Too close -20-

EmBee

Železná brána párkrát zaskřípala a tichým hřbitovem spěchaly něčí kroky rychle ke mě.
"Abby! Vždyť jsi úplně promočená," zvedl mě pár silných paží na nohy. Otočil si mě k sobě a pohlédl do mých zarudlých očí.
"Pojď odvezu tě domů," položil paži kolem mě a rukou mi tiskl boky pevně k sobě.

"Tady je moje tričko a tepláky, asi ti budou velký, ale jsou aspoň suchý," vytahoval nějaké věci ze skříně a házel je na postel přede mě.
"Běž se do koupelny převlíct, já ti zatím udělám teplý čaj," pokusil se o malý úsměv a nechal mě tam osamotě stát. Sebrala jsem věci pohozené na posteli a zamířila rovnou do

koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře a ani se je nenamáhala zamykat. První, co jsem udělala, bylo, že jsem se na sebe podívala do zrcadla. Vypadala jsem strašně. Oči jsem měla zarudlé od pláče, vlasy úplně mokré a připláclé k hlavě, řasenku rozmázlou všude po tvářích a zmoklé oblečení naplácané k tělu. Sundala jsem to ze sebe všechno, smyla černé šmouhy z obličeje a poté se oblíkla do Wesleyho trika a tepláků, které voněly přesně jako on. Mokré vlasy jsem nechala volně spadané na ramenou, aby mi uschly a vyždímala všechnu vodu ze svého oblečení, které jsem pak pohodila na topení v pokoji. Pomalu jsem se došourala do obýváku, kde už na mě Wes čekal s velkým šálkem čaje, notebookem a spoustou přikrývek.
"Pojď honem, uděláme si filmový večer," usmál se zeširoka, když mě spatřil a poklepal na pohovku vedle sebe. Jen pohled na něj, mě přinutil se alespoň trošku usmát.
Sedla jsem si na místečko vedle něho a přitáhla si kolena k sobě zatímco mě balil do přikrývek k sobě. Svou dlouhou paží mě objal za ramena a já mu spokojeně položila hlavu na hruď. V tu chvíli mi to ani nijak divný nepřišlo. Naopak bylo to moc příjemný.

Když přišla smutná část filmu, snažila jsem se zaměstnávat něčím jiným, protože jsem nechtěla zase brečet. Už je to skoro jako bych bez pláče nemohla ani žít, protože poslední dobou brečím furt. Ucítila jsem na bocích Wesleyho ruce, které mě začli nepřetržitě lechtat a i přes všechno úsilí jsem vybouchla v neuvěřitelný výbuch smíchu.
"To stačí, prosím," vykoktala jsem mezi záchvatem smíchu a snažila se vyhýbat jeho prstům, které mě lechtaly pod pažemi. Po chvíli přece jen přestal a já se mohla konečně zhluboka nadechnout. Unaveně jsem se posadila zpátky vedle něho a snažila se pochytit něco z ubíhajícího filmu. No moc se mi to nepovedlo, protože jsem na sobě cítila jeho upřený pohled, který mě děsně rozptyloval.
"Co je," otočila jsem se na něj s úsměvem, ale hned jak jsem pohlédla do jeho očí, úplně jsem se v nich ztratila. Zírala jsem do jeho krásných čokoládových očí a hltala úplně každičký okamžik. Když jsem byla s ním jako by vše ztratilo význam a jediný na čem doopravdy záleželo byl on a já.
Jeho rty se jemně otřely o ty mé a když se ode mě odtáhl, jeho oči pronikavě zíraly do mých, jako by čekaly na svolení, či co. Hravě jsem se usmála a opatrně přitiskla své rty na ty jeho. Přitáhl si mě k sobě za boky a vášnivě mě líbal, zatímco jsem mu ruce obmotala kolem krku a pohrávala si s jeho vlasy. CÍTÍ TO SAMÉ JAKO JÁ?