někam ven. Třeba na pláž si trošku zasurfovat, co tomu říkáš? Dneska by k tomu měli být skvělý podmínky a aspoň můžeme být všicí spolu." Kývla jsem na souhlas a pak se ještě schoulila k Wesleymu.

přijde mi že to vůbec nikdo nečte... jestli jo tak zanechte aspoň nějaký komentář..prosím...klidně vám sem dám dneska ještě jeden díl:)) dík:)