Too close -28-

EmBee

Tentokrát jsme došli ke stolu, který byl nejdál od pódia, ale měl nejlepší výhled úplně na vše.
"Wesley," zvedla se od stolu starší žena menší postavy a přivítala se s Wesleym objetím.
"Mami," zamumlal už poměrně veselejší, s úsměvem vykouzleným po celé tváři.
"A ty si Abbigail, že ano," otočila se ke mě a přitom mi jemně položila ruku na rameno. Nejistě jsem přikývla a podívala se na Wesleyho pro záchranu, ale jen se na mě od ucha k uchu usmál a pohrával si s malým miminkem.
"Vypadáš úchvatně," ozvala se vedle mě
Wesleyho máma, otočila jsem se zpátky na ni a okamžitě mi naskočil úsměv. Myslím, že jsem se nechala až příliš unést obrazem, jak by si Wes hrál s naším miminkem.
"Vy vypadáte ještě líp," oplatila jsem ji kompliment. Jen se pobaveně rozesmála a poplácala mě po zádech.
"Půjdu pomoct, vašemu otci a Anně, tak se tu dobře bavte ano," otočila se zpátky ke stolu, podrbala malýho prcka po hlavě a s úsměvem odešla někam k pódiu.
"Pojď sem Isaacu," vzal si to malý do náruče a popošel ke mě.
"Hele koukej prcku tohle je moje holka Abby. Abby, tohle je můj synovec Isaac," zvedla jsem na Wese obočí, když jsem zaslechla, že řekl 'tohle je moje holka', ale on se jen laškovně usmál a dál nás představoval.
"Ahój, prcků," pohladila jsem ho prstíčkem po tváři, okamžitě mě za něj chytl a začal si s ním hrát a nadšeně poskakoval ve Wesově náruči. Ten je ták rozkošnej.
"Líbíš se mu," zašeptal mi do ucha a volnou rukou mě vedl ke dvoum volným židlím u stolu. Cítila jsem na sobě pohledy všech přítomných, ale jeden byl obzvlášť pronikavý. Rozhlédla jsem se po celém stole a pohled mi ihned spočinul na vyšším klukovi, se kterým Wes před chvíli mluvil.
"Lidi, chtěl bych vám někoho představit, tohle je Abbigail," ukazál na mě a všichni buď přikývli nebo mi zamávali na pozdrav.
"Abby, tohle jsou mý sestry Brooke a Brianna. Támhle to je Carly, její brácha Kyle. Keatse předpokládám znáš a tenhle prcek je Tyler," představil mi každého z nich. Takže Tyler? Proč na mě tak zíráš Tylere?
"Ahoj," usmála jsem se na všechny a posadila se na židli, kterou mi Wes gentlemansky odstrčil.

Konverzace u stolu plynula v naprosté volnosti, tak, že se tu nikdo prostě nemohl cítit nějak odstrčený. Avšak pokaždé, když jsem zvedla pohled na Tylera, přistihla jsem ho, jak na mě zírá.
"Musím jít něco zařídit, zvládneš to tu sama," zašeptal mi do ucha a stiskl mi ruku o trošku pevněji, přikývla jsem. Wes mi daroval ještě poslední úsměv a odešel někam pryč. Hned jak zmizel ze sálu, Keats se naštvaně zvedl.
"Už na to fakt nemám," zamumlal a odkráčel od stolu. Nechápavě jsem se za ním koukala a snažila se přijít na to, zda jsem neudělala něco špatně.
"Z toho si nic nedělej, jen je trochu nabručenej," přisedl si ke mě Tyler.
"Udělala jsem něco?" Podívala jsem se na něj zmateně.
"Ne, jen si myslí, že kvůli tobě Drew odešel ze skupiny," pohodil rameny. Cože?!
"A ty si to nemyslíš?" Zvedla jsem tázavě obočí, přece jenom je to jeho nejlepší kámoš, jak jsem se od Wese dozvěděla.
"Ne," prohodil, "podle mě si na to až moc milá a hezká," usmál se od ucha k uchu. Flirtuje to se mnou právě?
Tyler je fakt milej kluk, ale nevím jestli bych s ním mohla něco mít a navíc je tu Wes. Nevím, co to mezi námi přesně je, ale vím, že to něco je. A když se o něm zmiňuju, zajímalo kde celou tu dobu je. Už je to asi půl hodiny a stále se nevrátil.
"Kde je Wesley?" drkla do mě zezadu Brooke. Okay... to bylo divný.
"Nevím, půjdu se po něm podívat," zvedla jsem se od stolu a vydala jsem se ze sálu. 
Netuším, proč jsem se nabídla, že ho půjdu hledat, když vůbec netuším, kam šel a nevyznám se tu, ale jsem to prostě já. Rozhodla jsem se, že budu následovat dlouhou chodbu, která se zdála, že nikdy neskončí, ale přece jen končila. Měla bych to uvést na pravou míru. Otvírala se do nádherné obrovské zahrady. 
Po cestičkách jsem se prošlapala až do středu zahrady, nebo si to alespoň myslím. Zvuk vody, která tryskala z nemalé fontány, brázdila tichou, ale nádhernou noc. Úplně jsem vypustila to, že jsem šla hledat Wesleyho, bylo to tu tak nádherné a klidné. Nechtělo se mi odsud pryč a za fontánou jsem zahlídla lavičku, proto jsem se k ní opatrně vydala. Když jsem se k ní přiblížila, uviděla jsem, že na ni sedí nějaký pár, vášnivě se líbající. S úsměvem jsem se na patě otočila a chystala se odejít zpět, abych je nevyrušila, ale pak mi to došlo... MYSLÍM, ŽE JSEM HO NAŠLA...