"Lauro, Isaacu, no tak!" volám na neposedné děti a zoufale je honím po nákupním centru. Už tu "bydlíme" půl roku, ale já se ve spletitých uličkách mezi nejrůznějšími obchůdky stále nevyznám. To se ovšem nedá říct o těchto raubířích, kteří právě zamířili každý na jinou stranu a já jsem nahraná.
"Ale no tak, to se dělá, utíkat tak krásné chůvě?" ozve se zpoza rohu, odkud vystoupí Drew s Laurou v náručí. Já rychle čapnu po Isaacovi, který se na chvilku překvapeně zastavil, což byla jeho osudová chyba.
"Děkuju," natáhnu se pak k Drewovi a políbím ho. Díky bohu je v pořádku.
"Jak bylo venku?" zeptám se konverzačním tónem, jako bych celé dopoledne nestrávila strachováním se, jestli je ještě naživu. Proto mi taky malí utekli.
"No..." řekne jen Drew a otočí se za sebe, kde stojí Will, zajišťující dveře, aby se do obchodního centra nikdo nedostal.
"Ne!" Do očí se mi nahrnou slzy a podívám se na ubohého Isaaca, který z toho ještě nemá rozum, a tak mi spokojeně ožižlává přívěšek na krku. Když jsme před třemi měsíci přišli o Brooke, její manžel Tyler se z toho dostával strašně dlouho, než dokázal zase normálně fungovat. Tohle byla vlastně jeho první mise. A teď je taky pryč.
"Vždyť... vždyť si je vůbec nebude pamatovat!" vzlykám do Drewova ramene a on mě jemně hladí po zádech.
"Máme fotky... a ještě má Annu a Wesleyho," políbí mě do vlasů, ale já zavrtím hlavou. Laura si neuvědomuje, jak velké má štěstí, že naši jsou ještě naživu.
"To přeci není totéž," utřu si slzy a obejmu Williama, který konečně zabezpečil dveře a vydal se do centra, k ostatním lidem.
"Kde je vlastně Wes?" zeptám se, když se tam s Drewem vydáme taky. Nešli přeci jen ve třech, šel s nimi i Wesley.
"Šel jiným vchodem, s Georgem a Zacem. Museli jsme se trochu rozptýlit, abysme sem nenatahali mrtváky," vysvětlí mi a já kývnu. Naše skupinka se za toho půl roku rozrostla a proto táta prozatím odvolal cestu do hor.
Usadili jsme se ve středně velkém nákupním centru, kde je hodně věcí po ruce, a když se něco potřebuje, jde se ven. Takhle jsme přišli zatím o Brooke, Tylera a pár lidí, co se k nám přidali.
Smrt každého z nich mě pochopitelně velmi zasáhla, ale to neznamená, že mě každou noc neprovází noční můry plné výčitek kvůli smrti Keatse. Ještě, že vedle mě leží Drew, který mě dokáže vždycky uklidnit.
"Max, posloucháš mě?" zvýší trochu hlas Drew stále kráčející vedle mě a já sebou cuknu.
"Promiň, co jsi říkal?" zeptám se ho a on si skousne spodní ret.
"Že ten plot, co máme kolem centra, je na jedné straně poničený a hromadí se tam dost mrtváků, budeme ho muset jít zvenku spravit," zopakuje mi předchozí oznámení a já zblednu.
"Drew, ne, prosím!" rozklepe se mi brada a zastavím se.
"Já vím, že jsi z téhle skupiny jeden z nejschopnějších, ale nemůže jít jednou někdo jinej? Já se o tebe zblázním strachy!" vyliji si svoje srdce a on si povzdechne.
"Max," vezme mě kolem pasu, což je s dvěma batolaty v náručí dost obtížné, a políbí mě do vlasů.
"Budu v pohodě," mrkne na mě potom a já se ušklíbnu.
"To říkáš vždycky," odpovím mu a pohladím ho po jednom z tetování, co mu zdobí paži.
"No a nejsem snad vždycky v pohodě?" zakření se a pak mě znovu chytne za ruku. Jen nad ním zavrtím hlavou. Všechno bere na tak lehkou váhu, i když je smrt náš každodenní host.
"Jo a ještě jsem ti zapomněl něco říct!" zastaví se znovu a mně po zádech přejde mráz.
"Co zase?" zeptám se s obavami, že se pustí do něčeho ještě nebezpečnějšího, ale on se jen zasměje a políbí mě na čelo.
"Miluju tě!"
Čau, sorry, že jsem přeskočila 6 měsíců, ale potřebovala jsem to nějak oživit, než aby se Max pořád patlala ve smrti Keatse :P Jo a víte, jak je těžký, najít, jak se jmenuje manžel Brooke? Vůbec, jen jsem pitomá a dělám to moc složitě :D Snad se vám díl líbí a mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee