Probudí mě silné světlo zářící mi přímo do obličeje a tak s námahou otevřu oči a podívám se okolo sebe. Není to můj momentální pokoj ale podle zařízení poznám, že jsem pořád v baráčku do kterého jsem před pár dny přijela.
"Díky bohu," zamumlám jelikož nejsem v nemocnici a pokusím se polknout zvláštní pachuť v ústech a trochu si osvěžit rty, ale moc se mi to nepovede. Opatrně se proto zvednu a podívám se na malý stolek vedle postele, jestli se tam náhodou nenachází sklenice s vodou.
Zklamaně ale zjistím, že je tam položená jen malá knížka v tmavě zelené barvě. Natáhnu se aspoň pro ní a zadívám se na obal. Jediné, co
na ní vidím napsáno je Karma. Nechápavě nakrabatím obočí. Kdo z lidí, kteří tu jsou, čtou knížky o karmě?
Nad touto otázkou nemusím přemýšlet dlouho. Najednou se totiž otevřou dveře a v nich stojí Drew.
"Ale, Šípková Růženka se nám probudila," usměje se když mě vidí a přisedne si ke mně.
"Jak je ti?" pohladí mě po tváři a já mu vrátím knížku.
"To čteš ty?" odpovím mu otázkou a on kývne.
"Náramně zajímavý čtení, znáš přeci princip karmy ne? Všechno co uděláš v tomhle nebo v minulých životech se ti vždy vrátí," vysvětlí mi a nepřestává se na mě usmívat.
"Tak to jsem musela bejt v minulým životě sériový vrah," ušklíbnu se hořce a Drew se usmívat přestane. Položí knížku zpět na stolek a kývne k mé noze.
"Co noha?" pokusí se odvést téma a já se na něj nechápavě podívám.
"Noha? Ajo noha!" uvědomím si důvod mé přítomnosti v tomhle pokoji a rychle odhrnu peřinu. Mám ji pořád nateklou a narůžovělou ale už mě vůbec nebolí a nic z ní chválabohu neteče.
"Co se vlastně stalo?" podívám se s otázkou v očích na Drewa. "Vždyť Kamala říkala, že ten pavouk není jedovatý." Aspoň tak si to pamatuju.
"Není, ale ty jsi trdlo," usměje se Drew a odhrne mi neposlušný pramen z čela.
"Dostala jsi alergickou reakci," vysvětlí mi, když na něj nechápavě koukám. "Tři dny jsi blouznila v horečkách, všechny jsi vyděsila k smrti." oznámí mi a já povytáhnu obočí. Minimálně Victoria byla v úplný pohodě, pomyslím si a zadívám se Drewovi do očí, které je ohraničené drobnými blonďatými chloupky tvořící úzké obočí. Obočí? Obočí! Pane bože moje obočí po třech dnech musí vypadat strašně, je to jediné, co mi přijde na mysl a už se hrabu z postele.
"Hou hou hou, kam se chystáš," zadrží mě Drew a já mu opět skončím v náručí, jelikož mě moje nohy pochopitelně neunesou.
"Tobě se u mě nějak líbí," uchechtne se Drew a posadí mě zpátky do postele.
"Kam jsi tak vystartovala?" zeptá se znovu a moje mozkové závity šrotují na plné obrátky aby vymyslely nějakou ucházející výmluvu. Nemůžu mu říct, že si chci jít vytrhat obočí, myslel by si, že jsem horší než Victoria.
"Chtěla jsem zavolat mámě," pípnu a zastydím se, že jsem si na obočí vzpomněla dřív než na vlastní mámu.
"Neboj se, Pete jí všechno řekl," uklidní mě Drew a jemně do mě strčí abych si lehla zpátky do postele.
"A to nechtěla přijet?" podivím se a Drew s úsměvem kývne.
"Chtěla, ale přesvědčili jsme ji, že jsi v dobrých rukou," mrkne na mě a když mě přikrývá, jeho hlava je jen pár centimetrů od té mé.
"Drew?" špitnu a on se na mě s nadějí v očích zadívá.
"Ano?"
"Já mám hlad."
Muhehe tohle je snad poprvý v historii co to sem dávám dřív než v osm ale jelikož mám prázky a za chvilku odjíždím, musela jsem se k tomu dokopat a musím vám říct, že jsem se svým dílem opět velmi spokojená (ano, musím se pochválit sama, když to za mě nikdo neudělá :D) A ne, nedají si pusu ještě hodně dlouho, takovou radost vám neudělám 3:) No nic, doufám, že se vám tento díl líbil, lajky a komenty potěší, inspirují, nakopnou a tak dále, moc vám za ně děkuji :). Tak a teď letím cvičit a pak se připravovat na dnešní odpoledne které bude legen... (počkejte si) ...dární! LEGENDÁRNÍ ;D Možná se zde také okolo půlnoci objeví ff-ka, kterou napíšeme se speciálním hostem, ale fakt jen možná ;D Tak se mějte krásně!
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee