Nový život, 16.díl

LoTé

Úsměv z tváře mi zmizí a já ztuhnu a zrudnu. 
"Promiň, blbost, neměl jsem se ptát," začne Keats couvat, když vidí můj výraz, ale já zavrtím hlavou. 
"Vlastně je docela úleva mluvit o tom s někým jiným, než s Lori a doktorkou. Sab se mě na to neptá. Má se dobře, děkuju," vyloudím ze sebe znovu úsměv a on mi ho nadšeně opětuje.
"Takže o tom chceš mluvit, jo?" mrkne na mě a já nervózně kývnu. Je půlka září, za pár dní tomu malýmu budou dva měsíce, možná už bych ho měla brát jako součást sebe. 
"Bude to kluk nebo holčička?" hodí do ringu první otázku a já se zasměju. 
"Je to takhle malinký," naznačím prsty tři centimetry a vzpomenu si, co ještě mi doktorka o tom drobečkovi prozradila. 

Děloha velikosti husího vejce, váha 4 gramy a malinkaté stvoření spokojeně si plující v plodové vodě. 
"Aha, takže jméno asi taky nemáš," vystrčí Keaton zklamaně spodní ret a já zavrtím hlavou. Poslední dobou mi hlavou běhaly jiné věci. Škola, stěhování, jak to říct Lukovi, Alex...
"A chtěla bys spíš holčičku nebo chlapečka?" ptá se dál a já se zamyslím. Tuhle otázku většinou dostává každá nadcházející maminka, ale já na ni nedokážu odpovědět. 
"A víš, že nevím?" podívám se po chvilce na Keatna a on povytáhne obočí. Asi čekal, že budu chtít malou princezničku, jako ostatně každá holka, ale mně na tom vážně nesejde. 
"A ty bys jednou chtěl co?" opětuji otázku, která je díky bohu pro něj ve vzdálené budoucnosti a on se zamyšleně poškrábe na bradě. 
"Hmm, určitě holku," řekne po krátké chvilce rozmýšlení a já se na něj překvapeně podívám. 
"Co je, čekala si, že budu chtít kluka, abych s ním mohl jezdit na skateboardu a hrát s ním fotbal?" zakření se, když uvidí můj výraz a já pohodím rameny. 
"No...jo!" odpovím mu a on se znovu zasměje. 
"Možná jako druhýho, ale první chci určitě holčičku. Abych jí mohl plést culíčky a plácat s ní bábovičky na pískovišti, hrát si s panenkama..." začne nadšeně vypočítávat, co všechno by se svou potencionální dcerkou dělal a já se zastavím. 
"Co je?" otočí se zpátky na mě, když si všimne, že stojím a já se zašklebím. 
"No... nejsi teplej?" použiju opět výraz, který jsem slyšela v televizi a on se rozesměje. 
"Ne, nejsem teplej Kam. Jen mám rád děti a jako první bych chtěl mít dcerku, je to tak těžký pochopit?" zeptá se, protože se nejspíš tvářím, jako by byl největší exot a já povytáhnu obočí. 
"V osmnácti letech? Jo je," potvrdím jeho domněnku, ale on zavrtí hlavou. 
"Chci mít dvě děti," pokračuje, jako bych ho vůbec nevyrušila. 
"Holčičku první. Kluka tak o tři roky později, aby si mohli hrát," spokojeně si pokyvuje k tomu, jak to všechno vymyslel a já si s lehkým úšklebkem olíznu rty. 
"A jména už máš taky vymyšlený?" zeptám se ironicky a on souhlasně kývne. 
"Jasně, že mám," poklepe si na čelo, jako by to byla úplná samozřejmost a pak se posadí na lavičku, kterou cestou parkem míjíme. 
"Holčička bude Olivia Ava Stromberg a kluk Liam Mason," prozradí mi spokojeně svoji vysněnou rodinu a já zavrtím hlavou. Na kluka, kterej ještě nemá ani holku toho má vymyšlenýho vážně dost. 
"Ty jsi fakt nad žádnými jmény ještě nepřemýšlela?" zeptá se pro jistotu ještě jednou, jako kdyby to vážně nemohl pochopit. 
"Ne," zavrtím hlavou a rozhlédnu se po parku. A pak ztuhnu. Uvidím totiž Alexe.