Need You (27)

EmBee

Celá promočená jsem stála před Bethiným domem a zvažovala zda vůbec zazvonit. Co když mě nesnáší. Nebyla ani na mamčiným pohřbu. Nechtěla tam být kvůli mě nebo o tom nevěděla? To je ale blbost, aby o tom nevěděla, když to bylo dokonce i v novinách. Pomyslela jsem si. Tak mám nebo nemám? Zatímco jsem na sebe nechala dopadat studené kapky deště, vchodové dveře se otevřely dokořán a v nich stála krásná plavovlasá dívka.
"Annie?!" Vypadlo z ní. Jen jsem na ni užasle zírala. Je tohle doopravdy Beth? Ta divka která si ze všeho dělala srandu a nic neřešila? Dokonce ani to že má každou ponožku jinou? To přece nemůže být ona.
Tahle krásně upravená, dokonale sladěná dívka neodpovídala Beth, kterou jsem dosud znala.
"Annie?!"
"Beth?! Jsi to fakt ty?" Vypadlo ze mě.
"A kdo jinej bych asi měla být?" Široce se usmála a mě bylo jasný, že to je ona. Její typický smích, který se vážně nedal zapomenout.
"Hodláš tam jen stát a zírat na mě jak na mimozemšťana nebo půjdeš dál?" Hodila na mě pobavený pohled.
"No pokud můžu tak ráda."
"Trubko. Kolikrát jsem ti říkala že je můj dům i tvůj." Chňapla mě za rukáv a tahla mě k sobě domů. Hlava mi to sice nepobírala, ale byla jsem ráda, že jsme zase za dobře.
"Tak povídej!" Hodila na mě suché oblečení. Vlastně to bylo moje oblečení, které jsem u ní měla schované, jelikož jsem u ní často přespávala.
"Nemám o čem." Kecla jsem sebou na postel a v ruce mnula své už téměř mokré oblečení.
"Jo takže ty se mi nepochlubíš svým super úžasňáckým zpěvákem? Csss! Teď jsem se na tebe naštvala! Počkat?! Kde vlastně je, to tě nechal takhle moknout před barákem? A proč si tam stála jak solnej sloup a nešla si zazvonit? Proč si nenechala vzkaz? A jak se vůbec máš?..." chrlila na mě Beth jednu otázku za druhou. "Beth! Klidni se. Všechno ti povím, o to neměj strach, jen mě nech prosím na chvilku oddechnout." Natáhla jsem se na postel a v mokrém usnula.
Když jsem se probudila bylo mi vážně zle. Celá jsem hořela. Hned jsem se převlékla do suchého a opět usnula Beth na posteli.
Dalšího dne zrána mě probudilo ostré světlo, které mi nebylo zrovna moc příjemné.
"Jak se máš zlato?" Vešla do pokoje Holy, Bethinina máma, s podnosem plným jídla.
"Holy!" Vrhla jsem se na ní hned jak položila podnos na stoleček vedle postele.
"Annie ty celá hoříš! Měla bych zavolat doktora." Začala se zvedat.
"Ne prosím, já se z toho dostanu." Hodila jsen na ni psí očka a poslušně se zachumlala do postele.