Konec Světa, 16.díl

LoTé

"Tak mi asi půjdem," kývne Drew na Wesleyho s Willem a oni se společně zvednou. Podívám se z jednoho na druhého a zblednu. 
"To nemůžete jít až zítra? Vždyť je skoro tma," otočím se na Drewa a on bezstarostně zavrtí hlavou. 
"Klid zlato, do tmy to máme hotový," mrkne na mě a dá mi pusu na čelo. 
"Ale," chci ještě protestovat, ale on už mě neslyší. 
"Nech ho jít, za chvíli je zpátky, pojď mi radši pomoct s Laurou," přitočí se ke mně máma a táhne mě do jednoho z malých obchůdků, který obývají už jen rodiče s malou. Laura se v poslední době několikrát za noc probouzí a já s Willem jsme nemohli spát, proto jsem se přestěhovala do vedlejšího obchodu k Drewovi a Will šel k Wesleymu. 

Too close -29-

EmBee

Srdce se mi zastavilo a já tam zůstala stát neschopná pohybu. Oči se mi zaplnily slzy až po kraj, který zanedlouho překonaly a roztekly se mi po tvářích, zanechávající černé šmouhy. Když mi to vše opět došlo, s rukou přes pusu jsem se rozběhla po cestičkách pryč.
"Abby!" uslyšela jsem za sebou Wesleyho volat. Snažila jsem se to blokovat a utíkala jsem dál, ale přes závoj slz to bylo čím dál těžší.
"Abbigail poslouchej mě!" ucítila jsem na lokti pevný stisk, který mě otočil o 180 stupňů přímo do jeho hrudi.
"Ne! Pusť mě!" řvala jsem hystericky mezi záchvatem pláče a snažila se vyprostit z jeho

Too close -28-

EmBee

Tentokrát jsme došli ke stolu, který byl nejdál od pódia, ale měl nejlepší výhled úplně na vše.
"Wesley," zvedla se od stolu starší žena menší postavy a přivítala se s Wesleym objetím.
"Mami," zamumlal už poměrně veselejší, s úsměvem vykouzleným po celé tváři.
"A ty si Abbigail, že ano," otočila se ke mě a přitom mi jemně položila ruku na rameno. Nejistě jsem přikývla a podívala se na Wesleyho pro záchranu, ale jen se na mě od ucha k uchu usmál a pohrával si s malým miminkem.
"Vypadáš úchvatně," ozvala se vedle mě

Too close -27-

EmBee

Za celý den jsem do sebe nic nedokázala nacpat, tím jak jsem byla děsně nervózní. Ani nevím proč, byl to prostě jen obyčejný benefiční večírek, ale znáte mě, jsem prostě divná.
Už zbývala jen necelá hodina, nanesla jsem si opatrně řasenku a doladila lehce svůj make-up, poté jsem si ještě nakulmovala konečky vlasů a byla jsem zcela připravená. Teda jenom po vzhledové stránce.
Celým domem se rozezněl řinčivý zvuk domovního zvonku a okamžitě mi ztuhly všechny svaly v těle. Už je to tady. Naposledy jsem se pořádně nadechla a sešla opatrně ke

Nový život, 16.díl

LoTé

Úsměv z tváře mi zmizí a já ztuhnu a zrudnu. 
"Promiň, blbost, neměl jsem se ptát," začne Keats couvat, když vidí můj výraz, ale já zavrtím hlavou. 
"Vlastně je docela úleva mluvit o tom s někým jiným, než s Lori a doktorkou. Sab se mě na to neptá. Má se dobře, děkuju," vyloudím ze sebe znovu úsměv a on mi ho nadšeně opětuje.
"Takže o tom chceš mluvit, jo?" mrkne na mě a já nervózně kývnu. Je půlka září, za pár dní tomu malýmu budou dva měsíce, možná už bych ho měla brát jako součást sebe. 
"Bude to kluk nebo holčička?" hodí do ringu první otázku a já se zasměju. 
"Je to takhle malinký," naznačím prsty tři centimetry a vzpomenu si, co ještě mi doktorka o tom drobečkovi prozradila. 

Too close -26-

EmBee

Stála jsem před zrcadlem a úžasem sledovala svůj odraz v něm. Vypadaly nádherně a perfektně mi sedly, jako by byly dělané přesně pro mě.
"Vypadáš úchvatně," vstoupila máma do mého pokoje a ihned si mě užasle prohlížela.
"Ale mám ještě něco, co k těm šatům nemůže chybět," odhrnula mi všechny vlasy na stanu a kolem krku mi připnula nádherný náhrdelník. Náhrdelník, který měla tehdy k těmto šatům i Steph.
"Mami," vykulila jsem na ni přes zrcadlo oči.
"Teď už vypadáš jako doopravdická princezna," nahrnula mi vlasy zpátky a slabě se na mě usmála. Stála jsem tam neschopná

Konec Světa, 15.díl

LoTé

"Lauro, Isaacu, no tak!" volám na neposedné děti a zoufale je honím po nákupním centru. Už tu "bydlíme" půl roku, ale já se ve spletitých uličkách mezi nejrůznějšími obchůdky stále nevyznám. To se ovšem nedá říct o těchto raubířích, kteří právě zamířili každý na jinou stranu a já jsem nahraná. 
"Ale no tak, to se dělá, utíkat tak krásné chůvě?" ozve se zpoza rohu, odkud vystoupí Drew s Laurou v náručí. Já rychle čapnu po Isaacovi, který se na chvilku překvapeně zastavil, což byla jeho osudová chyba. 
"Děkuju," natáhnu se pak k Drewovi a políbím ho. Díky bohu je v pořádku. 
"Jak bylo venku?" zeptám se konverzačním tónem, jako bych celé dopoledne nestrávila strachováním se, jestli je ještě naživu. Proto mi taky malí utekli.

Too close -25-

EmBee

Dlouho jsem váhala, ale vážně jsem potřebovala Clařinu pomoc. Jedině ona, je přeborník v těhletěch věcech. Zvedla jsem mobil z nočního stolku a pořádně se nadechla než jsem vytočila její číslo.

Vlastně ani nevím, co jsem čekala. Neviděli jsme se celý týden, ani jsme si nezavolali a najednou jí zavolám uprostřed noci s tím, že potřebuju její pomoc. Jasně, že řekne, že nemůže. Taky bych zřejmě řekla ne, kdyby mi někdo zavolal ve dvě ráno. Vlastně ne... poslala bych ho rovnou do... však víte kam.

Nakonec mě únava stejně přemohla a já

Too close -24-

EmBee

Clary's p.o.v.
Tmavou místností se rozsvítil můj mobil, ležící na nočním stolku a vyluzoval otravné zvuky, které mě vytrhly z příjemného spánku. Opatrně jsem se převalila na bok a natáhla se pro něj, abych nevzbudila i osobu ležící vedle mě. Mé oči ihned oslepil jas z mobilu, na jehož obrazovce blikalo Abbigailino jméno. Co ta zase chce?
S lehkostí jsem nadzvedla ruku, která celou dobu spočívala na mém boku a zvedla se z postele, opatrně ťapkající po studené podlaze do koupelny. Přejela jsem prstem po zeleném tlačítku a následně si přiložila mobil k uchu.
"Clary?" Ozvalo se druhé strany Abbigailin

Nový život, 15.díl

LoTé

"Ahoj," pozdraví mě nesměle a natáhne se pro batůžek houpající se na mém rameni. 
"Nech toho Keatsi, až tak těhotná nejsem," uhnu z dosahu jeho doteku a on zrudne a podívá se na zem. 
"Dlouho jsme se neviděli," řekne zdvořilostní frázi a kopne do zatoulaného kamínku. 
"Dlouho jsi nepřišel," odpovím mu současně s pokrčením rameny a on hlavu zase zvedne. 
"A tys chtěla abych přišel?" zeptá se opatrně a já zase pokrčím rameny. Ne, že by mi nějak extra chyběl, ale byl by asi jedinej, kterej by se se mnou mohl ve zbývající době volna bavit.
"Bylas na pláži?" zeptá se po chvilce co vykročíme k domovu a já se na něj nechápavě podívám. Co má s tímhle společného pláž?

Too close -23-

EmBee

Než jsem si to stačila uvědomit, ucítila jsem na dlani palčivou bolest, kterou jsem si způsobila sama tím, že jsem Drewovi vrazila pořádnou facku, která mu stočila hlavu k straně. Děsně mě to štípalo, ale vztek, který jsem proti němu měla, byl o dost silnější.
Nevypadalo to, že by ho má rána nějak bolela, spíše vypadal jako by tuto reakci čekal. Stála jsem tam, všechny svaly v těle napnuté, a snažila se ovládnout a nevrazit mu další facku. Trošku jsem se uvolnila, když jsem na hřbetu ruky ucítila Wesleyho dotek, netrvalo to však dlouho jelikož Drew otevřel pusu a promluvil.
"Chápu tě, taky bych byl naštvaný. Vím, že ať řeknu cokoliv stejnak mi nebudeš věřit. A

