Too close -18-

EmBee

Do konečného termínu na odevzdání úkolu už nám zbývaly jen dva dny, a my měli  na papíře velký kulový, zatímco já měla v hlavě neskutečný zmatek. Všechny ty událostí, co se děly, mi pořádně zamíchaly hlavu.
"Abby," vytrhl mě Wesleyho slabý hlásek z mého tupého zírání do rohu místnosti.
"Co," zmateně jsem se na něj podívala a hledala něco, čeho bych se mohla nějak chytnout.
"Co tam mám ještě napsat?" Zamával mi kusem papíru před očima. No jasně! Ten úkol.
"Ehm, já nevím," polkla jsem těžce a raději sklopila zrak opět k zemi.
"Abbigail, je všecko-," věděla jsem přesně na co se mě chce zeptat, ale už jsem měla té otázky plný zuby, protože se na ni ptali úplně všichni.
"Ukaž," vytrhla jsem mu papír z ruky a pozorně se začetla do otázky, která už byla černým inkoustem předtištěna na papír. Poté jsem podala Wesleymu papír nazpět a nadiktovala mu odpověď, jelikož se nabídl, že celý úkol napíše. 
"Ještě nám chybí poslední tři otázky," zvedl zrak zpět na mě.
"Nemůžeme to dodělat zítra? Jsem unavená," zadívala jsem se mu dlouze do očí, jemně přikývl hlavou a položil svou dlaň na mou ruku, ještě než se zvedl a odešel si pro mikinu. Venku už se dost připozdívalo a já už vážně neměla chuť na to tu tvrdnout další hodinu a dělat nějakej podělanej dějepis.

"Děkuju," chtěla jsem si už otevřít dveře a vystoupit, ale jeho teplá dlaň spočinula na té mé. Otočila jsem se v sedadle čelem k němu a čekala dokud něco neřekne.
"Udělal jsem něco špatně?" Hladil mi prstem po hřbetu ruky.
"Ne. Jen se necítím zrovna nejlíp," odpověděla jsem mu a opatrně vystoupila z auta.
"Zase zítra?" Zeptal se tentokrát už trochu veseleji a já mu s mírným úsměvem přikývla.
"Zítra," zopakovala jsem a nakráčela domů.

"Abbigail, jsi to ty?" ozvala se máma z kuchyně, jakmile jsem za sebou zabouchla dveře.
 "Hmm. Kdo jinej asi?" zamumlala jsem spíše pro sebe, odhodila jsem klíče mezi ostatní a zula si boty. Chtěla jsem si zajít cestou do pokoje ještě pro něco malýho k snědku, ale se mi naskytl pohled, který jsem vážně nečekala.
"Drew?! Mami," vytřeštila jsem na ně oči? To snad nemyslí vážně. Úsměv, který měla máma vykouzlený přes celý obličej, náhle zmizel a její ruce sklouzly někam za záda, jakoby se mohli někam schovat a vymazat vše, co jsem viděla.
"Řekněte prosím, že je to jen pitomý vtip," nevěřícně jsem kroutila hlavou a snažila se najít nějaké věruhodné vysvětlení, které by vysvětlilo to, co jsem právě viděla.
"Abby-" promluvil Drew, ale jeho hlas, jako by se mi zhnusil společně s ním samotným.
"Víte co, radši mi nic neříkejte!" Zařvala jsem na ně a rychle bouchla jsem dveřmi od mého pokoje, co nejvíce jsem mohla. Zachumlala jsem se do přikrývek a nechala slzy se do nich volně vsakovat. Drew, ten, kterýho jsem brala jako nejlepšího kamaráda, ten, kterýmu jsem důvěřovala, se muchloval s mojí matkou? Stiskla jsem svá víčka pevně k sobě a doufala, že až je opět otevřu, ukáže se, že to byla jen opravdu hnusná noční můra. DREW A MÁ MÁMA?! NIKDY!!

Moc se omlouvám za to, že to tu nebylo už včera, ale zabrala jsem se až příliš do kreslení Keatse (konečně ho to totiž alespoň trošililinku připomíná...):D tak vám sem večer hodím ještě jeden díl, aby to pak zase odpovídalo datu každého dne;)

EmBee♥