Too close -10-

EmBee

Brouzdala jsem se pomalu domů a přitom přemýšlela, co se před malou chvílí stalo. Proč vůbec chtěl, abych s ním utekla, když mě tam pak nechal stát? 

Náhle se vedle mě zastavilo auto. Automaticky jsem začala panikařit. Jedna část mozku mi říkala, abych ihned utekla jinak budu do minuty tuhá, druhá jen, abych byla klidná. To pro mě nebylo zrovna jednoduchý. Celá jsem se klepala a úplně jsem zapomněla, jak se vůbec chodí. 

"Čau Abby!" vykoukl na mě Drew z okýnka s tím jeho úsměvem anděla. 

"Víš, jak si mě vyděsil?!" nenamáhala jsem se ho ani pozdravit a ihned jsem na něj vyjela. 

"Promiň. Chceš svézt?" pobaveně se zašklebil a otevřel mi dveře spolusedícího. Nasedla jsem poslušně do auta a zapnula si pás. 

"Kam to bude, slečno?" zeptal se zatímco už pomaloučku najížděl zpět na silnici. 

"Kamkoliv jen ne domů," zabořila jsem se pořádně do sedačky a zavřela oči. Kdyby máma zjistila, že jsem utekla asi by se úplně zbláznila. 

"Óká?" odpověděl nejistě Drew. 

"Tak ke mě?" odlepil zrak ze silnice a rychle se na mě mrkl. Pokrčila jsem rameny, že je mi to jedno, a prohlížela si domy, kolem kterých jsme projižděli. 

Po pěti minutách příjemného ticha, Drew zaparkoval na příjezdové cestě jeho domu. Nebyl to ten nejvíc nóbl dům, ale přesto vypadal velmi luxusně díky velmi dobře zvoleným barvám a nábytku. 

"Chovej se tu jako doma," otevřel dveře a pustil mě dovnitř. Ten, kdo to tu zařizoval se v tom musí vážně dobře vyznat. 

Sundala jsem si boty a ihned zamířila do obýváku, kde jsem sebou švihla na pohovku. 

Achjo! Já jsem tak blbá! Ale nemusím tam zase tvrdnout. Jestli na to přijde tak jsem tuhá! Nikdy se to nemusí dozvědět. Ale co, když se to dozví?! Zavřela jsem oči a snažila se vyhnat všechny starosti alespoň na chvíli pryč.
"Abby? Je všechno v pořádku? Víš, že mi to můžeš říct," objevil se z ničeho nic Drew se dvěma skleničkami vody. Takhle se snad Clary nikdy nestarala. Je celkem k pláči, že se někdo, koho jsem potkala před pár dny, stará víc jak má nejlepší kamarádka.
"To je na dlouho," odbyla jsem ho, jelikož jsem z toho sama byla celá zmatená.
"Máme dost času," nenechal se odbýt. Sedl si pohodlně na pohovku a čekal až začnu. Chvíli jsem váhala zda mu to mám říct, ale nakonec jsem si vedle něho udělala také pohodlí a pověděla mu vše. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že mu můžu doopravdy věřit.

Drew se po chvíli ticha, které mezi nás upadlo po tom, co jsem mu vše řekla včetně citů k Weslymu, což nevím proč jsem udělala, zvedl. Seděla jsem tam a zírala na prohloubené místo, kde předtím Drew seděl, které se zase pomalu vracelo do původního tvaru. Co jsem to udělala?! Vše jsem zničila svou protrženou pusou, kdybych byla ticho...
"Zvedej se," objevil se Drew nade mnou. Super, teď mě ještě vyhodí z domu.
"Chceš se ještě převlíct než pojedeme na ten festival?" Cože?! Kdo říkal, že jdeme na ten fesťák?
"Ale,-" chtěla jsem něco namítnout, ale Drew mě přerušil.
"Wesley je sice debil, ale pokud k němu cítíš, to co cítíš, je čas s tím něco udělat. Udělám vše pro to, aby si byla šťastná, protože tě mám rád Abbigail," promluvil ke mě, ale přitom celou dobu zíral do země. CO TO MÁ VŠECHNO ZNAMENAT...

jistě jste si všimli, že má blog teď nový vzhled, doufám, že se vám líbí, a cokoliv k čemu byste chtěli něco vytknout, nezapomeňte zanechat v komentářích;)
P.S. je nový téma! SMRT nebojte se něco sepsat a poslat nám to na mail (emblem3-ff@seznam.cz) za každou ffku budeme moc rády:)

EmBee♥