EmBee
Otevřela jsem své ztěžklé oči za zvuku nesnesitelného budíku, který se rozzvučel po celém pokoji. Další nový den, znamenal další čas strávený v té obrovské mučírně zvané škola. Hádám, že by střední nebyla zas tak strašná, kdybych neměla jednu jedinou kamarádku, Clary, která chodí do školy, jen když se jí chce. A dneska je zrovna ten den, kdy je jí "najednou" špatně, 'chudinka' malá. Holt budu muset dnešním peklem projít sama.Zvedla jsem se líně z postele a šla se připravit do školy. Cestou z domu jsem si ještě usrkla kafe ze svého hrníčku a párkrát si kousla do pečiva, které jsem našla v kuchyni, než jsem se vydala do ústavu.
Hodiny se táhly jak šnek, ale naštěstí už tu byla poslední hodina. Seděla jsem znuděně v lavici, propiskou si čmárala do sešitu a myšlenky mi opět létaly kolem něho. Wesley Stromberg, kluk, o kterým jsem schopná mluvit několik hodin v jednom kuse. Clary ze mě vždy šílí. Jakmile jen zmíním jeho jméno, už ode mě kráčí pryč. Taky furt má něco proti mým zářivě červeno-fialovo-modrým vlasům, prý že se tím snažím upoutat pozornost. To však není zdaleka pravda. Mám svůj vlastní důvod proč je mám takto barevný, ale to tu teď rozebírat nebudu.
Konečně ta ježibaba něco dožbrblala, nechápu k čemu je ten zvonek, když se jím stejně nikdy neřídí. Fakt miluju ty její kecy, jako: "Hodina končí až učitel řekne," a blah blah blah.
Hodila jsem věci z lavice zpátky do tašky a vydala se do školní jídelny. Nandala jsem si nějaký salát a koupila si k tomu flašku čisté vody. Teď to vypadá jako bych byla nějakej zdravě se stravující člověk, ale ne, nejsem. Jen se tu nic jinýho než tahle 'tráva' jíst nedá. Stála jsem kousek za pokladnou a rozhlížela se po volném místu. Samozřejmě na mě čekalo místečko v úplném rohu místnosti, kde jsem vždy seděla sama. Kdo by chtěl sedět s takovým looserem jako jsem já. Clary mě občas vzala mezi její partu kamarádů, ale to bylo občas ještě horší než sedět sama.
Vydala jsem se ke svému stolu, když jsem ucítila jak mi na zádech přistály špagety. Jídelnou se ozýval smích ze všech stran. Stála jsem tam nehybně s špagetami táhnoucími se teď až na zadek a snažila se zadržet slzy drásající se ven.
"Jen jsem si říkala, že se ti budou hodit k těm tvým červeným vlasům," uslyšela jsem za sebou výsměšnej hlásek a hned mi bylo jasný, kdo to byl, Brittany, jedna z roztleskávaček. Jak já ji nesnáším.
Odhodila jsem svůj tác do neznáma a se špagetami vlajícími za sebou jsem utekla na záchody, kde jsem je ze sebe shodila. Ta rajčatová omáčka tam však zůstala. Rychle jsem se vyplížila ven ze školy a razila si cestu domů.
Chtěla jsem se zahrabat do země nebo alespoň zmizet někam daleko. Cítila jsem se tak zahanbeně, ale nemohla jsem s tím nic udělat. Byla jsem to jen já, samotinka, proti celé škole včetně Wesleyho.
"Ahoj Abby, nejsi doma nějak brzo?" Ozvala se máma z kuchyně. Rychle jsem jí jen zamumlala na pozdrav a zavřela se do pokoje. UŽ Z NĚJ NIKDY NEVYJDU...
Tak jsem začala s další vícedílovkou... to je ale radosti.. :D říkala jsem si že bych přidávala každý den jeden díl, když jsou ty prázdniny, ale uvidíme jestli zvládnu napsat každý den jeden díl, když mi to předtím trvalo několik týdnů.. :D a kdo ví jaká blbost se z toho vyvine:)...
Konečně ta ježibaba něco dožbrblala, nechápu k čemu je ten zvonek, když se jím stejně nikdy neřídí. Fakt miluju ty její kecy, jako: "Hodina končí až učitel řekne," a blah blah blah.
Hodila jsem věci z lavice zpátky do tašky a vydala se do školní jídelny. Nandala jsem si nějaký salát a koupila si k tomu flašku čisté vody. Teď to vypadá jako bych byla nějakej zdravě se stravující člověk, ale ne, nejsem. Jen se tu nic jinýho než tahle 'tráva' jíst nedá. Stála jsem kousek za pokladnou a rozhlížela se po volném místu. Samozřejmě na mě čekalo místečko v úplném rohu místnosti, kde jsem vždy seděla sama. Kdo by chtěl sedět s takovým looserem jako jsem já. Clary mě občas vzala mezi její partu kamarádů, ale to bylo občas ještě horší než sedět sama.
Vydala jsem se ke svému stolu, když jsem ucítila jak mi na zádech přistály špagety. Jídelnou se ozýval smích ze všech stran. Stála jsem tam nehybně s špagetami táhnoucími se teď až na zadek a snažila se zadržet slzy drásající se ven.
"Jen jsem si říkala, že se ti budou hodit k těm tvým červeným vlasům," uslyšela jsem za sebou výsměšnej hlásek a hned mi bylo jasný, kdo to byl, Brittany, jedna z roztleskávaček. Jak já ji nesnáším.
Odhodila jsem svůj tác do neznáma a se špagetami vlajícími za sebou jsem utekla na záchody, kde jsem je ze sebe shodila. Ta rajčatová omáčka tam však zůstala. Rychle jsem se vyplížila ven ze školy a razila si cestu domů.
Chtěla jsem se zahrabat do země nebo alespoň zmizet někam daleko. Cítila jsem se tak zahanbeně, ale nemohla jsem s tím nic udělat. Byla jsem to jen já, samotinka, proti celé škole včetně Wesleyho.
"Ahoj Abby, nejsi doma nějak brzo?" Ozvala se máma z kuchyně. Rychle jsem jí jen zamumlala na pozdrav a zavřela se do pokoje. UŽ Z NĚJ NIKDY NEVYJDU...
Tak jsem začala s další vícedílovkou... to je ale radosti.. :D říkala jsem si že bych přidávala každý den jeden díl, když jsou ty prázdniny, ale uvidíme jestli zvládnu napsat každý den jeden díl, když mi to předtím trvalo několik týdnů.. :D a kdo ví jaká blbost se z toho vyvine:)...
EmBee♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee