Too close -21-

EmBee

"Dobré ráno," stáhl ze mě peřinu a nechal mě tam ležet jen v jeho tričku a ve svých spoďárách, samozřejmě.
"Egrrr..." otočila jsem se na bok a rukou si nahrnula všechny vlasy do obličeje.
"Vstávej, musíš do školy," rozesmál se a sedl si vedle mě na postel, což jsem poznala podle toho, že se vedle mě postel prohloubila pod jeho tíhou.
"A ty jako nemusíš?" vykoukla jsem zpod vlasů a pootevřela oči. Au.
"No..." položil si ukazováček na bradu, zíral někam do stropu a dělal, že usilovně přemýšlí, blbeček.
"No vidíš, mě se dneska nechce," zavřela
jsem opět oči a snažila se znova zavítat do říše snů. Tak moc jsem byla unavená.
"Ale vždyť si Abbigail Hastings," otevřela jsem zase rychle oči.
"A co?" Nechápala jsem. Co s tím všichni maj?
"Abbigail Hastings nikdy nechybí a nedostává se do žádných průšvihů," vykulil na mě oči. Vypadal tak roztomile...
"Tak to musíš mluvit o nějaký jiný Abbigail Hastings, protože tahle," ukázala jsem na sebe a pokračovala dál, "už byla po škole a dokonce se ulila i ze školy a teď to udělá znova," natáhla jsem se pro přikrývku a přikryla se od hlavy až po paty. Když jsem o tom chvíli popřemýšlela, začla jsem se cítit špatně. Včera jsem se mu sem nasáčkovala a teď se mu tu válím v posteli a nechci vypadnout.
"Teda, pokud ti to nebude vadit," vykoukla jsem opatrně zpod peřiny. Na Wesleyho tváři se objevil obrovský úsměv, zavřel oči a sklonil se ke mě. Natáhla jsem se k němu a s letmým polibkem jsem se chtěla znovu zachumlat do přikrývek, mé rty však spočinuly na jeho déle než jsem předpokládala. Co to dělám?

"Přestaň," zakvílela jsem a zase se vlnila pod jeho rukami.
"Co za to," pohrával se mu na tváři pořádný úšklebek. Pokrčila jsem rameny a vyšpulila spodní ret. Ve dveřích zachrastily klíče a Wesley úplně ztuhl. Čekal snad někoho?
"Oh, čekala jsem, že budeš ve škole a ty jsi..." poukázala na mě starší žena s dlouhými blonďatými vlasy.
"To je Abbigail," chytl mě Wes za ruku a pevně ji stiskl.
"Zdravím," povytáhla jsem koutky úst do mírného úsměvu.
"Ráda tě poznávám, zlato," pousmála se nazpět a hodila všechny ty tašky, které po celou tu dobu nesla, na pult.
"Ne," šeptl Wes a opatrně kýval hlavou ze strany na stranu, zatímco vybalovala blonďatá žena nákup.
"Proč," šeptla jsem nechápavě nazpět. Wesley chtěl něco říct, ale starší žena, kterou jsem tipovala na jeho mámu, se otočila, prozíravě si nás změřila pohledem a poté se na nás od ucha k uchu usmála. Doufám, že si nemyslí, že my dva nějak... jakože spolu chodíme, protože já ani nevím, jestli spolu chodíme.
"Tak jakto, že nejste ve škole," otočila se zpět ke své minulé činnosti.
"Dneska máme většinu hodin volných, nemělo by to cenu," zalhal Wes. Vážně? Opět jsem na něj upřela svůj nechápavý výraz. Proč lže svojí mámě? No vlastně bych udělala to samý, kdybych byla na jeho místě...
"Půjdeme do pokoje?" otočil se tentokrát na mě a probodával mě pohledem, myslím, že kdybych řekla něco špatně, byla bych hned na místě tuhá. Nejistě jsem přikývla a zvedla se společně s Wesleym z pohovky, na které jsme celou dobu seděli.
"Už nikdy s ní nemluv," sykl na mě Wes hned jak se za námi zaklaply dveře, ale jen tak, aby nebylo z pokoje nic slyšet. Nechápala jsem, proč se jeho chování tak náhle změnilo, ani proč mi právě doslova nařídil se s jeho mámou nebavit.
"Proč? Vždyť je milá," pohodila jsem rukama do vzduchu a kecla sebou na jeho měkkou postel.
"Protože není, je to jenom její pitomá hra," sedl si unaveně na židli. Snažila jsem se z jeho výrazu něco vyčíst, ale na nic jsem nepřišla, byl pro mě nečitelný.
"Jak takhle můžeš mluvit o svý mámě," zeptala jsem se ho, a jediný čeho jsem se dočkala bylo jen uchechtnutí.
"Není to má máma, je to otcova manželka, to kvůli ní-" zíral prázdně do podlahy a ruce měl zatnuté v pěst. Zvedla jsem se z postele a pomalu přistoupila k němu.
"Omlouvám se," položila jsem mu opatrně dlaň na rameno a brzy ucítila jeho dotyk na hřbetu ruky.
"Nemůžeš za to," pokusil se o úsměv, ale jediný co dokázal byl zvednutý koutek. Ponořila jsem svoji tvář do jeho vlasů a zanechala jeden jemný polibek. Nevěděla jsem co jinýho dělat. PŘIŠLO MI TO SPRÁVNÝ... 

čauky! tak tu je 21. díl! chápete to? já ne :D...

mám na vás maličkou prosbičku o.O víte jak jsem jednou nenapsala kvůli tomu, že jsem byla moc zažraná do kreslení Keatse? no... už je tak nějak dokreslenej a bylo by od vás moooc pěkné, kdybyste to Keatsovi třeba tweetli O:) nechci ho spamovat, protože to nesnáším, když to někdo dělá, ale hrozně moc bych byla ráda, kdyby to prostě jen uviděl, protože jsem na tom makala dost dlouho, takže 1 tweet...? O:) prosím o.O
twitter (měl by to být hnedka ten první tweet, co tam na vás vybafne :)) 
DĚKUJU vám předem z celýho svýho srdce:3 si vás pak follownu, jako poděkování, ju?:) (nebo já nevím... co budete chtít :3)
P.S. nečekejte nějaký obrázek jak od Picassa... :D (...udělala jsem mu divnej obličej :( :D...)

EmBee ♥