Too close -22-

EmBee

"Copak máš ráda, Abby?" Vytasila na mě svůj 'dokonalý' úsměv, když jsme z Wesleym vylezli z pokoje.
"Prosím?" Nechápavě jsem se otočila na Wese, který jen s naštvaným úsměvem pokrčil rameny.
"No zůstaneš přeci na večeři, ne," zaklapla lednici a otočila se zpět na mě. Popravdě, začala mě celkem děsit.
"Eh... no vlastně jsem se chystala domů," otočila jsem se zase na Wesleyho a doufala, že mě nějak zachrání.
"Oh," posmutnila ta žena přede mnou. Její úsměv náhle zmizel a oči skenovali každičký pohyb Wesleyho vedle mě. Ruce se mi začali

Konec Světa, 14.díl

LoTé

"Co... co to... tati?!" vykřiknu a rozběhnu se do koupelny. 
"Stůj!" probudí se Drew ze strnutí a přitáhne si mě zase k sobě. 
"Pusť!" bráním se, ale z Drewova pevného stisku se nemám šanci dostat. 
"Já první, dobře?" zeptá se mě a odhrne mi vlasy z čela. 
"Tak jo," kývnu a nechám se od něj předejít. Jde rovně a napnutě, jako by každou chvíli čekal útok kousače. 
"Pane Bože," zamumlá, když nahlídne do koupelny, kam se mezitím seběhli i všichni ostatní, jež výstřely probudily. 
"Co je tam?" zeptám se, i když si nejsem jistá, jestli to chci vědět. Stačí mi plačící Anna, Brooke, i Wesley. Ten sedí na podlaze a sténá jako raněný pes. 

Too close -21-

EmBee

"Dobré ráno," stáhl ze mě peřinu a nechal mě tam ležet jen v jeho tričku a ve svých spoďárách, samozřejmě.
"Egrrr..." otočila jsem se na bok a rukou si nahrnula všechny vlasy do obličeje.
"Vstávej, musíš do školy," rozesmál se a sedl si vedle mě na postel, což jsem poznala podle toho, že se vedle mě postel prohloubila pod jeho tíhou.
"A ty jako nemusíš?" vykoukla jsem zpod vlasů a pootevřela oči. Au.
"No..." položil si ukazováček na bradu, zíral někam do stropu a dělal, že usilovně přemýšlí, blbeček.
"No vidíš, mě se dneska nechce," zavřela

Too close -20-

EmBee

Železná brána párkrát zaskřípala a tichým hřbitovem spěchaly něčí kroky rychle ke mě.
"Abby! Vždyť jsi úplně promočená," zvedl mě pár silných paží na nohy. Otočil si mě k sobě a pohlédl do mých zarudlých očí.
"Pojď odvezu tě domů," položil paži kolem mě a rukou mi tiskl boky pevně k sobě.

"Tady je moje tričko a tepláky, asi ti budou velký, ale jsou aspoň suchý," vytahoval nějaké věci ze skříně a házel je na postel přede mě.
"Běž se do koupelny převlíct, já ti zatím udělám teplý čaj," pokusil se o malý úsměv a nechal mě tam osamotě stát. Sebrala jsem věci pohozené na posteli a zamířila rovnou do

Nový život, 14.díl

LoTé

"Posaďte se," vyzve nás postarší paní, když vstoupí do třídy, ve které jsme s Angie zabraly poslední lavici. Teda spíš ona než já, je až s podivem, jak může mít tak drobný stvoření ostré lokty. 
"Vypadá v pohodě, co?" nakloní se ke mně Angie hned a já pokrčím rameny. Neumím zrovna odhadnout lidi na první dojem, vždycky všechny považuju za strašně milý. Ne, že by to z většiny nebyla pravda, ale občas prostě není. Mimoděk si pohladím bříško a povzdechnu si. 
"Máš hlad?" ozve se vedle mě zase a Angie otočí oči v sloup. 
"Já jsem se vůbec nestihla najíst, jsem zaspala," podívá se na mě a asi čeká, že jí odkývu, že se stejný scénář ráno stal i mně, ale já se usměju a jen zavrtím hlavou. 

Too close -19-

EmBee

"Abbigail, otevři! No tak, není to tak jak to vypadalo. Abby," kdo by to byl řekl, že bude tak vytrvalý.
"Vypadni Drew!" Zařvala jsem na něj a zabořila se ještě hlouběji do přikrývek.
"Abby, miláčku, nech si to vysvětlit, prosím," vystřídala ho po chvíli máma.
"Jak chceš vysvětlit, že ses tam líbala s mým kamarádem?!" Naštvaně jsem na ni zařvala. Vážně jsem řekla kamaráda? Za dveřmi se ozývaly tiché tlumené vzlyky, jako kdyby někomu vzlykala do hrudi. No jasně, že to tak určitě bylo. Ti dva by se mohli rovnou vzít, ne?!
"Abby-" nenechala jsem ji ani nic začít.
"Ne!" Vykřikla jsem tak až jsem se sama

Too close -18-

EmBee

Do konečného termínu na odevzdání úkolu už nám zbývaly jen dva dny, a my měli  na papíře velký kulový, zatímco já měla v hlavě neskutečný zmatek. Všechny ty událostí, co se děly, mi pořádně zamíchaly hlavu.
"Abby," vytrhl mě Wesleyho slabý hlásek z mého tupého zírání do rohu místnosti.
"Co," zmateně jsem se na něj podívala a hledala něco, čeho bych se mohla nějak chytnout.
"Co tam mám ještě napsat?" Zamával mi kusem papíru před očima. No jasně! Ten úkol.
"Ehm, já nevím," polkla jsem těžce a raději sklopila zrak opět k zemi.

25.7.2014

LoTé

"Byl jsem na svým vlastním pohřbu," zašeptám s hlavou skloněnou k zemi a pak se podívám na drozda, sedícího kousek ode mě na náhrobním kameni. Drozd mi gesto opětuje moudrým pohledem, jako by mi viděl až do duše a já pohled zase sklopím. Nevydržím se dívat do jeho očí, když vím, že on to ví. 
Ví proč a jak jsem umřel. Ví, že jsem u toho zabil několik lidí, na které doma čekali milující rodiny. 
"Ale já nechtěl!" vykřiknu zoufale, protože vím, že pták mě pořád pozoruje, že nikam neodletěl. Stejně tak tuším, že pták moc dobře ví, že nemluvím pravdu. Chtěl jsem těm lidem ublížit, postrašit je,vyděsit je k smrti. Ano, ale zabít je?! 

Too close -17-

EmBee

Druhý den už na mě zase čekal na parkovišti, opřený v celý své kráse o auto a s pohledem upřeným na mobil. Když jsem došla k němu, zvedl hlavu a usmál se na mě od ucha k uchu.
"Ahoj Abby," zašeptal, jako by tu byl zákaz mluvení a otevřel mi dveře. Poslušně jsem nasedla a čekala, až obejde auto a sám si nasedne.
"Ahoj," napodobila jsem ho a šeptem ho pozdravila s úsměvem na tváři. Nastartoval auto a odjel z parkoviště směrem k němu domů. Zanedlouho jsme se objevili před jeho barákem, jelikož už bydlel sám v bytě.

"Udělej si pohodlí," hodil klíče do mističky za dveřmi a nakráčel přímo do kuchyně. Sedla

Too close -16-

EmBee

Po pár minutách cesty, jsme dojeli do nějakého parčíku. Nebyl nijak velký, ale měl v sobě zvláštní kouzlo.
"Odkdy je tu park?" Vystoupila jsem z auta a čekala až vyleze i Wes, abychom mohli do toho krásného parku.

"Odjakživa," uchechtl se a přistoupil ke mě. Ještě než jsme se vydali prozkoumat tu zeleň, zamkl Wes auto a s rukou jemně položenou na mých zádech mě vedl po cestičkách k nějakýmu jezírku. Děti tu skotačili a užívali si nádherného dne v parku, zatímco jejich rodiče spokojeně odpočívali někde pod stromem. Donutilo mě to si vzpomenout na ty nádherné časy, kdy jsme byli ještě rodina a jezdili

Kdopak to mluví

LoTé

Klid. Pohodička. Ticho a teplo. Jak dlouho jsem spal? A není to vlastně jedno? Protáhnu se a cítím, jak moji skoro nataženou nohu někdo pohladí a potom do ní někdo jiný šťouchne. No jo, už je to tady zas. Zřejmě si všimli mého probuzení a teď mi nedají pokoj. Že jsem já blbec nezůstal schoulený v klubíčku, měl bych klid. 
"Wesley, nešťouchej do brášky!" ozve se zvenku jemná výtka a já povytáhnu moje zatím téměř neexistující obočí. Už poněkolikáté za dlouhý pobyt v téhle kobce mě napadne, kdo je sakra Wesley, kdo je "bráška" a kdo je ten hlas, který vždy slyším blíž než všechny ostatní, a který kňouravý hlásek Wesleyho oslovuje mami. 

Too close -15-

EmBee

Znáte ten pocit, když se snažíte někomu vyhnout, ale místo toho ho neustále potkáváte? Už jsem dnes potkala Wesleyho snad 5krát za 3 hodiny, co jsem ve škole, a moc suprový to zrovna není. A aby toho nebylo málo mám s ním teď společnou hodinu. Báječné!

