Kdopak to mluví

LoTé

Klid. Pohodička. Ticho a teplo. Jak dlouho jsem spal? A není to vlastně jedno? Protáhnu se a cítím, jak moji skoro nataženou nohu někdo pohladí a potom do ní někdo jiný šťouchne. No jo, už je to tady zas. Zřejmě si všimli mého probuzení a teď mi nedají pokoj. Že jsem já blbec nezůstal schoulený v klubíčku, měl bych klid. 
"Wesley, nešťouchej do brášky!" ozve se zvenku jemná výtka a já povytáhnu moje zatím téměř neexistující obočí. Už poněkolikáté za dlouhý pobyt v téhle kobce mě napadne, kdo je sakra Wesley, kdo je "bráška" a kdo je ten hlas, který vždy slyším blíž než všechny ostatní, a který kňouravý hlásek Wesleyho oslovuje mami. 

To se ale asi nikdy nedozvím, nejspíš jsem předurčený k životu v téhle tmavé ale útulné kobce, kterou jsem si za tu dobu, co v ní žiju, docela zamiloval. 
Musím ale uznat, že už je mi docela těsná, uvědomím si, když se znovu protáhnu a otravná bytost zvenku do mě zase šťouchne. Chce pěstí?!
"Ale Wesley no tak, už toho bylo dost!" napomene ho blízký hlas tentokrát hlasitěji a já ucítím, jak se moje kobka spolu s majitelkou hlasu začne dávat do pohybu. 
"Zpomal, zpomal, zpomal, zpomal," šeptám si sám pro sebe, zatímco se kobka dovalí k zřejmě jiné kobce s jídlem, již jsem za ty týdny už analyzoval podle typického zvuku, který kobka vydá kdykoli ji moje majitelka kobky otevře. V tu chvíli už vím, že mi sem za okamžik přilítne nějaké osvěžení v podobě malé mňamky. 
"Co si dáme mami?" ozve se někde u mé hlavy a já protočím oči. TY si nedáš nic, JÁ si pošmáknu, pomyslím si škodolibě, ale hlas majitelky mé kobky mě vyvede z omylu. 
"Něco zdravého, souhlasíš Wesley?" zeptá se ho a podle zvuků kobku s mňamkami zase zavře. Ježíš ne, zdravého ne, to je vždycky hnusný, pokrčím vztekle obličejíček a už cítím, jak se mi sem skrz majitelku kobky něco šine. Počkám, jestli to nakonec nevzdala a neposlala mi sem radši nějakou dobrotu, ale zjistím, že ne. Snědla něco hnusnýho a hořkýho, co ve svým žaludku nehodlám ani na chvilku snášet. 
"Tak to jsme si nedomluvili holka," zavrtím hlavou a majitelka kobky v mžiku vystartuje sousto vyhodit tam, kam patří. 
"No, to jsem si pomohl," zamumlám, když "máma" v tom běhu úplně zapomene na to, že sebou táhne kobku se mnou a já se tak několikrát uhodím o její měkké stěny. Člověk aby šel radši spát. 
 
Probudí mě pohyb majitelky kobky a její bolestný sykot. Počkat, cože? To tak syká kvůli tomu, že jsem ji donutil vyhodit pár soust? Ale ne, to jsem nechtěl, jak se jí mám omluvit? Počkat, co to je?! Všimnu si podezřelého proužku světla, který mi docela zničil sladkou tmu v kobce a změnil ji na nepříjemné přítmí. Co je sakra, to mě majitelka kobky trestá za to, že kvůli mně musela ze žaludku vyhodit ten blivajz?! Tak to jsem ji musel řádně naštvat, když na začátku mého pobytu v téhle kobce jsem ji nutil vyhazovat snad každé jídlo, co mi sem poslala. Chci nad jejím chováním zavrtět hlavou, ale uvědomím si, že NEMŮŽU. 
Pane bože co jéééé?! Proč do háje nemůžu pohnout hlavou?! Já umíráááááááám!! Jo, už cítím i ten pověstný chlad, uvědomím si a zoufale plácnu ručičkama. Počkat. Voda. VODA. VODÁÁÁÁ. Není tu voda! Kam šla?!? A počkat... AUUUU MOJE HLAVA!! 
Uvědomím si, že mi cosi hlavu mačká tak, že mám pocit, že mi za chvilku praskne. Tak tohle bude moje smrt? Prasknutí hlavy?! Chci začít brečet, ale najednou ta šílená bolest přestane a někdo vykřikne: "Vidím hlavičku!" 
"Co řveš?!" chci mu odpovědět, ale vyjde ze mně jen hlasitý skřek, to když i zbytek mého ubohého tělíčka vyjde z kobky a já se ocitnu na naprostém suchu, světle a navíc je mi strašná zima.
"Co jsem komu udělal?!?" zakřičím a pak se naplno rozbrečím. A pak je mi najednou teplo. Ležím na něčem měkkém a příjemném na omak a slyším pravidelný tlukot, který jsem slyšel i u sebe v kobce. Tak to možná nebude tak strašný...
Rozhlídnu se a uvidím upocenou tvář, která se na mě usmívá a mluví stejným hlasem, jako moje majitelka kobky. Nebo že by to byla majitelka kobky?
"Ahoj Keatne," pohladí mě po tvářičce osoba stojící vedle majitelky kobky a já se na něj zaměřím. Fuj, ten není tak hezkej jako moje majitelka kobky. A ani nemá tak hezkej hlas. Otočím se zpátky na ni a ona mi vtiskne polibek na čelo. 
"Jéé," chci spokojeně zavrnět, ale místo toho kýchnu, až se otřesu. Ti dva se rozesmějou a já se na ně zamračím.
"Na chvilku ho odnesu, nevadí?" ozve se najednou za mnou a někdo mě od milé majitelky kobky bere. 
"Néééé," rozbrečím se znovu a osoba, která mě drží, mě strčí pod proud vody. 
"Neboj, hned jsi zase u mámy s tátou," ujistí mě, když mě otírá a já se zamyslím. Takže ta majitelka kobky je moje máma stejně jako šťouchače Wesleyho? Zajímavé...
Když mě osoba předá zpět do náruče mé maminky, z toho všeho přemýšlení u ní spokojeně usnu. 

Šťouch. A zase šťouch, ucítím najednou na své noze, a proto stisknu své rty pevně k sobě. Šťouchač Wesley je tady. No bezva. 
"Nech ho Wesley, vždyť spí," napomene ho maminka, u které si stále hovím v náručí a já pootevřu jedno oko. 
"Héle nespí!" vykřikne ten skrček, kterého dnes poprvé konečně vidím, a kdyby ho táta nezastavil, snad by mě šťouchl do pootevřeného oka. Hlasitě si povzdechnu, aby mu bylo jasné, jak mě jeho přítomnost obtěžuje a pak otevřu i druhé oko. 
"Jé ten je fialovej," ušklíbne se šťouchač Wesley a já se zamračím. 
"No ty taky nejsi žádnej model," chci mu odseknout, ale vyjde ze mně jen: "Huaabhh." A všichni se rozesmějou. 
"Líbíš se mu," řekne Wesleymu máma a já se ušklíbnu. No to teda nelíbí. 
"Budeš jeho starší bráška?" pokračuje dál a Wesley se na mě podívá. 
"Hmm, jo," kývne ten šťouchač a poprvé za celou dobu se na mě usměje. Pak mě jemně políbí na čelo a já nakrčím nosík. Možná to bude fajn. Bráchové a nejlepší kámoš na život a na smrt. Jo tak jo. To beru.

Doufám, že jste nebyly moc zmatené ohledně toho, co se v tý ffce děje, ale hádám, že jste to uhodly z obrázku a názvu, tak to snad bylo v pohodě :D Na počest Keatsových osmnáctin jsem to hodila do stylu "Kdopak to mluví", pač mi ty mimina tam přijdou strašně božácký a celkově ty filmy miluju :D Tak snad se vám trochu netradiční ffka (jaká taky jiná, když je ode mě :D) líbí a budu vám moc vděčná za komentáře a lajky :) Mějte se krásně!

Peace and Love,

LoTé