Too close -24-

EmBee

Clary's p.o.v.
Tmavou místností se rozsvítil můj mobil, ležící na nočním stolku a vyluzoval otravné zvuky, které mě vytrhly z příjemného spánku. Opatrně jsem se převalila na bok a natáhla se pro něj, abych nevzbudila i osobu ležící vedle mě. Mé oči ihned oslepil jas z mobilu, na jehož obrazovce blikalo Abbigailino jméno. Co ta zase chce?
S lehkostí jsem nadzvedla ruku, která celou dobu spočívala na mém boku a zvedla se z postele, opatrně ťapkající po studené podlaze do koupelny. Přejela jsem prstem po zeleném tlačítku a následně si přiložila mobil k uchu.
"Clary?" Ozvalo se druhé strany Abbigailin
hlas. Sedla jsem si na kraj vany a hlavu unaveně opřela o studené kachličky.
"Abby, co se děje?" Pokusila jsem se znít, tak jako by mě to nějak zajímalo, ale jelikož byly 2 ráno a vážně mě to nezajímalo, selhala jsem na plný čáře.
"Promiň nedošlo mi, že je tak pozdě, nebo brzo," začala se omlouvat. Ať si pohne nebo tu ihned namístě usnu.
"To je v pohodě, tak mluv," zamumlala jsem ospale. Otevřela jsem kohoutek studené vody a trošku si jím osvěžila obličej, ale nijak to nepomáhalo.
"Wesley mě pozval na benefiční večírek," rozzářil se jí úsměv po celé tváři. Neptejte se mě, jak to vím, prostě to vím, zřejmě jí znám víc než si myslíte.
"To je báječný," snažila jsem se znít překvapeně, holt jsem to věděla ještě dřív než ona.
"To jo, kdo by to byl řekl, že se to vůbec stane... to všechno, občas si říkám jestli se mi to všechno jen nezdá... ty jeho polibky a-" zasekla se najednou.
"Vy dva jste se...?" Zeptala jsem se 'překvapeně'. Ze mě nikdy nebude herečka...
"No... jo," usmála se do telefonu. 
"To je báječný," zopakovala jsem se znova. Clary poslouchej se!
"A co si hodláš vzít na ten večírek?" Vrátila jsem se k tomu večírku, jelikož jsem vážně neměla chuť rozebírat, jak se s Wesem líbali, a taky protože jsem věděla důvod proč mi vlastně volá.
"No to je právě to. Vůbec na nic nemůžu přijít. Nechceš mi zítra přijít helfnout?" Ozvala se Abby s nadějí v hlase. Mám lepší plány, než s ní trajdat někde po obchodech a vybírat jí věci.
"Promiň Abby, ale nemůžu. Ale vsaď na šaty, zlato," Zašakovala jsem do mobilu a pomalu se zvedala z vany.
"Dobře, díky Clary, a promiň, že jsem tě probudila, dobrou." No to by se teda měla omlouvat.
"Dobrou," zamumlala jsem nazpět a típla to konečně. Ach, chudinka malá, tak nevinná a tak naivní. 
Vrátila jsem se zpátky do ložnice. Opatrně jsem ťapkala zase zpátky do postele a zaplula pod teplou přikrývku. Náhle se kolem mého pasu opět objevila jeho svalnatá paže.
"Co se děje ve dvě ráno," ucítila jsem ve vlasech jeho teplý dech a vzrušením se oklepala.
"Ale nic, jen Abbigail," odmávla jsem a otočila se čelem k němu.
"Aha, miluju tě, zaplul svou rukou pod mé tričko.
"Taky tě miluju," usmála jsem se a přitiskla se k němu ještě blíž.
"Dobrou Clary," zamumlal ještě než zase zaplul do tvrdého spánku a vlípl mi pusu do vlasů.
"Dobrou Wesley..."

Omlouvám se, že jsem to sem švihla náhle z Clařinýho pohledu, ale další díl zas bude pěkně postaru z Abbigailinýho pohledu :)

EmBee♥