Smolařka na entou, 37.díl

LoTé

"Co to sakra...?!?" Začne Chic pode mnou nadávat. Ale má trochu jinej hlas... "AMY?!" Jó, tohle je její hlas. Ale zní z úplně jiný strany... S nepříjemným tušením se podívám tam, odkud její hlas zní a zhrozím se. Chic tam totiž stojí v celý svý kráse, taky v sukni, s čelenkou a dlouhými vlasy, ale je někde jinde, než pode mnou, což mě trochu znervózňuje. Když osoba pode mnou ze sebe začne opět vydávat nepříliš slušná slova, konečně mi
dojde že bych se měla zvednout. Holka se konečně zvedne a hodí na mě takový pohled, že kdyby pohled uměl zabíjet, už tu nestojím. Zamumlám rychlé promiň a šinu si to ke správné Chic. Ta se mezitím málem sklátila smíchy. Pořád je na tom ale líp než Chris a Conor. "Měla bych bejt uražená, že nepoznáš vlastní milovanou sestřenici?" Zakření se a než se stihnu naštvat radši mě rychle obejme. "Vždyť jsem tě zas pomalu rok neviděla... A nějak jsi vyrostla!" Popíchnu ji i když vím, že od dvanácti let, kdy dosáhla výšky 185 cm už neroste. Njn, z mý sestřenky holt jednou bude modelka nebo něco podobnýho a já mám v plánu pouze mistrovství světa v boxu, nicnedělání a nebo najdu lék na rakovinu. Jojo, mám vysoký cíle. "Nepřeháněj, viděla jsi mě na Vánoce. A nebuď drzá!" Dloubne mě do žeber a veme kolem ramen. Okamžitě se jí vysmeknu, moc dobře ví, jak moc nesnáším když se o mě opírá jak o nějakou hůlku. Začne se smát a poznamená, že už to zase začíná. Musím říct jediné - konečně :D. 
   Dojdeme k mámě s tátou se kterými se Chic taky přivítá a se svou tradiční hláškou se uvítá i s  Chrisem. Oba totiž vždycky řeknou: "Ahoj Christophere!" a "Ahoj Christine!" ve stejnou chvilku, pak se začnou smát a obejmou se. Nikdo z rodiny to od našich dětských let už dávno neshledává vtipným, oni ale asi jo. Conor ani není schopnej se postavit rovně aby ji mohl obejmout, protože se ještě pořád směje mýmu menšímu faux-pax v podobě skočení na záda někomu úplně jinýmu. Ostatně to se může stát úplně každýmu. Nebo ne? Radši se všichni sebereme a jedeme domů. První věc co doma udělám je, že Chic zatáhnu k sobě do pokoje a začnu jí ukazovat kvanta fotek které už s Keatsem mám, i když jsme spolu ještě relativně krátce. Ačkoli se nefotím nijak zvlášť ráda, samotnou mě překvapí, kolik fotek s ním mám. Po ukázce fotek a osobním seznámením s novýma obyvateli mé postele(=novými plyšovými lvy, které jsem za ten rok zase nasbírala) jí musím ještě důkladně popsat, jak jsem se s Keatsem vlastně seznámila, jak ze mě byla Caroline na nervy, co jsem jí kvůli tomu provedla, co na to říkal Chris(při zmínce, že po mně hodil květináč nastává pětiminutová pauza kvůli Chicinýmu záchvatu smíchu) a konečně, jak s Keatsem pořád blbnem, že mám neodbytný pocit, že ho miluju a když dojdu k fázi, kdy nás můj milovaný otec nachytal v koupelně, máma nás zavolá k obědu. "Kam půjdete odpoledne?" Zeptá se nás táta když se s otrávenými obličeji dostavíme do kuchyně.  "Asi za Lily a Kate a pak za klukama." Pokrčím rameny a ignoruju, že táta protočil oči. "Aspoň konečně poznáš kluky.." Šeptnu směrem k Chic a ta se spokojeně zakření. Nejlepší prázdniny právě začínají!