"Teď vás rozdělím do dvojic, a vy pak společně vypracujete-" přestala jsem zase poslouchat jako vždy, koho to zajímá, hlavně, abych dostala někoho kdo se nebude jmenovat Wesley.
"Abby, ty budeš pracovat s Wesleym a můžeš mu rovnou pomoct s předešlou látkou, trochu

Konec Světa, 13.díl

LoTé

"Keatne? Keatne?!" zaklepe Drew dvakrát na dveře koupelny, ale pak zavrtí hlavou a o dva kroky ustoupí. 
"Uhni," poručí mi a já se poslušně pohnu tak, aby mohl vyrazit dveře. 
"Keatne proboha!" vykřikne, když se dostane do koupelny a já zblednu. Prosím ne. Nemůže být kvůli mně... nedokážu dokončit myšlenku, aniž by se mi žaludek nezhoupl jako na horské dráze.
"Max, pojď sem!" zavolá na mě Drew z koupelny a já svoje klepající se nohy donutím k pohybu. Když vstoupím do koupelny, mám pocit, že omdlím, a tak si rychle přisednu vedle Drewa, omotávajícího Keatsova zápěstí nějakým ručníkem a mlátícího ho do tváří, aby se probral. Keaton leží bez známek života ve vaně. 

Too close -14-

EmBee

"Promiň, ale Abbigail se necítí zrovna nejlépe. Přijď jindy, ano," uslyšela jsem mámin hlas z chodby.
"Ale vždyť," to byl určitě Drew! Seběhla jsem rychle schody, ale to už máma zavírala dveře chudákovi přímo před nosem.
"Vrať se do pokoje," řekla rázně a bez jakýchkoli jiných slov odešla do kuchyně. Vyběhla jsem rychle do schodů a bouchla jsem silou do svých dveří, abych se zbavila částečně svého vzteku, který ve mě neustále bublal. Natáhla jsem se pro mobil a naškrábala Drewovi pár slov.

Promiň za to s mou mámou... -A x

Nový život, 13.díl

LoTé

"Určitě to zvládneš?" skousne si Sab spodní ret, když zastavíme před školou svaté Marie, nejproslulejší náboženské školy na celém západním pobřeží. 
"Jo," kývnu, i když si tím nejsem úplně jistá. V krku se mi pomalu ale jistě tvoří knedlík a žaludek mám jako na vodě. A to jsem v posledním týdnu, co jsme se se Sab a Lori konečně sestěhovali do prostorného bytu na losangelském pobřeží, dokázala všechny snídaně udržet tam, kam patří.
"Kdyžtak volej mámě, tví učitelé o všem ví, takže je s nimi jakž takž domluven záložní plán, kdyby se něco stalo jo?" pohladí mě Sab po rameni a já zase kývnu. Okolnosti mi ani na chvilku nedovolí zapomenout na můj handicap. 

Too close -13-

EmBee

Zbytek noci se mi už pro jistotu nic nezdálo. Když jsem otevřela oči, ihned mě do nich bodaly sluneční paprsky, které se dostali skrz tenké závěsy. Počkat?! Tyhle závěsy jsem ještě nikdy neviděla. Když se pod mnou hlavou zvedala a poté snižovala něčí teplá hruď v pravidelných intervalech, všechno mi to okamžitě došlo. Vystřelila jsem do sedu a snažila se na všechno, co se dělo včera večer, vzpomenout. Řeknu vám, byl to špatný nápad. Zaprvé jsem ho vzbudila a za druhé jsem si vzpomněla na něco, na co jsem se snažila vší silou zapomenout.
"Promiň," vykoktala jsem ze sebe a snažila se vyhrabat, co nejrychleji z postele. Co mě to

Too close -12-

EmBee

Jeho tíha náhle zmizela, jako by tam někdo nahoře vyslyšel mé modlitby. Oči jsem strachem z toho, co uvidím, měla stále zavřené, ale slyšela jsem jak někdo zaskuhral bolestí.
"Ještě jednou-" odmlčel se na chvíli nějaký hlas, 
"vypadni než ti rozmlátím hubu," sykl a uslyšela jsem další zaskuhrání, které se však pomalu vzdalovalo.
"Abby," něčí ruce opatrně zvedly mé třesoucí se tělo a přitiskly si mě ke své hrudi. I přesto jsem svá víčka nehodlala otevřít, protože jsem se bála.
"Pššt, už si v bezpečí," utěšoval mě a rukou

Důkaz lásky (13+)

LoTé

"No tohle mi děláš schválně," zakňučím, když kolem mě Keaton projde jen v džínové bundě, pod kterou nic nemá a já mám tak nádhernej výhled na jeho vypracované bříško, což mě dovádí k šílenství. 

"Co?" zakření se Keaton a naschvál si dá ruce v bok a narovná se, abych na něj měla ještě větší chuť. 

"Neprovokuj hele. Nemysli si, že holka kluka znásilnit nemůže," líbnu ho na koutek rtů, přičemž jazykem přejedu po jeho piercingu. To zase miluje on. 

"Ty jsi perverzní," zasměje se znovu a já si sednu zpátky na postel v jeho tourbasové kukani, abych na něj měla hezký výhled. 

Too close -11-

EmBee

Jen jsme přijeli k pláži, žaludek se mi sevřel při pohledu ven z okýnka. Stovky lidí se tu mačkalo na sobě, v rukou plastové kelímky s chlastem, v krvi alkohol a v mysli vymazáno. Super, proč jsem vůbec tady? Nepohodlně jsem se kroutila v sedačce a křečovitě svírala kliku.
"Jseš v pohodě?" zeptal se Drew starostlivě, ale přitom neodlepil zrak z vozovky, jak byl soustředěný a snažil se najít místo na parkování.
"J-jo," vykoktala jsem ze sebe. Proč? Kdybych řekla, že ne, určitě by to otočil a jeli bychom domů.
"Super," zaparkoval konečně a zvuk vrčícího motoru náhle zmizel.

Too close -10-

EmBee

Brouzdala jsem se pomalu domů a přitom přemýšlela, co se před malou chvílí stalo. Proč vůbec chtěl, abych s ním utekla, když mě tam pak nechal stát? 

Náhle se vedle mě zastavilo auto. Automaticky jsem začala panikařit. Jedna část mozku mi říkala, abych ihned utekla jinak budu do minuty tuhá, druhá jen, abych byla klidná. To pro mě nebylo zrovna jednoduchý. Celá jsem se klepala a úplně jsem zapomněla, jak se vůbec chodí. 

"Čau Abby!" vykoukl na mě Drew z okýnka s tím jeho úsměvem anděla. 

"Víš, jak si mě vyděsil?!" nenamáhala jsem se ho ani pozdravit a ihned jsem na něj vyjela. 

Zmatek v galerii

LoTé

"No to mi povídejte," mávne rukou noblesně oblečená žena, tak, jak se ostatně v umělecké galerii sluší a patří, a Hannah, která kolem ní právě prochází s talířem krevet, jen protočí oči. Kdyby za to nebyl tak dobrý plat, už dávno by v galerii nepracovala. Ale co, peníze hýbou světem, to jde ostatně vidět i na všech přítomných. Dámy oblečené v předražených kostýmcích a na jehlách, že by se za ně nemusela stydět ani Lady Gaga, a muži postříkaní nóbl kolínskou a potící se v sametových oblecích. 
"Taky na ty chudáky pořád nevěřícně koukáš?" zakření se na Hannu její spolupracovník Wesley, který je pro změnu obtěžkán tácem se šampaňským a na čele se mu stejně jako Hanně třpytí kapičky potu, kvůli neprodyšné uniformě, která sice vypadá dobře, ale to je asi tak její jediný účel, který jejich šéfka upřednostnila před vším ostatním.

Too close -9-

EmBee

"Zbláznil ses?" vykulila jsem na něj vyděšeně oči.
"To tu hodláš celý týden sedět?" zeptal se mě a na tváři si mu pohrával, pro mě nečitelný, úšklebek. Co to má znamenat? Je to snad nějaká hra? Už tak to, že se mnou mluvil bylo pro mě dost divný. Pokrčila jsem rameny, že nevím, protože představa, že tu budu muset ještě týden, se mi nelíbila, ale nelíbila se mi ani představa, že nás chytne a budem tu tvrdnout do konce života.
"Tak víš, co? Pokud ji ještě někdy někdo zavolá, tak se mnou zdrháš, a pokud ne, tak tu s tebou budu tvrdnout. Domluveno?" natáhl ke mě už podruhé za dnešek ruku. Ani nevím, co

Too close -8-

EmBee

Á je to tady, poslední hodina pominula a je čas si užít ještě větší peklo po škole s tou ježibabou.
Vešla jsem do její třídy a.... no to mě podržte, ona snad nežije pro nic jinýho, než že nechává půlku školy po škole. Samozřejmě tam byli lidi, kteří si to i zasloužili, ale bylo tam i dost podivínů a šprtů, do kterých byste to nikdy neřekli. Vážně.
Sedla jsem si hned k oknu, kde bylo alespoň na co koukat a zírala tupě ven. Ani nevím na co, prostě jsem vypustila mozek a koukala ven z okna. Ne však na dlouho, protože do třídy přišla ta ježibaba. Celá nasupěná flákla svými věcmi o stůl, tak že všichni vyletěli z

Too close -7-

EmBee

Otočila jsem se na opačnou stranu než kam vyšel Wes a vydala se ke své skřínce. Po cestě jsem však narazila na známou hlavu, která ve mě vyvolala ještě vetší vztek než jsem měla.
"Abby, počkej přeci," vynořila se vedle mě blonďatá hříva, ale ignorovala jsem ji a pokračovala dál. Přeci ji to nebudu ulehčovat.
"Abby, hele je mi to líto," vykoktala ze sebe, když jsme došli ke skřínce a já si právě vyměňovala učebnice na další hodinu.
"A co je ti líto? To, že si mě tam nechala samotnou, i když si mi slíbila, že to neuděláš, nebo to, že ses za tu dobu ani neozvala?!" Vyjekla jsem na ni a propalovala ji pohledem.

Konec světa, 12.díl

LoTé

"Co má a já ne?" promluví do ticha Keaton smutně a já se na něj překvapeně otočím. Celé odpoledne po našem polibku v koupelně jsem se mu vyhýbala, jak to jen šlo. Dokonce jsem radši hlídala malé a poslouchala tátu s Robertem, jak se domlouvají, kam odsud zítra vyrazíme. Vlastně jsem je poslouchala záměrně s obavami, že se každou chvíli jeden z nich zvedne a půjde se  podívat na zahradu, kde najde zbytky toho... stvoření. 
Překvapivě jsem se ale do jejich konverzace zabrala natolik, že si ji probírám i teď před spaním, a proto naprosto nechápu Keatsovu otázku. 
"Cože?!" zeptám se zmateně a nechápavost v mém hlase donutí i Keatna otrhnout svoje oči z bílého stropu a otočit se na mě. 

Too close -6-

EmBee

Víkend uběhl, co by dup, a už tu byl opět čas jít do školy. Nebudu zase opakovat jak moc ji nesnáším, ale nejradši bych ji viděla v plamenech, společně s některými jedinci. Jako třeba Brittany nebo Clary. Jo, právě jsem řekla, že bych ráda viděla svoji nejlepší kamarádku v plamenech a taky to tak myslím. Od čtvrteční noci se mi neozvala a dokonce mi ani neodpovídá na zprávy. Kdyby nebylo Drewa, nevím, kde bych zrovna byla. A raději to ani nechci vědět. Jen pomyšlení na to, mě tak neskutečně naštvalo... Hodila jsem potřebné věci do tašky a vydala se do školy.

Vše uplynulo celkem hladce až na občasné

One Of Us

EmBee

Vstávej! Dělej! Otevři už ty oči! No ták! Dneska je velký den!
"Nech mě spát!" Zamumlala jsem otráveně do přikrývky a zachumlala jsem se ještě víc.
Co to děláš?! Buď ticho!
"Vždyť já nic nedělám!?" Ozval se z protější postele Alex, můj o rok starší bratr.
"Oh," zbystřila jsem ihned a vylezla do postele, zatímco si brácha hodil polštář přes hlavu. Tohle se nemělo stát! Kdybys byla ticho, nic by se nestalo!
"Zavři hubu už!" okřikla jsem sama sebe až příliš nahlas.
"To ty zavři tu svou, já chci spát," zabručel Alex a zachumlal se ještě víc do přikrývky. Už

Too close -5-

EmBee

Za otravného zvuku svého budíku, jsem otevřela svá ztěžklá víčka a vstala z postele. Po 3 hodinách spánku jsem se necítila zrovna nejlíp a pomyšlení na to, že musím do školy nepomáhalo.

Do školy jsem se táhla jak sopel z nosu a nevyhla jsem se ani poznámkám všech lidí ze školy, kolem kterých jsem prošla. Byli jak osiny v zadku, ale snažila jsem se je ignorovat, tak jako vždy. Když jsem vlezla do třídy, kde jsem měla první hodinu, všichni sklapli a zírali na mě, jak na mimozemšťana. Ne, vážně to nebylo příjemný. Sedla jsem si to nejzadnější lavice a zasunula se co nejvíce do

Too close -4-

EmBee

"Přesně tak, vyplakej se," promluvil po chvíli do tiché místnosti, kterou se občas ozvalo mé posmrkování. Kolíbal se se mnou ze strany na stranu a rukou mi jezdil po zádech. Bylo mi ještě víc zle, když jsem si uvědomila, že si moje kamarádka někde užívá zatímco mě tu utěšuje kluk, kterého jsem před malou chvílí potkala. 

"Promiň," sklopila jsem zrak k zemi po tom, co jsem viděla rozmázlou řasenku na jeho bílém tričku. Bože, já jsem tak blbá.
"To je v pohodě, stejně se mi to tričko už nelíbilo," uslyšela jsem jeho slabý smích a jeho velkou daň na té své. Nevěděla jsem, co

Nový život, 12.díl

LoTé

"My vás tady necháme," řekne Sab chápavě, když vystoupíme z auta. 
"Ale přijď brzo, musíš být strašně unavená," mrkne na mě Drew a pak oba dva zmizí ve dveřích. Povzdechnu si a posadím se vedle Keatna. Už je mi docela jedno, co si o mě myslí, jediné, co chci, je si lehnout do postele a konečně si pořádně odpočinout. 
"Je ti líp?" zeptá se Keaton po chvilce ticha a já pokrčím rameny. Až na šílenej hlad a únavu to jde. 
"Jestli se ptáš na tu bolest břicha, tak jo," přidám nakonec i odpověď a on s chabým pokusem o úsměv kývne. 
Nastanou další minuty ticha. Kdybych chtěla, slyším svůj vlastní žaludek, jak se hladově svírá. 

Too close -3-

EmBee

Hodiny ubíhaly a dnešní party u Nathana se blížila. Stála jsem před zrcadlem a prohlížela se v zrcadle v Clařiným výběru oblečení. Džínové minikraťásky, volné tričko a přes něj přehozená červená kostičkovaná košile, musím přiznat, že to nevypadá špatně, ale radši bych se měla v džínách a ve svém o číslo větším svetříku.
"Abby! Clary je tu," ozval se zdola mamčin hlas, oznamující, že už je čas jít. Ze stolku jsem se vzala mobil a utíkala rovnou z domu do Clařinýho auta.
"Toto trvalo," protočila Clary oči, než nastartovala auto a my se rozjeli prázdnými ulicemi k Nathanovi domů. 

Konec světa, 11.díl

LoTé

"Čím jsi to vlastně dělal?" promluvím po několika tíživých minutách ticha, kdy jsme s Keatnem jenom seděli na pračce a hleděli do prázdna.
"Nějakým ostrým železem, našel jsem ho venku," ošije se Keaton a já vyděšeně zvednu hlavu. 
"To jako fakt?" vykulím na něj oči a natáhnu se pro jeho poraněnou ruku. Před tím jsem si toho nevšimla, ale když se na škrábance podívám pozorněji, vidím jejich zahnědlé okraje a vím, že je zle. 
"A čistil sis to vůbec ty pitomče?!" vykřiknu a cuknutím ho stáhnu z pračky. Překvapeně zamrká. Asi ode mě takovou reakci nečekal. 
"Vždyť je to jedno, ne?" pokrčí rameny a mě se zatmí před očima. Mám chuť mu vrazit facku. 

Too close -2-

EmBee

Ihned jsem ze sebe shodila špinavé oblečení a stoupla si pod studenou sprchu. Nevím, proč jsem to udělala, ale byl to špatný nápad, jelikož jsem po chvíli nemohla dýchat. Vylezla jsem z ní rychle a aniž bych se obtěžovala s osušením, hodila jsem na sebe tepláky a roztahané tričko a vlezla si pod peřinu. 
Proč je život tak nespravedlivý? Co jsem udělala špatně? Proč se ke mě chovají jako ke kusu špinavýho hadru? Proč musel být Wesley mezi nima? Honily se mi ty samé otázky neustále v hlavě. Začala jsem z nich celkem šílet. Cítila jsem se na cucky a toto zrovna nepomáhalo.

Too close -1-

EmBee

Otevřela jsem své ztěžklé oči za zvuku nesnesitelného budíku, který se rozzvučel po celém pokoji. Další nový den, znamenal další čas strávený v té obrovské mučírně zvané škola. Hádám, že by střední nebyla zas tak strašná, kdybych neměla jednu jedinou kamarádku, Clary, která chodí do školy, jen když se jí chce. A dneska je zrovna ten den, kdy je jí "najednou" špatně, 'chudinka' malá. Holt budu muset dnešním peklem projít sama.
Zvedla jsem se líně z postele a šla se připravit do školy. Cestou z domu jsem si ještě usrkla kafe ze svého hrníčku a párkrát si kousla do pečiva, které jsem našla v kuchyni, než jsem se vydala do ústavu.