Stolen kiss

EmBee

"Cassie?!" křičela na mě z vedlejšího pokoje má malá milovaná sestřička.
"Co zas chceš?" otráveně jsem ze sebe vydala a zachumlala se ještě hlouběji do peřiny.
"Cassie!?" doslova ječela jako kdyby šlo někomu o život.
"Co je furt?!" křikla jsem nazpět už o trochu naštvaně.
"Pojď sem! Rychle!" Už jsem ji měla plné zuby. Zvedla jsem se tedy a šla ji osobně vynadat, že mě nenechala ani chvíli vyspat a ještě tu na mě takhle křičela.
"Paige děláš si ze mě....Co se ti sakra stalo?" Zděsila jsem se při pohledu na mou sestru, které se právě válela na zemi a přitom ji z
nohy valila krev.
"Uklouzla jsem a spadla přímo na ten ostrý roh stojanu." Fňukala a z očí jí najednou vytryskly slzy. Jen jsem protočila oči a snažila se ji zvednout.
"Au dávej pozor, ne?" vyjekla na mě, když jsem jí omylem chytla za místo ze kterého krvácela.
"Tak víš co?! Já tě tu taky můžu nechat abys vykrvácela." vyjela jsem na ni, až z toho raději sklapla. Dokonce i já jsem se divila, kde se to ve mě bere. Posadila jsem ji opatrně na židli a zavolala taxíka. Rodičům jsem radši ani nevolala, jinak by se z toho celí pominuli. Paige je totiž jejich největší zlatíčko. 
Celou cestu do nemocnice byla ticho. Vážně neobvyklý jev. Možná jsem to s tím křikem moc přehnala.
"Paige?" špitla jsem a opatrně jsem ji položila na nohu. Jen se na mě němě podívala a čekala až něco řeknu.
"Promiň za to doma.." Vykoktala jsem ze sebe pomalu. I přesto, že jsem se jí musela pořád za něco omlouvat, i za věci, který jsem nikdy neudělala, dělalo mi to velké potíže. Opět jen němě kývla a ihned se zase dívala z okýnka ven. Vážně jsem se cítila strašně. 
"Slečna Paige Chamberlain?" zavolala ségru sestřička a opatrně ji pomohla do ordinace. Zůstala jsem v čekárně a civěla na lidi kolem sebe. Přemýšlela jsem o tom jak budou reagovat rodiče, jestli mě za to zase seřvou. Bylo mi vážně na nic. Když se najednou přes celou čekárnu ozval můj mobil. Celá jsem nadskočila a snažila se ho ihned zklidnit, jinak by mě lidé kolem upálili pohledy.
Konečně se mi ho podařilo zklidnit. Byla to SMSka od mého kamaráda od Wesleyho. 
"Ahoj:) máš čas?" stálo v ní. Celá nadšená, zbavená smyslů, jsem mu ihned odpověděla, že mám. Ale to nebyla tak moc pravda. Byla jsem v nemocnici se svou mladší sestrou. Avšak po jeho zprávě, že se sejdeme v parku opět na našem oblíbeném místě, jsem se bez jakýhokoliv váhání vydala za ním.
"Ahoj." mával na mě z dálky a v druhé ruce svíral kytaru. Rychle jsem za ním přiběhla a na přivítání ho objala.
"Jak se máš?" zeptal se mě a sedl si na lavičku.
"Celkem fajn. Co ty?" přisedla jsem si k němu a mírně do něj šťouchla.
"Já se mám teďka úplně nejlíp." usmál se a dlouze se mi zadíval do očí. Totálně jsem se v nich ztratila.
"Chtěl bych ti něco ukázat." zvedl se, popadl kytaru a stoupl si přede mě. Sedla jsem si tedy na opěrátko, abych na něj lépe viděla a čekala co se stane. 

"Oh, her eyes, her eyes
Make the stars look like they're not shining
Her hair, her hair
Falls perfectly without her trying
She's so beautiful
And I tell her every day
Yeah, I know, I know
When I compliment her she won't believe me
And it's so, it's so
Sad to think that she don't see what I see
But every time she asks me, "Do I look okay?"
I say...
When I see your face
There's not a thing that I would change
'Cause you're amazing just the way you are
And when you smile
The whole world stops and stares for awhile
'Cause girl you're amazing just the way you are," zadíval se mi do očí a já si uvědomila, že je jeho obličej nebezpečně blízko od toho mého.

"Just The Way You Are od Bruna Marse jo? Jsi vážně dobrý zpěvák." vzdálila jsem se od něj a snažila se dělat jakože nic.
"Ehm...jo" vykoktal ze sebe zmateně. Při pohledu na mobil jsem se zděsila. Měla jsem 16 zmeškaných volání od Paige. Rozbušilo se mi srdce a začala jsem zmatkovat.
"Cassie? Děje se něco?" poznal to Wes a snažil se mě uklidnit.
"Ne. Ehm...jen už musím jít promiň." Zvedla jsem se a rychlým krokem jsem se snažila dostat co nejrychleji do nemocnice.
"Cassie, počkej!" Chytl mě za ruku, přetočil si mě k sobě a než jsem se nadála už jsme se tam líbali. Jeho rty něžně kopírovali ty mé. Byla jsem celá omámená, ale když jsem si po chvíli uvědomila co vůbec dělám, rychle jsem se od něj odtrhla.
"Wesley..." dostala jsem ze sebe po chvíli.
"Co se děje Cassie?" usmál se jako by nic a propletl si se mnou prsty.
"Vážně? Wesley?... A co jako Carly?" vykoktala jsem ze sebe a do očí se mi začali hrnout slzy.
"Já vím, ale..." vyvlíkla jsem se mu a utíkala rovnou domů.
Když jsem doběhla domů. Rodiče už byli doma i s Paige. Dostala jsem opět přednášku a bušili do mě ještě dalších x keců, které jsem doopravdy neposlouchala, protože jsem měla hlavu plnou toho co se stalo v parku. Proč to Wesley vůbec udělal?

Zdárek lidi! Omlouvám se za moji neaktivitu. Nebudu vám tu lhát prostě se mi do toho nechtělo a kašlala jsem na to. Chci se omluvit nejen vám čtenářům (pokud tu vůbec nějací jsou), ale i LoTé, která to tu musela zvládat sama. Ehm... Nebudu vám tu nic slibovat... protože kdoví co mě tentokrát zase popadne, ale chtěla bych vám to nějak vynahradit a opět začít psát. Takže tak no..

EmBee