School of Wizards 5.díl

Annabellka

„Angeeline,“ hladila mě Sandie po zádech a já pořád plakala. „řekneš mi, co se stalo?“
„To coven“ vzlykla jsem. „udělali se mnou nějakej rituál“
„Rituál?“
Na tuto otázku jsem jen kývla.
„Víš, jakej rituál to byl?“
„Nemám ponětí,“ zamyslela jsem se. „ale vím, že když Wesley začal kouzlit, u měděného pohárku se začal tvořit šedý dým s fialovýma jiskrama“
„Cože?“ zděsila se Sandie. „Tak to musíš rychle začít jednat. Musim ti s tim pomoct, jde o to, že tenhle rituál je na ovládnutí mysli. Proto ti odebírali tu krev“ naznačila uvozovky u slova „odebírali“. „Teď tě mají pod palcem kluci a můžou ti ovládat mysl“
„To nemyslíš vážně. Dá se s tím něco dělat?“
„No“ zamyslela se. „Budem muset udělat ochranný kouzlo, to je základ pro všechno. No a pak si budeš muset dávat pozor, abys nikde nebyla sama s někým z covenu. To by byl neskutečnej průser“
„A na veřejnosti to nevadí?“
„Ne, když se tě pokusej ovládnout, tak je to dost nápadný“ zvedla se z postele. „v podstatě to funguje stejně jako ten rituál. Začne se mu u rukou tvořit ten dým“
„Aha, no tak já se pokusim všude s někým být. Kluků se teď dost bojím“
„Nemusíš se jich bát, ale nesmíš s něma být sama“
Sandie vytáhla ze stolu knížku, která byla asi tak 150 let stará. Dala jí na stůl a položila na ní dlaň.
„Pupillis“ zašeptala a kniha se otevřela na straně 471.
„Co to znamená Pupillis?“ zeptala jsem se.
„Latinsky: ochranné kouzlo“ podala mi knihu do ruky a ukázala na jedno z kouzel. „Přečti to nahlas, pak zavři oči, soustřeď se a zopakuj to“
Podívala jsem se do knihy. „Phesmatos tribum, nas ex viras, sequitas sanguinem“ přečetla jsem, zavřela oči a zopakovala to.
Najednou se mi u rukou začaly tvořit malé zlaté jiskřičky, které ale zůstávali těsně u konečků prstů. Vypadalo to neskutečně krásně!
Po asi 10 vteřinách všechno zmizelo.
„To je všechno?“ zeptala jsem se Sandie.
„Jo, je to vše. Teď si jdi rychle umýt ruce do moře, to kouzlo musíš z rukou smýt“
„Dobře“
Vyšla jsem ze dveří a vydala se doprava. Cestou chodbou jsem potkala spoustu jiných čarodějů. Ve společenské místnosti jsem zahlédla partičku holek, které si magií dělaly manikúru. A na druhé straně byli zase kluci a to nechcete vědět, co dělali. Ale myslím, že asi tušíte.
Otevřela jsem šíleně těžké dveře školy a vyšla ven. Když jsem šla po kamenité cestě směrem k moři, přemýšlela jsem nad věcmi, které se dnes přihodily.
Příjezd
Rituál
Coven
Při posledním slovu se mi vybavil Keaton a jeho nádherné oči a úsměv. Nechtěla jsem ale přemýšlet zrovna o klucích, kteří mi způsobili příšernou bolest.
Když jsem došla k moři, sedla jsem si do písku a začala si ve vodě máchat ruce. Viděla jsem, jak se ve vodě začala tvořit zlatavá barva, která opouštěla mé ruce. Poté jsem se podívala na moře, které se začalo zbarvovat do oranžova, díky západu slunce. Dokonalý pohled!
„Angeeline?“ zaslechla jsem za sebou své jméno.

Pozn. autorky: Ahojky děvčátka, jsem zpátky z lyžáku se zlomenou nohou. No jo no, na snowboardu mi to ještě nejde tak dobře, jak jsem si myslela.
No, ale doufám, že se vám tento díl líbil. Pracovala jsem na něm cestou autobusem:D
Po přečtení prosím zanechejte nějaký komentář s vaším hodnocením, ať vím, co mám nebo nemám zlepšit :)) A.