"Čím jsi to vlastně dělal?" promluvím po několika tíživých minutách ticha, kdy jsme s Keatnem jenom seděli na pračce a hleděli do prázdna.
"Nějakým ostrým železem, našel jsem ho venku," ošije se Keaton a já vyděšeně zvednu hlavu.
"To jako fakt?" vykulím na něj oči a natáhnu se pro jeho poraněnou ruku. Před tím jsem si toho nevšimla, ale když se na škrábance podívám pozorněji, vidím jejich zahnědlé okraje a vím, že je zle.
"A čistil sis to vůbec ty pitomče?!" vykřiknu a cuknutím ho stáhnu z pračky. Překvapeně zamrká. Asi ode mě takovou reakci nečekal.
"Vždyť je to jedno, ne?" pokrčí rameny a mě se zatmí před očima. Mám chuť mu vrazit facku.
"Děláš si srandu? Vždyť kvůli takový pitomosti můžeš dostat otravu krve a umřít!" podívám se mu naléhavě do očí, ale s ním to ani nehne. Místo toho znovu pokrčí rameny a chce si sednout zpátky na pračku, ale já mu to nedovolím.
"Pojď," zatáhnu ho za ruku a opatrně otevřu dveře. Koupelna je hned naproti, doufám, že se tam dokážeme dostat aniž by nás někdo zpozoroval.
"Co se tu vy dva plížíte?" ozve se za námi a my se zastavíme. Ne, tak očividně se tam nezpozorovaní nedostaneme.
"Nic," otočím se s úsměvem, s jakým jsem vždycky zaháněla všechny bráchovi průšvihy a problémy a Keatsův táta mě sjede nevěřícným pohledem. Stejným pohledem obdaruje i Keatse, a když zpozoruje, že Keatse držím za zápěstí, téměř nepatrně se usměje. Zrudnu a Keatsovu ruku pustím. Nevím, jestli se mi to nezdá, ale mám pocit, že se Keaton v tu chvíli téměř nepozorovatelně shrbí a poodstoupí ode mě.
"No tak se pližte dál," řekne pobaveně Robert a zmizí. My dva ještě chvilku zahanbeně stojíme na chodbě jako dva školáci, které nachytali u rozbitého okna, ale potom se proberu a vezmu Keatse znovu za ruku.
Tedy, chci vzít, ale on se mi vytrhne a dveře do koupelny otevře sám. Pak vztekle kopne do nejbližší poličky a posadí se na okraj vany. Nechci ho provokovat, proto jen otevřu skříňku vedle zrcadla a chvilku marně tápu mezi několika lahvičkami nejrůznějších léků a jiných přípravků.
"Budeme si odsud muset něco vzít," zamumlám si jen tak pro sebe, a když konečně najdu to, co hledám, otočím se zpět ke Keatsovi.
"Natáhni ruku," poručím mu a on mě beze slova poslechne.
"Asi to štípne," varuju ho před tím, než trochu desinfekce odleju na vatový tampon, který mu pak přitisknu na zápěstí. Keaton si skousne spodní ret, ale jinak ani nemukne.
Ruku mu ošetřím beze slov, dokonce najdu kousek čistého obvazu, takže se mu do ran nedostane žádná nečistota.
"Hotovo," usměju se na něj po chvilce a on se mi zhluboka podívá do očí. Je to, jako by mi viděl až do duše. Je mi to trapné, a tak se chci od jeho pohledu oprostit, on mi ale nadzvedne bradu a nedovolí mi se dívat nikam jinam než na něj. Co je to? Nějaká hra? Zhluboka se nadechnu a najednou místo Keatsových zelených očích vidím jasně modré a místo jeho dětské tváře mužné rysy a bradu porostlou třídenním strništěm. Pak už snadno překonám vzdálenost mezi našimi tvářemi, abych se mohla dotknout jeho sladkých rtů...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee