"Co má a já ne?" promluví do ticha Keaton smutně a já se na něj překvapeně otočím. Celé odpoledne po našem polibku v koupelně jsem se mu vyhýbala, jak to jen šlo. Dokonce jsem radši hlídala malé a poslouchala tátu s Robertem, jak se domlouvají, kam odsud zítra vyrazíme. Vlastně jsem je poslouchala záměrně s obavami, že se každou chvíli jeden z nich zvedne a půjde se podívat na zahradu, kde najde zbytky toho... stvoření.
Překvapivě jsem se ale do jejich konverzace zabrala natolik, že si ji probírám i teď před spaním, a proto naprosto nechápu Keatsovu otázku.
"Cože?!" zeptám se zmateně a nechápavost v mém hlase donutí i Keatna otrhnout svoje oči z bílého stropu a otočit se na mě.
"Drew," řekne na vysvětlenou a já svraštím čelo. Pořád nějak nechápu, o co mu jde.
"Celou večeři jsi na něj koukala jako na svatej obrázek a se mnou jsi se přitom odpoledne líbala v koupelně a nezdálo se mi, že by ti to nějak vadilo," vychrlí na mě na jeden nádech a já se na něj překvapeně podívám.
Vzmůžu se jen na: "Vážně?" a Keaton vztekle protočí oči.
"Tak co je na něm lepšího?!" naléhá na mě a já nervózně polknu. Nechci Keatse vydeptat tak, aby se znovu pořezal, nebo snad udělal nějakou ještě větší pitomost.
"Ale nic, jen..." řeknu a hned se plácnu přes pusu. Proč jsem já kráva řekla jen?! Keaton se na mě smutně podívá a já mám chuť ho obejmout. To by ale v téhle situaci nebylo zrovna nejlepší řešení.
"Jen..?" zopakuje po mně a já mám chuť si dát facku. Nemůžu mu říct "jen úplně všechno", ale vycouvat už z toho asi taky nemůžu.
"Jen jsem myslela, že budeme kamarádi," doplním jeho otázku a vzápětí si uvědomím, jakou jsem zase vypustila blbost.
"Kamarádi?!" vyjekne až sebou cuknu a poplašně se podívám ke dveřím. Všichni už určitě spí, není nejlepší nápad zrovna teď vztekle ječet, ačkoli pro to má Keaton snad tisíc důvodů. Upřímně, i jeden by stačil, jsem prostě pitomá.
"Tak... tak proč jsi se se mnou do háje ještě odpoledne líbala?!" křičí na mě vztekle a já znovu nervózně stočím pohled na dveře.
"Keatne prosímtě nekřič, nebo někdo přijde," snažím se ho tišit, ale on je najednou úplně nepříčetný.
"Na to ti kašlu! Bože ty jsi taková kráva, vůbec nechápu, jak ses mi mohla líbit!" rudej vzteky se zvedne a práskne za sebou dveřmi. Já zůstanu sedět na gauči se slzami samovolně stékajícími po mých tvářích. Až když uslyším prásknutí i druhých dveří, proberu se ze záchvatu pláče a vyděšeně se postavím. Ten blbec šel ven?! ¨
Vyběhnu z pokoje a zoufale se rozhlédnu po chodbě. Potom uvidím světlo pod dveřmi vedoucími do koupelny a slyšitelně si oddechnu. Lehce zaklepu na dveře, ale nedostane se mi žádné odpovědi. Překvapivě.
"Keatne, prosímtě otevři, promluvíme si o tom," zkusím to tedy jinak a zřetelně slyším, jak si Keats uvnitř pohrdavě odfrkne.
"No tak Keatne," zkusím to znovu, ale tentokrát už mu nestojím ani za tu odpověď. Několik minut ještě stojím u dveří, ale nakonec se rozhodnu, že to vzdám. Nemá to cenu, až se vyvzteká, přijde. Chci už odejít, když v tom uslyším Keatnovo hlasité syknutí doprovázené slovy: "Sakra, au!" a teprve potom mi dojde, co tam Keaton dělá. Bez zaváhání vběhnu do obýváku a zatřesu s Drewem, pravidelně oddychujícím v chumlu dek a oblečení.
"Co je?" zamžourá na mě, když se konečně vzbudí a já si pomyslím, jak je sladkej, když je rozespalej. Vzápětí si ale uvědomím, proč ho budím, a hodím rukou směrem ke koupelně.
"Keaton," řeknu jen a pak se společně rozběhneme ke dveřím koupelny. Snad ještě nebude pozdě.
Já vážně vážně vážně chci napsat nějakou jednodílovku, ale momentálně mám pocit, že mi hlava ze všech těch povinností vybouchne (něco jako Chelsea v EmBeeině ffce :P). Až teď zjišťuju, že jsem si toho zkrátka nabrala nějak moc a s mojí leností se to všechno nesnáší moc dobře :D A navíc mám lehce tvůrčí krizi, ale někdy v příštím týdnu použiju Povídkáře a něco vyplodím, fakt! Mějte se zatím krásně :)
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee