čtvrtek 13. března 2014

Masakr na střední škole Sequim High School


Annabellka

Z deníku Wesleyho Stromberga
20.2.2013
Někdy v březnu příštího roku se já a Drew pomstíme škole a nebude jen taková nějaká trapná pomsta, třeba že ukradneme výsledky testů na písemku. Musíme se konečně naučit pracovat se zbraněmi, kterými potom způsobíme zkázu a chaos na naší škole. Bude to jako útok na dvojčata v NYC, bombový útok v Paříži, jako 2. světová válka, všechno dohromady. Chci, aby si mě a Drewa svět navždycky pamatoval.

Wesley’s POV
11.3.2014
Seděli jsme v autě. Já na místě řidiče a Drew na místě spolujezdce. Čím dál jsme se blížili ke škole a tím víc mi v žilách začínal pulzovat

adrenalin. Byli jsme jen pár sekund od školy, už jsem viděl ceduli značící: SEQUIM HIGH SCHOOL.  Zlověstně jsem se usmál a zabočil doleva. Před námi se rýsovala budova té strašné školy, která se za několik minut ocitne v návalu krve, křiku a kouře, tahle myšlenka mě naprosto uspokojovala.
Zastavil jsem na parkovišti plném aut mých spolužáků a učitelů.
„Připravenej zabít svý spolužáky?“ zasmál jsem se zlomyslně.
„Co to je za kreténskou otázku, Strombergu, jasně že jsem“ odpověděl Drew a otevřel dveře, já udělal to samé. Došel jsem ke kufru našeho auta a vytáhl z něj dvě bouchačky, jednu jsem podal Drewovi a jednu jsem si nechal v ruce. 
„Jdem na to“ zavelel jsem a otevřel prosklené dveře školy. Ihned jsme s Drewem vystřelili směrem k zemi. Hluk, který způsobil výstřel, se nesl chodbou ještě pár sekund poté. Pak všechno utichlo. Hned na to jsem zaslechl zvuk otevírajícího se okna. Vběhl jsem do nejbližší třídy a uviděl své spolužáky, jak vyskakují z okna, ve třídě už jich moc nezbylo, bylo jich tam už asi jen 5. Tři z nich se mi podařilo střelit, bohužel jen jednoho z nich jsem na místě zabil.
„Kurva, tři náboje jsem použil a jenom jednomu z nich se podařilo splnit účel. Debilní začátek, sakra“ zaklel jsem a vyšel ze třídy. Drew se mezitím vydal chodbou do jídelny. Bylo kolem 11:45, takže v jídelně by měla být spousta lidí, fantastický. 
Každej se někdy plete a to byl můj dnešní případ. Rány z mojí a Drewovi zbraně zahnali všechny lidi ze školy pryč a tak v jídelně zbyly jen zbytky jídel z oběda. Nezaháleli jsme teda a vyběhli do 2. patra. Třídy by tam měli být ještě v celku plné. A tentokrát jsem se nemýlil. V knihovně jsme narazili na 6 studentíků, Steph, Caroline, Brooklyna, Taylora, Aarona a Matthewa. Steph a Caroline prosily, ať je nezabíjíme, ale proč bychom měli poslouchat dvě holky? Obě dvě schytaly kulky do hlavy a byly na místě mrtvý. Krev byla všude, prudce jsem se nadechl a byl jsem jako v ráji. O tom, o čem jsem mluvil před chvilkou, tu bylo: krev, křik a kouř, skvělý. Brooklyn a Taylor stačili zdrhnout, když Drew střílel do Aarona a Matthewa. Stoupnul jsem si potom k Drewovi a zašeptal. „Už 5 mrtvých kámo a to jsme ve škole asi jen 10 minut“ byl jsem totálně nadšený. Nadšení mě ale bohužel jemně přešlo, když jsem zaslechl zvuk sirén policejních aut. Nic jsem si z toho ale nedělal, nabil jsem zbraň. Po cestě školou jsme podobným způsobem zabili i 9 dalších lidí, z toho jeden byl učitel. Z toho jsem měl největší radost, ale co mě překvapuje, že mi nedělalo sebemenší problém oddělat mojí bývalou holku, Riley. Sice je to hodně dlouho co jsme spolu chodili, ale pořád mě k ní něco táhlo, no to je ale jedno, podstatné je, že jsme zabili celkem 14 lidí! A v tom se mi rozsvítilo. Uvědomil jsem si, co jsme provedli. Nečekal bych, že budu tak na sračky z toho, že uvidim tu strašnou díru, který někteří řikají škola, v jedné velké kaluži krve a v obrovském oblaku kouře. Drew vypadal podobně. Došli jsme k sobě, namířili si zbraně na spánky, napočítali do tří a střelili se.

Z Washingtonských novin
12.3.2014
Včera, dne 11.3.2014 spáchali dva studenti Sequimské střední školy, Wesley Stromberg a Drew Chadwick, hrozný čin. Vstoupili do školy ozbrojení a celkem na škole postříleli 13 studentů a jednoho učitele. Nakonec byli oba nalezeni mrtví na školní chodbě s prostřelenými hlavami. Tento čin se zatím odhaduje na nejhorší masakr na střední škole v USA.

Pozn. autorky: Ahojky, dneska jsme se koukali se třídou na jeden dokument o masakru na SŠ v USA a tak mě napadlo, že to napíšu podle toho. Nakonec to není také, jako jsem si představovala, ale stejně jsem s tím spokojená. :)) Určitě mi do komentářů napište, jestli se vám tento typ povídky líbí, budu moc ráda ;)) School of Wizards bych měla poslat v sobotu, opět se můžete těšit na nějaké spešl kouzlo :DD

Cu dragoste
Annabellka

6 komentářů:

  1. Do prdele Annabellko co mi to děláááš :OO Ale perfektní hele ;) LoTé

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíš, že jsem opět v povídce vraždila? :D Nějak mi to nedá, vražda, krev...to víš, jsem z Transylvánie, krev ke mně patří :D A jinak moc díky :))

      Vymazat
    2. Myslím to, že je to prostě úžasně originální a skvělý že to snad ani není možný :D Btw, Transylvánie asi není taková jak si ji představuji viď? (Žádní upíři, vlkodlaci, draci..? :D) LoTé

      Vymazat
  2. Ještě jednou moc díky za pochvalu :3 No, tak o upírech je tu kapitola sama o sobě. Vlkodlaci a draci tu nejsou :D ale to ani upíři, že...:D i když v Draculovém rodném městě Sighişoaře si lidi stále dávají do oken česnek, aby ho odlákali. Takže se dá říct, že v Transylvánii se upírama žije :D lidi v něj stále věří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nz, komu cest tomu cest :)
      Ty jo, tak v tom meste bych umrela strachy :D LoTé

      Vymazat
    2. Já tam naštěstí nežiju, já bydlim 40 kiláků od Sighișoary, takže je to v pohodě, :D ale už jsem byla i na tom "Draculově" hradě a to je mazec, milovníkům duchařiny doporučuju :D

      Vymazat

Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee