"Keatne? Keatne?!" zaklepe Drew dvakrát na dveře koupelny, ale pak zavrtí hlavou a o dva kroky ustoupí.
"Uhni," poručí mi a já se poslušně pohnu tak, aby mohl vyrazit dveře.
"Keatne proboha!" vykřikne, když se dostane do koupelny a já zblednu. Prosím ne. Nemůže být kvůli mně... nedokážu dokončit myšlenku, aniž by se mi žaludek nezhoupl jako na horské dráze.
"Max, pojď sem!" zavolá na mě Drew z koupelny a já svoje klepající se nohy donutím k pohybu. Když vstoupím do koupelny, mám pocit, že omdlím, a tak si rychle přisednu vedle Drewa, omotávajícího Keatsova zápěstí nějakým ručníkem a mlátícího ho do tváří, aby se probral. Keaton leží bez známek života ve vaně.
"Opovaž se tu omdlít, stačí mi jeden polomrtvej!" řekne Drew vztekle, když uvidí moje bílé tváře, ale i tak z něj spíš než zlobu cítím strach a starostlivost.
"Dobře," polknu a zatřesu hlavou, abych se trochu probrala. "S čím potřebuješ pomoct?" zeptám se, i když mám pocit, že to zvládá, a on mi podá Keatsovy bezvládné ruce do dlaní a rychle se zvedne.
"Tohle sami nedáme, skočím pro Roberta," zavrtí hlavou a zmizí ve dveřích. Já se se slzami v očích otočím na Keatse, který je ve tváři snad ještě bledší než já a má zavřené oči.
"Keatne," přesunu se blíž k jeho obličeji a jednou rukou ho pohladím po tváři. Hned ale ucuknu. Je tak studený...
"Keatne prosím, vzbuď se!" rozvzlykám se a přitisknu mu ručníky pevněji na zápěstí.
Vždyť tady byl sám jen chviličku, musel by se říznout opravdu hluboko, napadne mě a ztuhnu. Tak to je to, co mě tolik studí do rukou! S děsivou předtuchou se podívám na ručníky a rozbrečím se ještě víc. Jak mohli za takovou chvilku tak nasáknout?!
"Pomoc!" zařvu překvapivě hlasitě na to, že jsem myslela, že ze sebe nedostanu ani hlásku, a dřív, než moje slova v prázdné koupelně doznějí, se ve dveřích objeví Keatsův i můj táta.
"Uhni zlato," odtáhne mě od Keatse jemně táta a já se mu schoulím v náručí, abych se mohla konečně naplno rozbrečet.
"Počkej," políbí mě do vlasů a předá Drewovi, který mě pevně stiskne a otočí tak, abych na Keatnovo bezvládné tělo neviděla.
"Bude v pořádku že jo?" dostanu ze sebe mezi vzlyky a podívám se mu vážně do očí. On si skousne spodní ret a zavrtí hlavou. Cože?!
"Cože?! Vždyť je u něj můj táta, takže bude všechno v pořádku!" začnu mělce dýchat a nohy se mi rozklepou tak, že kdyby mě Drew nedržel, skončila bych na zemi.
"Odnes ji odsud!" přikáže mu můj táta, a když mě Drew opatrně bere do náruče, na okamžik uvidím vanu, ve které Keaton leží. Na ten pohled, kdy je celá vana i Keatsovo oblečení zašpiněné od krve a Keaton leží nehybně na jejím dně, nezapomenu nikdy.
Drew si se mnou sedne na gauč a pomalu a trpělivě, skoro jako táta, počítá moje nádechy a výdechy.
"Otevřel oči!" ozve se po chvilce najednou z koupelny a já tím směrem trhnu hlavou.
"Vidíš?! Je v pořádku!" podívám se šťastně na Drewa a on si očividně oddechne. Úsměv na tváři mi ale ztuhne, když se z koupelny ozve bolestný až nelidský křik a borcení skříněk.
"Co to je?" podívám se vyděšeně na Drewa a on hlasitě polkne.
"Zůstaň tady," sundá mě potom ze svého klína, na kterém jsem dosud seděla, a chce se vydat do koupelny, když ho uprostřed pohybu zastaví dva hlasité výstřely.
Tyjo konečně se něco děje. A já dostala pár dobrejch nápadů na všechno možný takže hádám, že moje tvůrčí krize je u konce :D Jupííí. Těšte se a třeste se :) Jo a přečtěte si tohle, dost mě to vyděsilo: Zombie Apokalypsa Mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee