Too close -15-

EmBee

Znáte ten pocit, když se snažíte někomu vyhnout, ale místo toho ho neustále potkáváte? Už jsem dnes potkala Wesleyho snad 5krát za 3 hodiny, co jsem ve škole, a moc suprový to zrovna není. A aby toho nebylo málo mám s ním teď společnou hodinu. Báječné!

"Teď vás rozdělím do dvojic, a vy pak společně vypracujete-" přestala jsem zase poslouchat jako vždy, koho to zajímá, hlavně, abych dostala někoho kdo se nebude jmenovat Wesley.
"Abby, ty budeš pracovat s Wesleym a můžeš mu rovnou pomoct s předešlou látkou, trochu
v tom ještě tápe," seděla jsem tam a nevěřícně na něj zírala. Dělá si ze mě srandu?
"Nějakej problém Abbigail?" Jo! Sklopila jsem zrak do své učebnice a raději držela pusu, celá nadšená z toho, že budu pracovat s Wesem.

"Máš dneska čas, že bychom zašli ke mě a začli na tom pracovat" přišel k mé lavici Wes, když jsem si snažila narvat věci do tašky a přitom nic nerozmlátit zlostí.
"Odkdy jseš takový fanoušek do historie?" Obešla jsem ho, aniž bych se na něj podívala, byť jen koutkem oka, a odešla na další hodinu.
"Proč si na mě naštvaná," odchytl mě za loket a otočil si mě směrem k sobě. Jo! Proč jsem na něho naštvaná? Jediný čeho jsem byla schopná bylo pokrčit rameny a snažit se nenavázat oční kontakt. Tak moc jsem se za své chování styděla. Kdyby ho nebylo, asi bych se ještě válela někde na pláži celá od písku a... znásilněná?
"Budu na tebe čekat po škole. Hm?" oznámil mi a tázavě se na mě podíval hledajíc po nějaké odpovědi.
"Hm," pokrčila jsem rameny, že mi je to jedno a pomalu odkráčela do třídy.

"Toto trvalo," zašklebil se žertovně a nasedl do auta. Sedla jsem si na místo spolusedícího a zabouchla za sebou dveře.
"Kam jedem?" Zeptala jsem se ho, když odbočil ze školního parkoviště na druhou stranu než bydlí, a snažila se přitom přečíst něco z jeho výrazu. Ale jediný na co jsem přišla bylo, že se dost soustředí na cestu. Jsem dobrá, co?
"Někam nabrat trochu inspirace," otočil se na malý okamžik na mě a obdařil mě svým zářivým úsměvem, než se zase otočil zpět na silnici.
"Nabrat inspiraci na co? Děláš snad na nějakým uměleckým díle, nebo píšeš nějaký román? Já myslela, že budem dělat úkol do dějáku," pobaveně jsem se zasmála.
"No dobře, dejme tomu, že se dnes půjdeme projít, když už se mnou konečně mluvíš. Ten pitomý úkol můžeme začít až zítra, ne?" Ehm... dobře? Nějak mi ani nevadilo s Wesleym trávit čas jen se mi nelíbil fakt, že před ostatními se tvářil jako by mě neznal, jako bychom neleželi v jedné posteli. Nevěděla jsem, co mu na to říct a ani jsem nechtěla, tak jsem raději zůstala potichu a nechala se někam vézt. BŮH VÍ KAM MĚ TO VEZE...