Smolařka na entou, 33.díl

LoTé

Zavřu oči a přeju si aby to byl jen sen. Co sen, hodně zlá noční můra. Mohla by skončit a to tak, že rychle. Stačil mi ten nedávnej rozhovor s matkou, otce, matku a Keatse dokupy to už nedám. I když předpokládám, že mluvit bude hlavně táta. My s Keatsem budem rudý a matka bude kývat hlavou a občas si něco přisadí o "správném používání ochrany". Ježiši! Táta už otvírá pusu.... "Takže..." Začne. "Jak dlouho spolu vy dva chodíte?" Nahodí

Need You (6)

EmBee

Máma seděla naproti Laraine. Táta naproti Williamovi, já jsem seděla naproti Keatnovi a vedle Wesleyho, který seděl naproti Drewa. Dali jsme si všichni jen něco lehčího. Rodiče si ještě pak chvíli povídali a tak jsme se vydali všicí čtyři na pláž. Povídali jsme si jak kdyby jsme se znali od jakživa. Prvně se odpojil Drew, který šel za svou milou a pak se odpojil i Keaton, který šel za svým kámošem Tylerem. 
"Co ještě děláš, kromě toho že jezdíš na skate-u, zpíváš a hraješ na kytaru?"
"Tak různě. Spíš mi o sobě řekni něco ty. O mě si můžeš najít něco na netu." rozesmál se Wesley.
"Ale já se to chci dozvědět od tebe ne z

Need You (5)

EmBee

"Vypadá to, že tudy se tam nedostanem, pojďte." vzal táta mámu za ruku a vzal nás k zadnímu vchodu. U dveří stáli dva bodyguardi v celém černém a s černými brýlemi. Byli strašně obrovští, vymakaní. Naháněli mi strach. Táta jim ukázal nějakou kartičku a oni nás pustili dovnitř. Celou halou se rozléhal křik rozječených fanynek. Táta už měl na starost hodně skupin, ale nikdy neměla žádná tak rozječený fanynky jako takhle. Táta s mámou si šli s klukama a jejich rodičma popovídat a mě šoupli do publika. Všechny holky se cpaly co nejblíž k pódiu tak jsem se zas cpala naopak co nejdál. Pořád do mě někdo narážel. Bylo to děsně otravný. Když se tam konečně všechny ty uječený fanynky narvaly,

Smolařka na entou, 32.díl

LoTé

Nadechuju se, že mu to řeknu, ale pak radši zase sklapnu. Chodíme spolu jenom chvilku, nechci to zkazit. On taky vypadá, že by mi chtěl něco říct ale pak jen zavrtí hlavou a dá mi pusu na čelo. Nějak se nám ani nechce ven, tak si tam v pohodě ležíme, až se zčistajasna otevřou dveře a v nich stojí táta. V tu chvíli se všechno děje zpomaleně jako v nějaká dramatická filmová scéna. Nejdřív na sebe všichni tři vyděšeně koukáme a pak se

Need You (4)

EmBee

"Už jsme tady. Děkuju" poděkovala jsem mu, když mě právě pouštěl na zem. Byl strašně opatrný.
"Uvidíme se ještě?" Nedalo mi to a zeptala jsem se ho, když jsem konečně stála před dveřmi domu. "Potřebovala bych provést po městě." nebyl to hlavní důvod, proč jsem ho chtěla znova vidět, ale musela jsem si něco vymyslet. 
"Jasně, že jo. Co třeba hned zítra?" Oči se mi hned rozzářily jak dvě žárovičky. S milým úsměvem jsem přikývla, zamávala mu ještě a pak jsem vešla do domu.
"Annie, kdes byla? Tos nemohla nechat nějaký vzkaz? Víš jaký jsme o tebe měli strach? A kdo byl ten pohledný chlapec?

Need You (3)

EmBee

Chvíli jsem tam tedy zůstala, a ještě pomalu všechno vstřebávala. Pak jsem se vrátila do pokoje a cítila jsem se děsně osaměle. Sedla jsem si k jedné prosklené stěně, odkud bylo vidět na pláž. Právě zapadalo slunce, bylo to nádherné,ale zároveň mě to ničilo. Všude byly mladý páry, který chodily ruku v ruce. Sálala z nich láska, která právě mě chyběla. 
Seděla jsem tam až do rána, opřená a skleněnou stěnu se sluchátky v uších. Celou noc jsem zase nespala. Když už pomalu výcházelo slunce. Vstala jsem a šla jsem si dát sprchu. Odhodila jsem všechny kusy oblečení na zem a vlezla si do vany. Pustila jsem na sebe vodu, která mi po kapkách smáčela vlasy a hledala si cestičku po mém

Need You (2)

EmBee

***in Huntington Beach***
"Tak a tady budeme bydlet" ukázal táta na obrovskou prosklenou vilu hned u pláže. Byla obrovská, ale jaksi mě to nebralo. "Tvůj pokoj je celý horní patro." usmála se na mě máma. Zase jsem jen s nezájmem přikývla, vzala jsem si svůj kufr a šla se zabarikádovat do pokoje. Byl obrovský světlý, to asi proto že byly dvě stěny prosklený, a mělo to ještě obrovský balkón. Měla jsem tu vlastní koupelnu a šatnu. Byl tu obrovský psací stůl, postel, pohovka a klavír. Odhodila jsem kufr do kouta a vrhla se hned ke klavíru. Opatrně jsem se ho dotkla, protože jsem se bála, že se mi rozplyne před očima. Když jsem zjistila, že je to opravdický klavír a že se mi to nezdá,

Need You (1)

EmBee

Seděla jsem schoulená na svém tajném místečku. Z očí mi tekly slzy a prsty jsem jemně přejížděla přes struny mé kytary.
Byla jsem zklamaná a naštvaná zároveň. Rozešel se se mnou před měsícem můj přítel Stefan, bez nějakýho vysvětlení, a já se s tím stále nedokážu nějak poprat. Minulý týden mi zemřela babička na rakovinu prsu. Jediný člověk, který mě dokázal vždy rozesmát byla má kamarádka Beth, ale tu už asi nikdy neuvidím, protože mi rodiče řekli, že se budeme stěhovat už pozítří do USA, přesněji do Kalifornie do Huntington Beach. Tři měsíce před začátkem mých posledních prázdnin, které jsem měla strávit ještě zde v Anglii se svými kamarády. 

Známost na jednu noc... 9.díl

EmBee

S Drewem jsem se opět vrátila do Huntington Beach.Setkala jsem se se svými rodiči a ti to brali překvapivě docela v pohodě. Neustále malýho Drewa chovali a hráli si s ním. Přestěhovala jsem se k Drewovi. Bydlí nás tu šest plus dvě škrňata. Já a Drew máme malýho Drewa, Wesley s Danielle mají o 2 roky mladšího Toma a pak je tu Keaton s Fizzy. Ti děti ještě vůbec neplánují, myslím že mají dost těch našich. Ze začátku jsem se s malým Drewíkem vůbec nevyspala. Neustále se v noci budil a já myslela, že se jednoho dne sesypu a bude po mě. Ale s Drewem jsme to zvládli. Byl sice neustále na koncertech, ale vždy mi dokázal dodat sílu aspoň přes ten telefon. Před měsícem jsme s Drewíkem slavili jeho páté narozeniny. Je to šikovný dítě. Jsem strašně ráda, že je moje. Je celý po tatínkovi. Je to úplná kopie. Má jeho oči, jeho hlásek. Od malička se mu Drew věnuje. Zpívá mu, když ho koupe, před spaním, když si čistí zuby, tak si taky něco

Smolařka na entou, 31.díl

LoTé

"Bráško?" Zaklepu na dveře jeho pokoje a opatrně vstoupím. Nechci aby po mně něco hodil. I když bych si to možná zasloužila... Kdybych se na pomstu Caroline vykašlala, nemusela bych se mu teď omlouvat. Už jsem říkala, jak hrozně moc to nesnáším? No, tak to pro jistotu říkám ještě jednou. 
   Chris stojí u okna a háže ven kousky kytky. Už ju opižlal celou, zbyl jen krátký stonek trčící z hlíny. Máma bude nadšená.... "Chrisi...

Soutěž

LoTé a EmBee

Lidičky máme pro vás skvělou zprávu. Nebo aspoň my to považujeme za skvělou zprávu. Pořád jste chtěly abychom nějak zajistily pokračování ffek True friends a Let´s take a trip to Huntington Beach, tak jsme se rozhodly že vám ho zajistíme... soutěží! Zkrátka napište pokračování jedné z těchto ffek, popřípadě obou, jak chcete a nejlepší pokračování vyhraje možnost psát tuhle ffku až do konce. Docela fér, co říkáte? Takže ffky posílejte na mail: emblem3-ff@seznam.cz 

Peace and Love,

                                                                                                                                    LoTé a EmBee

Smolařka na entou, 30.díl

LoTé

"Ségra, jsi v pohodě?" Přiklekne ke mě Conor, když si sednu na gauč a neovladatelně se rozbrečím. "Jak..jak můžu bejt v pohodě, když mi vlastní bratr řekl, že mě nenávidí?!" Dostanu ze sebe mezi dalším nekontrolovatelným záchvatem pláče. "Ale jistěže tě má rád, byl jen naštvanej, ty trdlo!" Roztáhne paže a já se u něj schoulím. "Nene, řekl to, řekl, že mě nenávidí!" Brečím dál a Conor už má pomalu promáčené triko.

Začátek konce..

DeNa

Ležíš na posteli, všude kolem je bílé světlo a pak spatříš jeho tvář. „Co se stalo??Kde to..“ selhal ti hlas. „Ššš..nemluv, musíš odpočívat. Měla jsi autonehodu, jsi v nemocnici. Neboj všechno bude v pořádku.“ pověděl Drew a ty usnula. Nevíš jak je to dlouho co tam ležíš, ale Drew za tebou chodí každý den. Jste kamarádi, ale ty k němu cítíš něco víc. „Doktoři říkali, že se zlepšuješ a tak za týden můžeš jít domů.“ řekl Drew a kouzelně se usmál. „No konečně.“ cítila ses lépe, ale pořád si chtěla spát. „Už musím, tak zítra.“ řekl smutně. „Ještě nechoď.“ ovšem to už stál u dveří, usmál se a otevřel je. „Miluju tě.“ řekla jsi. Otočil se, přišel k tobě, políbil tě a pošeptal „Taky tě miluju.“ potom odešel. Tu

Překvapení

DeNa

Proč ty dveře nejdou otevřít?? Lisa stála a už asi po třetí strkala klíč do zámku. "Wesley no tak otevři. Je mi zima." pak uslyšela jak něco spadlo a uviděla jak se dveře otevírají. Vešla dovnitř, ale Wes nikde. Všude bylo rozházené oblečení. "Beruško jsem v kuchyni." uslyšela Wese. "Můžeš mi říct..." zarazila se, protože Wesley byl celý upatlaný od těsta a na sobě měl její zástěru na vaření. "Překvapení." řekl. "Chtěl jsem uvařit.." "Ale nějak to nevyšlo." dopověděla Lisa. "Ne naopak za chvíli je to na stole." řekl a začal servírovat. "A co to oblečení??" ptala se. "No hledal jsem něco v čem bych mohl vařit." usmál se a pokrčil rameny. "Přerazím tě, ale až po dezertu..."

Smolařka na entou, 29.díl

LoTé

"Jo, s tím souhlasím!" Kývá horlivě Wes. "Ty to uděláš, a my si půjdeme lehnout." Mávne na kluky a už se pakujou. Keaton je prozíravě zadrží a natočí zpět do obýváku. "Takhle by to nešlo pánové!" Změří si je zamračeným pohledem a já se rozesměju protože v tu chvíli mi hrozně připomíná mýho tátu. Nenápadně se ke mně přesune a zašeptá mi do ucha. "Zlato, takhle podríváš moji autoritu." A já se rozesměju ještě víc. Kluci sedí na pohovce a

Známost na jednu noc... 8.díl

EmBee

"Sklapni! Co si o sobě myslíš ty namyšlenej frajírku. Jednou mě oblbneš ale po druhý už ne." zařvu na Drewa z plných plic a unaveně kecnu na lavičku. Samík se z toho všeho řevu rozbrečí a poté se rozbrečí i další děti v okolí. Rozhlížím se okolo a přitom unaveně oddechuju. Všechny maminky se na mě naštvaně dívají a přitom utěšují své ratolesti. Můj pohled zavadí o Drewa. Pomalu mi pokládá ruku na rameno. Jen na něj hodím velmi zhnusenej pohled, ale ten jaksi nepomáhá. Prudce si stoupnu a už se mu chystám jednu fláknout. Když v tom mě malý Danny začne kopat. Podlamují se mi kolena a kácím se bolestí na zem. Drew mě chytne a podpírá mě. Nechci aby se mě dotýkal, ale ta bolest je nesnesitelná. "Alice" zařvu na sestřenku a přitom zarývám Drewovi nehty do paže. "Tori, panebože....dýchej...zhluboka dýchej, já zavolám sanitku." Poslechnu Alice a začnu se zhluboka nadechovat a zase vydechovat. Drew mi při tom pomáhá,

Moje první ff-ka

EmBee

Ahoj :) jmenuju se El a je mi 16 let. Jsem nižší postavy a nejsem zrovna nejhubenější, ale zase nejsem nějak tlustá. Mám světlou pleť a mírně vlnité světle hnědé vlasy po lopatky. Jsem spíše klučičí povahy. Chodila jsem do už do 7 různých škol, vždy mě vyhodili ze stejných důvodů, kvůli chování. Ale já si prostě nemohla nechat líbit to jejich pošťuchování a připitomělý poznámky co kolem toho měli. Nejvíc se mi stejnak líbilo, jak jsem jedný náně na minulý škole rozbila její chirurgicky upravenej frňák. Měli ste ji vidět jak pak vyváděla. No horší bylo když doma vyváděli rodiče. Teď jsem skončila tady a nemůžu si už dovolit žádný problémy.