Too close -7-

EmBee

Otočila jsem se na opačnou stranu než kam vyšel Wes a vydala se ke své skřínce. Po cestě jsem však narazila na známou hlavu, která ve mě vyvolala ještě vetší vztek než jsem měla.
"Abby, počkej přeci," vynořila se vedle mě blonďatá hříva, ale ignorovala jsem ji a pokračovala dál. Přeci ji to nebudu ulehčovat.
"Abby, hele je mi to líto," vykoktala ze sebe, když jsme došli ke skřínce a já si právě vyměňovala učebnice na další hodinu.
"A co je ti líto? To, že si mě tam nechala samotnou, i když si mi slíbila, že to neuděláš, nebo to, že ses za tu dobu ani neozvala?!" Vyjekla jsem na ni a propalovala ji pohledem.
Neskutečně mě totiž její chování štvalo, že...egrrr. Nejradši bych ji něčím praštila po palici.
"Promiň, už se to nestane," protočila jsem oči při jejím pokusu o psí oči a hodila nepotřebné učebnice do skřínky.
"Oh, vážně? To si říkala už posledně, vymysli si něco jinýho, Clary," bouchla jsem dveřmi od skříňky a vydala se do třídy, přece jen přestávka netrvá věčně, i když teď to vypadá jako by tomu tak bylo.
"Abbigail!" Dohonila mě opět Clary.
"Co?" Otočila jsem se otráveně na ní.
"Co takhle dneska po škole do nákupáku," svítily jí oči nadšením a prosebně se na mě koukala. To si vážně myslí, že to funguje? Na mě teda ne.
"Nemůžu, musím tu zůstat po škole," vzdychla jsem nahlas při vzpomínce na to že musím zůstat po škole s tou bábou a Wesleym. Nejspíš bych měla skákat radostí, že s ním budu o pár hodin déle v jedné místnosti, ale nejsem. Vážně ne. Popravdě ani nevím, co to do mě vjelo. Vždyť je to jedno je to jenom podělaná tužka!
"Cože?! Ty, Abigail Hastings, musíš zůstat po škole?! Co se stalo?" Zařvala na celou chodbu a všichni se na mě opět otočili a zírali. Díky Clary!
"Mohla by ses trochu ztišit?!" sykla jsem po ní opět.
"Promiň, ale... jak je to možný," nechápala furt. Jsem jen člověk, ne?
"Řekněme, že Wesley spadl a já skončila tak trochu navrchu něho," vysvětlila jsem krátce a raději se koukala na své špičky bot.
"Cože jsi?!" Vyjekla a znovu upoutala pozornost všech okolo. Přestaň!
"To je jedno," odmávla jsem a pokračovala do třídy, kde jsem měla poslední hodinu.
"Abby," ozvala se zase Clary a já se, kdoví už po kolikátý, zastavila a otočila na ni s otráveným pohledem.
"Co je zas?"
"Odpuštěno?" Podívala se na mě svým 'andělským' pohledem. Vážně? Ať si s tím jde za nějakým klukem, je to otravný.
"Dejme tomu," pokynula jsem rameny a odešla konečně do třídy. TA HOLKA MĚ JEDNOU DOŽENE K ŠÍLENSTVÍ...