Too close -29-

EmBee

Srdce se mi zastavilo a já tam zůstala stát neschopná pohybu. Oči se mi zaplnily slzy až po kraj, který zanedlouho překonaly a roztekly se mi po tvářích, zanechávající černé šmouhy. Když mi to vše opět došlo, s rukou přes pusu jsem se rozběhla po cestičkách pryč.
"Abby!" uslyšela jsem za sebou Wesleyho volat. Snažila jsem se to blokovat a utíkala jsem dál, ale přes závoj slz to bylo čím dál těžší.
"Abbigail poslouchej mě!" ucítila jsem na lokti pevný stisk, který mě otočil o 180 stupňů přímo do jeho hrudi.
"Ne! Pusť mě!" řvala jsem hystericky mezi záchvatem pláče a snažila se vyprostit z jeho
sevření.
"Abbigail prosím, nech mi ti to vysvětlit," prosil mě, ale já to nechtěla slyšet, už toho nakecal příliš.
"Já to nechci slyšet! Dej ode mě ty pracky pryč," vzlykala jsem a přitom mu mlátila do hrudi.
"Abby!"
"Ne!" zařvala jsem na něj naposledy a konečně se vyprostila z jeho pevného stisku. Utíkala jsem po cestičkách dál a stále slyšela jeho hlas volající mé jméno.
"Abbigail," zacpala mi průchod Clary. Co si jako myslí?!
"Pusť mě," zabručela jsem na ni.
"Ne," řekla a založila si ruce na prsou. Myslí to vážně?! To už k nám doběhl Wesley a okamžitě jsem ucítila jeho silné paže kolem sebe.
"Pusť mě," řvala jsem zběsile a snažila se vyprostit ven, bylo to však prd platný. Zalezli jsme do prvního pokoje, co byl a Wes mě konečně pustil. Pak se na mě omluvně podíval a odešel ven.
"Vím, že to chceš slyšet," opřela se Clary o stůl a ruce si opět založila na hrudi.
"Proč se tvá nejlepší kamarádka líbala s klukem, do kterého si takový blázen?" uchechtla se. Svezla jsem se k zemi a snažila se zahnat slzy, které se opět tlačily ven.
"Nikdy jsem nebyla ta, za kterou si mě měla. Pro mě si nikdy nebyla tak suprová." To bolelo.
"Jediný o čem si mluvila 24 hodin denně byl Wesley, nikdy si mi nedala možnost něco říct." To si ze mě dělá srandu, ne!? Je pravda, že jsem o něm mluvila často, ale z nás dvou mluvila vždy jen Clary o tom jak tenhle kluk tohle a tamhleten kluk tamto...
"Proto jsem ti neřekla ani to, když jsme spolu začali chodit," čupěla teď vedle mě. Přitáhla jsem si nohy k sobě a snažila se vyhnout jejímu pohledu.
"Škoda, dozvěděla ses to moc brzo, ale měl si s tebou a s těma tvýma city hrát ještě trošku dýl a pak tě měl odkopnout jako starou botu," odhalila mi svůj ďábelský plán. Tos vážně nemusela Clary.
"Když už to teď víš, můžu ho mít konečně zcela pro sebe," uchechtla se a nechala mě samotnou v místnosti. Báječný! Nikdy bych neřekla, že je tak ďábelská, ještě jak mi to všechno řekla, jako by to bylo úplně normální.
Pomaličku jsem se zvedla a vyšla z pokoje. Ihned tam na mě vykoukl Wes. Prosím ne!
"Abby, není to tak-" pokusil se mi opět něco nažvanit.
"Už vím, jak to bylo, nenamáhej se. Už to vím," snažila jsem se zadržet slzy, ale byly silnější a brzy mě přemohly. Otočila jsem se na podpatcích a pokračovala dál po té dlouhé chodbě rovnou ven, už mě tu nic nedrželo.

Konečně jsem vyšla z toho pekla, ale jakmile jsem vyšla ven začaly se z oblohy snášet kapičky vody, které se zanedlouho proměnily v déšť.
Promočená až po kosti jsem pokračovala dál se střevíčky v rukou a šaty v loužích. Bylo mi to všechno úplně jedno. UŽ MI NA NIČEM NEZÁLEŽÍ...