Smolařka na entou, 46.díl

LoTé

Conor na mě sice vyděšeně kouká, ale nakonec kývne. 
"Nechceš ještě s něčím pomoct?" zeptá se starostlivě když si lehám zpět do postele a zachumlávám se mezi své milované plyšáky. 
"Ne to je dobrý..." odmávnu ho ale když chce s přáním dobré noci a pokud možno dobrých snů odejít z pokoje, ještě naposled ho zastavím. 
"Bráško? Můžeš mi tam pustit kluky?" kývnu
směrem CD přehrávači a on se natáhne pro CD One Direction. 
"Který z nich?" zeptá se ještě a já pokrčím rameny, vždyť je to jedno. Když se pokojem rozezní první tóny Live While We´re Young, ponořím se do snů a představách o bezvadném létě s těmihle pěti krasavci. Proto už jen v polospánku cítím, jak mě Conor lehce políbí na čelo a pohladí po tváři.

"Vstávej zlato," zatřese mi někdo lehce ramenem a já ztěžka otevřu oči. Přede mnou stojí máma se zarudlýma očima a nepřirozeně upraveným účesem. V rukou drží tác a na něm moji oblíbenou snídani - čokoládové křupinky s mlékem a k tomu jablkový džus. Snídani do postele mi nosí jen když jsem nemocná nebo mám narozeniny. Dnes to ale není ani kvůli jednomu z důvodů. Vedle ní postává Chic s vyděšeným a soucitným výrazem. Určitě už všechno ví. Koukám z jedno na druhou ale nedostanu ze sebe ani slovo. Proto si raději vezmu od mámy tác a pustím se do jídla. 
Mamka na mě s obavami kouká až to nevydržím a zeptám se, co chce.
"Nic, nic miláčku," vykoktá ze sebe společně s omluvou. "Jen jez... a potom přijď za náma dolů, ano?" dodá ještě větu kterou jsem rozhodně nechtěla slyšet a potom za sebou dveře od pokoje zavře. 
"Tak co bylo s Drewem?" odvedu téma a poklepu na postel aby si Chic přisedla. Ta se ale očividně o Drewovi bavit nechce. 
"Jak se cítíš?" zeptá se mě soucitně a pohladí mě po ruce ale já ucuknu. 
"Bylo by to lepší, kdyby jste na mě všichni pořád nekoukali jako na mimozemšťana," spražím ji pohledem a Chic se na mě nechápavě podívá. 
"My se na tebe přeci nekoukáme jako na mimozemšťana!" ohradí se. "Chceme ti jenom pomoct," dodá ale já pohodím rameny. 
"Já od vás žádnou pomoc nechci!" zamračím se na ni, zvednu se a odkráčím do koupelny. Vím, že jsem na ni byla hnusná a že si to ode mě nezaslouží, ale prostě se o tom už nechci s nikým bavit. 
V koupelně si několikrát vypláchnu pusu, než se vrátím zpět do pokoje abych se oblékla. Chic ani tác už tu není, asi ho odnesla dolů do kuchyně. 
Naposledy se podívám do zrcadla, nevypadám nic moc, ale poté se nadechnu a sejdu schody. Už na chodbě slyším podezřele moc hlasů a když vejdu dovnitř, spadne mi čelist. Je tu snad celá rodina, dokonce i otravná teta s Michelle která se podezřele lepí na Keatse, který má ale oči jen pro mě. 
"Co je?" vyjede ze mě když všichni zmlknou a tiše se na mě dívají. Najednou si všimnu i úplně cizího člověka mezi nimi a ztuhne mi krev v žilách. Táta zachytí můj pohled a rozhodne se mi neznámého pána, tak kolem čtyřicítky, představit.
"Amy tohle je major Joseph Smith, policejní vyšetřovatel," jmenovaný se zvedne a chce mi podat ruku, já ale ucuknu a couvám až ke dveřím. Máma si všimne kam koukám a tak se mě snaží zastavit. 
"Amy no tak... chceme ti pomoct," natáhne ke mně ruku, já před ní ale uhnu a zařvu ať mi všichni dají pokoj, že se jim o žádnou pomoc neprosím a uteču ven.