Too close -4-

EmBee

"Přesně tak, vyplakej se," promluvil po chvíli do tiché místnosti, kterou se občas ozvalo mé posmrkování. Kolíbal se se mnou ze strany na stranu a rukou mi jezdil po zádech. Bylo mi ještě víc zle, když jsem si uvědomila, že si moje kamarádka někde užívá zatímco mě tu utěšuje kluk, kterého jsem před malou chvílí potkala. 

"Promiň," sklopila jsem zrak k zemi po tom, co jsem viděla rozmázlou řasenku na jeho bílém tričku. Bože, já jsem tak blbá.
"To je v pohodě, stejně se mi to tričko už nelíbilo," uslyšela jsem jeho slabý smích a jeho velkou daň na té své. Nevěděla jsem, co
to má přesně znamenat, ale přitáhla jsem si svou ruku k sobě. Nechci totiž, aby si myslel, že mezi náma něco je. Chci říct... je to hodnej kluk, který se o mě postaral, když se na mě vykašlala nejlepší kamarádka, ale to je vše.
"Promiň," zamumlal tentokrát Drew a já se na něj jen slabě usmála.
"Ehm... nechceš svézt domů, mám tu auto," prolomil to tíživé ticho, které se na nás svěsilo.
"Už jsem tě dostatečně obtěžovala, měl bys ses vrátit na party, já to domů zvládnu," zvedla jsem se ze studené podlahy Nathanovy koupelny a podala vlhký ručník Drewovi do ruky.
"Nemůžu tě nechat jít sama domů," odhodil ručník někam za sebe a chytl mě za zápěstí
"Proč?"
"Už je tma, je tam dost zima a je to celkem daleko zpátky do města," stoupl si těsně přede mě a samolibě se na mě ušklíbl. Až teď jsem si všimla jak moc je vysoký, byla jsem mu sotva po nos.
"Fajn," vzdala jsem se rovnou, neměla jsem chuť se s ním dohadovat a bylo jasný, že by to s ním nebylo zrovna nejlehčí.
Vyšli jsme spolu z koupelny a hned na schodech se Wesley Stromberg vyměňoval sliny s nějakou blondýnou. Nikdy není tak zle, aby mohlo být ještě hůř...
Jelikož mě Drew držel za ruku a proplétal nás mezi davem lidí, měla jsem spoustu času řešit, která děvka se tam s Wesem olizovala. Brzy mě to však přešlo, jelikož jsme vkročili do nehorázné kosy. Dobře, v tomhle měl Drew pravdu. V tom mokrým oblečení jsem myslela, že na místě zmrznu. Naštěstí měl auto zaparkovaný poměrně blízko domu.

Celou cestu autem jsme ani jeden z nás nepromluvil a jediný zvuk, který vyplňoval auto, byla hudba linoucí se z reproduktorů. Zírala jsem z okna spolujezdce a sledovala okolí, které se rychlostí rychle měnilo.

"Děkuju moc za odvoz, a vlastně za všechno, co jsi pro mě dnes udělal," otočila jsem se k němu a rukou hledala kliku.
"Není za co, dobrou Abby,"
"Dobrou," odpověděla jsem mu a vystoupila do studené noci.
"Abby," zavolal Drew ještě než jsem stačila zabouchnout dveře.
"Dáš mi své číslo?" Nejistě se na mě usmál. Jen jsem natáhla ruku pro jeho mobil, naklikala jsem rychle své číslo a podala mu mobil zpět.
"Děkuju a dobrou Abby," zamával mi, zabouchla jsem dveře a zamávala mu rychle nazpět než jsem se otočila na patě a zamířila rychle domů.

Vlezla jsem ihned pod teplou sprchu a smyla všechnu tu lepkavou tekutinu z vlasů.
Zanedlouho už jsem ležela v posteli a přehrávala si celej dnešní den, když se můj mobil rozhodl rozeřvat na celý dům. Rychle jsem po něm chňapla a přijala hovor.
"Halo?"
"Ahoj, tady Drew, ten kluk, co tě vezl domů," ozvalo se z druhé strany nejistě, až mě to přinutilo se rozesmát.
"Jo já vím, kdo jsi Drew. Děje se něco?"
"No vlastně ne. Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi to ty a že dostaneš moje číslo. Promiň, jestli jsem tě vzbudil,"
"Ano jsem to já Abby, a ne, nevzbudil"
"Dobře,"
"Dobře...?"
"Dobrou noc,"
"Dobrou Drew," típla jsem to a hodila mobil na stolek. TEN KLUK JE FAKT MILEJ...

Čtvrtý den v červenci a čtvrtý díl mé ff-ky je tu :3 jsem to ale šikovná, co? :D líbí zatím?

EmBee♥