Too close -27-

EmBee

Za celý den jsem do sebe nic nedokázala nacpat, tím jak jsem byla děsně nervózní. Ani nevím proč, byl to prostě jen obyčejný benefiční večírek, ale znáte mě, jsem prostě divná.
Už zbývala jen necelá hodina, nanesla jsem si opatrně řasenku a doladila lehce svůj make-up, poté jsem si ještě nakulmovala konečky vlasů a byla jsem zcela připravená. Teda jenom po vzhledové stránce.
Celým domem se rozezněl řinčivý zvuk domovního zvonku a okamžitě mi ztuhly všechny svaly v těle. Už je to tady. Naposledy jsem se pořádně nadechla a sešla opatrně ke
dveřím. Pevně jsem sevřela kliku v ruce a snažila se uklidnit svůj dech než jsem jí konečně otočila.
"Ahoj!" Vybafl na mě okamžitě, ale hned ztuhl, jakmile mě uviděl. Ať se na mě přestane takhle dívat!
"Ahoj," vykoktala jsem ze sebe téměř neslyšně.
"Teda... vypadáš fakt nádherně," usmál se konečně po chvíli nepřetržitýho zírání na mou malou osůbku. Ucítila jsem jak mi tváře začaly okamžitě hořet a sklopila jsem pohled k zemi.
"Ty sám taky nevypadáš zrovna špatně," zamumlala jsem si téměř pro sebe. Uslyšela jsem jak se pobaveně uchechtl a zvedla jsem s úsměvem hlavu vzhůru.
"Půjdeme?" Natáhl ke mě ruku. S radostí jsem ji přijala a jemně přikývla.
Ruku v ruce s Wesem jsem vešla do nádherného domu, nebo bych měla spíše říct paláce, který byl ozdobený od hlavy až patě. Všude kolem mě samí bohatí páprdové a paničky v těch nejdražších šatech. Chvíli jsem se divila proč na mě divně nekoukají, protože nepatřím mezi ty bohaté, ale pak jsem si uvědomila, že mám ty nejkrásnější šaty na světě, za které by se nemusela ani taková panička stydět.
Prošli jsme dlouhou chodbou, která vedla do úplného středu dění. Kolem všech stolů už seděli nedočkaví hosté a na maličkém pódiu hrál takový malý orchestr.
Stále s rukami propletenými dohromady jsme došli ke stolu, který obklopovali jen samí známí. Známí, které bych raději ani neznala, protože byli ze školy. Co tu dělají?! Středem pozornosti u tohoto stolu nebyl nikdo jiný než Nathan a s ním i Clary, jak jinak.
"Čau kámo a ty...ehm," podivínsky na mě Nathan zíral.
"Abby!" zakvílela vesele Clary. Celá znechucená jsem na ni falešně usmála a tiskla přitom Wesleymu pevně ruku.
"Jen jsem vám přišel říct ať se bavíte," vypadlo z Wesleyho po chvíli, ale vsadím na to všechny prachy, že nezněl zrovna, že by ho to nějak obtěžovalo. Spíš, byl naštvanej, že mu ani nenechali místo a proto jen něco řekl, aby to nevypadalo divně, nebo tak něco.
"Si piš," prohodil Nathan a otočil se zpět na ostatní. Hajzlík. Wes mi ruku sevřel tak pevně, až jsem si myslela, že mi v ní rozdrtí všechny kosti. Myslím, že byl dost naštvanej, jakože doooost.
"Wesley," špitla jsem potichoučku, ale jeho stisk ihned zvolnil, zřejmě mě i přes tu hudbu a šuškající davy slyšel.
"Promiň Abby," pošeptal mi nazpět do ucha a zanechal mi pusu na tváři. UDĚLAL TO PRÁVĚ NA VEŘEJNOSTI?

Opět jsem to udělala :O Jsem strašná já vím, ale co se dá dělat... co nejdřív se sem pokusím hodit dva díly, abych to zase srovnala, aby každý díl souhlasil danýmu dni:) 

EmBee♥