Too close -6-

EmBee

Víkend uběhl, co by dup, a už tu byl opět čas jít do školy. Nebudu zase opakovat jak moc ji nesnáším, ale nejradši bych ji viděla v plamenech, společně s některými jedinci. Jako třeba Brittany nebo Clary. Jo, právě jsem řekla, že bych ráda viděla svoji nejlepší kamarádku v plamenech a taky to tak myslím. Od čtvrteční noci se mi neozvala a dokonce mi ani neodpovídá na zprávy. Kdyby nebylo Drewa, nevím, kde bych zrovna byla. A raději to ani nechci vědět. Jen pomyšlení na to, mě tak neskutečně naštvalo... Hodila jsem potřebné věci do tašky a vydala se do školy.

Vše uplynulo celkem hladce až na občasné
komenty nějakých lidí ve škole. Nečekala jsem, že to tak rychle přejde. Ne, že bych nebyla ráda, jen mě to překvapilo.
Konečně už nás čekala jen poslední hodina. Pomalu jsem se zvedla ze svého místa a mířila ke dveřím, když jsem si všimla, že Wesleymu vypadla nějaká tužka. Rychle jsem ji sebrala ze země a zavolala ho než stačil zmizet ze svýma kamarádama ze třídy.
"Wesley," zavolala jsem na něj až příliš nahlas, podle mě. Jelikož se všichni otočili s prozíravýma očima. Viděla jsem jak protočil otráveně oči a odkývl ostatním, aby šli napřed. Stál u dveří, dokud všichni nevypadli a pak přistoupil ke mě.
"Co je?" štěkl. Nesnažil se ani nějak krýt jeho nechuť k příšeře stojící přímo před ním.
"Vypadla... ti tužka," vykoktala jsem ze sebe divně a natáhla k němu ruku. Chňapl po ní, párkrát se na ni podíval a podal mi ji zpátky.
"To není moje," zabručel a otočil se k odchodu. Viděla jsem to, spadlo to z jeho tašky! Ani nevím, co to do mě vjelo, ale chytla jsem ho rychle za loket.
"Ale viděla jsem to vypadnout z tvé tašky," vykoktala jsem ze sebe a samým překvapením na něj vytřeštila oči. Co to dělám?!
"Co děláš, pusť mě. Řekl jsem ti, že není moje," škubl rukou, ale mé ruce, ho stiskly ještě pevněji.
"Ale-"
"Pusť mě," zvýšil na mě hlas a škubl sebou ještě víc. To však neměl dělat. Škubl takovou silou, že jsem ztratila půdu pod nohama a skončila přímo na něm. On se však samým překvapením také neudržel, a oba dva jsme skončili na zemi, s tím, že byl umáčknutý mezi mnou a podlahou. Než jsem si stihla uvědomit, co se vlastně stalo, nad námi si někdo hlasitě odkašlal. A do háje! Rychle jsem se zvedla z podlahy a Wesley mě následoval. Stáli jsme tváří v tvář naší angličtinářce, staré ježibabě, která nedostatkem vrásek rozhodně netrpěla.
"Není to tak jak to vypad-"
"Ticho!" Vyrušila Wesleyho pokus o vysvětlení, a propalovala nás pohledem.
"Už si nemusíte nic plánovat, celý týden budete trávit hezky se mnou po škole," řekla rázně. Cože?! Za to, že jsem na něj spadla?! Dobře uznávám, že to nevypadalo zrovna nejlíp, ale to přeci nemůže!
"Ale to přeci nemůžete!" Dohadoval se s ní Wes, ale já věděla dost dobře, že to k ničemu nevede.
"To si piš, že můžu, zlato. A pokud odsud hnedka nezmizíte, můžu vám přidat ještě další týden," pokynula směrem ke dveřím a poslala nás pryč. Wes by se ještě hádal, ale chytla jsem ho radši za zápěstí a táhla ho ze třídy.
"Nešahej na mě," vyvlíkl se z mého sevření a aniž by se na mě podíval, odkráčel někam pryč. MŮŽU SNAD ZA TO JÁ?! MOŽNÁ...

je tu další díl:) a konečně se něco děje... něco pořádnějšího:) těch pět dílů byl jenom takovej menší rozjezd:) doufám :D a taky doufám, že se vám to zatím líbí:) nějaké myšlenky, názory, cokoliv by bylo fajn:) díky

EmBee♥