Too close -16-

EmBee

Po pár minutách cesty, jsme dojeli do nějakého parčíku. Nebyl nijak velký, ale měl v sobě zvláštní kouzlo.
"Odkdy je tu park?" Vystoupila jsem z auta a čekala až vyleze i Wes, abychom mohli do toho krásného parku.

"Odjakživa," uchechtl se a přistoupil ke mě. Ještě než jsme se vydali prozkoumat tu zeleň, zamkl Wes auto a s rukou jemně položenou na mých zádech mě vedl po cestičkách k nějakýmu jezírku. Děti tu skotačili a užívali si nádherného dne v parku, zatímco jejich rodiče spokojeně odpočívali někde pod stromem. Donutilo mě to si vzpomenout na ty nádherné časy, kdy jsme byli ještě rodina a jezdili
společně na piknik a užívali si čas strávený společně v překrásném prostředí. Stála jsem tam a snažila se vsát všechnu tu energii, kterou ty děti vyzařovali.

"Abbigail," pošimral mě jeho šepot za uchem. Otočila jsem se na něj, ale jeho dokonalost, mi ihned podlomila kolena. Sluneční paprsky, které si našli cestu, přes koruny stromů, mu ozařovali každičký koutek na obličeji, každičkou nedokonalost, kterou ho činila tak dokonalým. Cítila jsem jak se jeho konečky prstů dotkli těch mých a poté se jeho prsty propletli s těmi mými. Byla jsem však příliš ohromená jeho krásou, než abych byla schopná nějak odporovat. Přistihla jsem se jak pokládám svou ruku kolem jeho pasu, zatímco on mi tou svou kopíroval každý kousek mé tváře. Dech se mi každým jeho dotykem zrychloval a nohy pode mnou se podlamovali. Cítila jsem jak mě jeho dech čím dál víc šimrá na tváři a než jsem to stačila zaznamenat, jeho rty se jemně otřely o ty mé. Vše, co mě dosud tížilo, jakoby odpadlo někam pryč, jediné, co brázdilo mou mysl, bylo, jak moc dychtím znát chuť jeho rtů. Chtěla jsem víc. Nemusela jsem čekat dlouho, jelikož se jeho rty vpily do mých, a jakmile tak udělal, ucítila jsem, jak ve mě vybuchují stovky ohňostrojů. Nikdy jsem nechápala, jak se může někdo cítit, jako by v něm vybuchovaly ohňostroje, ale s ním jsem ten pocit poznala. Byl to totiž neuvěřitelně nádherný pocit, který nejde nijak jinak popsat než jako ty krásné barvy, které poletují na noční obloze v krásných obrazcích. 
Nic však netrvá věčně, bohužel. Mé rty už na sobě necítily jeho měkké rty, které se společně s mými ještě před malou chvíli pohybovali v naprosté harmonii. Opřel své čelo o mé a upřeně mi zíral do očí, udělala jsem to samé, avšak jen jediný pohled do nich způsobil, že jsem se v nich úplně ztratila. ZATRACENĚ...

Dneska něco kratšího... já nevím hlava mi jde všude kolem a nechce se soustředit... :D

EmBee♥