"My vás tady necháme," řekne Sab chápavě, když vystoupíme z auta.
"Ale přijď brzo, musíš být strašně unavená," mrkne na mě Drew a pak oba dva zmizí ve dveřích. Povzdechnu si a posadím se vedle Keatna. Už je mi docela jedno, co si o mě myslí, jediné, co chci, je si lehnout do postele a konečně si pořádně odpočinout.
"Je ti líp?" zeptá se Keaton po chvilce ticha a já pokrčím rameny. Až na šílenej hlad a únavu to jde.
"Jestli se ptáš na tu bolest břicha, tak jo," přidám nakonec i odpověď a on s chabým pokusem o úsměv kývne.
Nastanou další minuty ticha. Kdybych chtěla, slyším svůj vlastní žaludek, jak se hladově svírá.
"Kam, ty jsi těhotná?" vyhrkne po chvilce Keaton tak rychle, že slyším jenom "Kamtjsihotná" a musím si nechat otázku zopakovat. Když už jí zcela rozumím, sklopím pohled a rudá jako rak sleduju špičky svých bot. Keaton odpověď vytuší a dá mi opatrně ruku kolem ramen. Nebráním se, ale i tak se na něj vyděšeně podívám. Odpovědí je mi jen nesmělý úsměv, tak mu ho opětuji a dál vedle sebe sedíme beze slov. Je to milé, ale s Keatnovou rukou kolem ramen nemám ani z poloviny tak hezký pocit, jako když se na mě Alex usměje.
"A Kam?" promluví zas po chvilce Keaton a já se na něj otočím.
"Hmm?" zeptám se a přidám i úsměv. Možná jsme s Keatsem jenom začli špatně, možná se z nás ještě budou moci stát kamarádi.
"Kde je jeho táta?" zeptá se s nevinným kukučem a můj úsměv náhle ztvrdne. Podívám se zpět na zem a zhluboka se nadechnu.
"Ve vězení," řeknu překvapivě klidným hlasem a cítím na sobě Keatsův překvapený pohled, ale hlavu kvůli tomu nezvednu. Keaton mi rameno stiskne pevněji a já se k němu přitisknu trošku víc. I přes jeho podporu beze slov cítím ve vzduchu i jeho zvědavou otázku: Co udělal?
"Znásilnil mě," dodám tedy a tentokrát do Keatnových šokovaných očí pohlédnu. Ty mé se naplní slzami, přes které vidím jen roztřesené obrysy Keatsova obličeje. Jemu trvá jen chvilku, než si dá vše dohromady a obejme mě. Rozvzlykám se mu do ramene a on mi zaboří nos do vlasů.
Nevím proč, ale pomůže to a po chvilce si utírám slzy a od Keatna se odtahuju.
"Dobrý?" zeptá se mě a podá mi balíček papírových kapesníčků. Jen kývnu a pokusím se o úsměv. Vyjde mi z něho ale asi jenom nepovedený škleb, protože mě Keaton starostlivě pohladí po tváři a omluví se, že mě do téhle nálady dostal.
"To je v pohodě, fakt," usměju se tentokrát doopravdy a Keaton si skousne spodní ret.
"A Kam?" podívá se na mě provinile a já vím, že přijde další otázka. Ale co, hlavní věc stejně už ví a to kolem už je vlastně skoro jedno. Vybídnu ho pohledem a on se mi zadívá na břicho. Otázku pochopím a stejně jako on sklopím pohled na svoje dosud ploché břicho.
"Stalo se to před měsícem... takže mám čas do dubna," podívám se zpět na něj a on chápavě přikývne.
"Slib, že to nikomu neřekneš... ani Alexovi," poprosím ho, ale když vyslovím Alexovo jméno, Keatnův chápavý pohled náhle zmizí a jeho rysy ztvrdnou vztekem.
"Kam, radím ti dobře, drž se od něj dál. Tím spíš teď, když..." nedopoví, ale já ho pochopím. "Když jsem znásilněná a těhotná, jasně chápu," vyjedu na něj ostře a postavím se. "Kdo by se s takovou holkou vůbec chtěl bavit, že?!" dodám a dřív, než Keaton stihne něco říct, vyběhnu pár zbylých schodů a prásknu za sebou dveřmi. Kvůli tomu taky nevidím Keatnův smutný pohled a jeho tichou odpověď: "No já přeci."
Ježiš chudák Keaton, ona ho teďka žádná holka v mých vícedílovkách nechce :D Musím napsat nějakou sladkou jednodílovku ;D No nic, doufám, že se líbí a mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee